Roger Waters: In the Flesh Live

Each small candle light a corner of the dark. Roger je Bůh. Asi nejlepší koncert kterej jsem kdy viděl. Nejlepší sklatby: Mother, Dogs, Wish You Were Here, Shine On You Crazy Diamond, Time, Perfect Sense, It's a Miracle, Amused to Death, Brain Damage, Eclipse, Each Small Candle a všechny ostatní (25.02.2013)

zásadní rozdíl mezi .. Waters : Gilmour .. (a také nejzávažnější důvod proč spolu nakonec nevydrželi) byl v tom, že zatímco Gilmour byl schopen zkoumat dlouhou dobu nad jednou melodii tři dobré texty .. tak Waters na jeden text udělal klidně tři naprosto geniální melodie, ale spokojen pořád nebyl s žádnou a chtěl hledat vhodnější ještě dál a dál … naštěstí (pro nás) se Waters dokázal v zápětí po svém odchodu od Pink Floyd velmi slušně prosadit i na své sólové dráze ... (15.05.2010)

"In the Flesh Live" (recorded in the Rose Garden Arena in Portland, Oregon). Uzasny zaznam koncertu na DVD!!! Nasledoval World Tour 2002, kdy Roger Waters v pondeli 10.6.2002 predvedel genialni tvorbu PF i svou na koncerte, take v Praze. V naplnene (tehdy) Paegas Arene byla atmosfera uzasna, jedinecna... vsemi smysly jsme nasavali co se odehravalo kolem nas, Rogera Waterse, vynikajici zvuk, obrazy projekce... vstrebavali vse hluboko pod kuzi... nadherny a emotivni "Amused to Death", pri famozni a precizne zahrane "Comfortably Numb" neslo nevzpomenout na Davida Gilmoura... jeste dlouho potom mi behal mraz po zadech. Na uplny zaver jsme slyseli (oproti DVD) Flickering Flame... nezbyvalo, nez se tesit na priste, az uvidime a uslysime RW znovu. To se podarilo 13.4.2007...ale o tom az jindy a jinde ;) (10.11.2009)

Waters = temná, jízlivá, politicky se angažující strana Pink Floyd. Někomu to není vhod, mně je to naopak velmi sympatické. V jeho podání vyznívají společné klasiky zemitěji, lidštěji, muzikantštěji než v precizních, skoro studeně éterických verzích Gilmoura a zbytku spolku. (Přesně řečeno, líbí se mi obojí, i když nejlepší to samozřejmě bylo, dokud to táhli dohromady.) Postoj k Watersovým vlastním flákům z pozdějšího období je opět věcí vkusu, já si je doma pouštím stejně rád jako desky PF. Pokud jde o tento konkrétní koncert – Waters je tu ještě ve vynikající hlasové formě, obklopen výkvětem angloamerického hudebnictva, všichni jsou v nejlepší pohodě (ne jako na horkou jehlou spíchnuté nervózní The Wall Live in Berlin) a předvádějí nekompromisní velkolepou show (pro někoho možná až moc bombasticko-patetickou, ale to k Watersovi zkrátka patří), zvuk je i na perfekcionistické pinkfloydovské poměry mimořádně nadupaný. Nějak mě nenapadá, co víc si přát. (14.03.2012)

Náááádherný koncert - pro fanoušky PF naprostá nutnost. Všechno tam krásně sedí, zvuk je téměř dokonalý (nelíbila se mi jen verze Wish you were here, byla taková unylejší) - koncert skvěle graduje a obsahuje jak největší hity Pink Floyd, tak i to nejlepší z Watersovy sólové dráhy (hlavně z Amused to death). Pro mě nejlepší koncert, který jsem kdy viděl. 9/10 (28.10.2005)