Mary Poppins

K legendárnímu muzikálu mě dokopal až "disneyovský trailer" od Poga. Z dnešního pohledu je to přece jen přepálené. Hlavně metráž a grimasy Van Dyka. To však bohatě vyvažuje dokonalá Julie Andrews. Film měl ve své době určitě velký dopad i na tvůrce v Československu. Všem musí být jasné, že Pan Tau je vlastně obrácená kopie Mary Poppins. Moc bych za to nedal, že paní Bohdalová zase velmi dobře sledovala Glynis Johnsovou. Dopad pozoruji i v dnešní době, kdy Claire Foy v Koruně velmi často nasazuje výraz Julie. ___ Jak se mi líbila Audrey Hepburn v Pygmaliónu, tak se přiznám, že nyní bych mnohem raději na jejím místě ve filmu viděl právě Julii. Zasloužený Oscar. (04.07.2018)

Osobně mi to přijde jako vtíravá podívaná o dokonalé Mary Poppins žijící v dokonale barevném světě, kde i nedokonalost je dokonalá. Slovem klasika bych tady neoperoval, pokud tím označením nemáme na mysli určitou sortu vybraných filmů, kde laický názor nemá valného mínění. Nikomu to neberu, ale kdyby u mě Mary zaklepala, tak jí ze zlou vykážu i s jejím deštníkem... (29.04.2006)

Byla jsem prcek, když mě vzali na Mary Poppins, neuměla jsem ještě ani písmena, takže mi dědeček musel číst titulky....jenže já ho moc nevnímala. Bylo to tak neuvěřitelně barevné...víc než si kdy dítě vyrůstající v normalizační šedi umělo představit. Nevím, asi už Mary Poppins děti tak neomračuje, ale mě ta hudba, kouzelná kabela Julie Andrews a dlouhé nohy Dicka Van Dykea fascinují dodnes. (11.12.2006)

Nesnáším muzikály. A ty émerické filmové snad ještě víc. Přesto je tohle taková nenáročná dětská fantaskní pohádka s ne úplně 100% pohádkovým koncem a kupodivu mi tak nevadila. Ne úplně všechny ty zpěvy jsem byl ochoten v celé jejich délce akceptovat, ale nic důležitého mi z nich neuniklo. Normálně bych film nikdy neviděl, ale bral jsem to jako průpravu pro Saving Mr. Banks a tak mě ve výsledku překvapilo, že to bylo koukatelné, nepitomé a celkem i zajímavé (a ano, uzpívané... :) (17.02.2014)

„Kouzelné“, to je slovo, které se mi od teď vybaví, když se řekne Mary Poppins. Po Wiseově hravém muzikálu Za zvuků hudby se Julie Andrews opět vyznamenala (i když ve skutečnosti mu Mary Poppins chronologicky předchází), dokonce až tak, že se budu muset urychleně podívat na další filmy s ní, abych ji mohl zařadit do své TOPky. Ale zpět k samotnému filmu, jak už jsem zmínil, tak nejlépe ho podle mě vystihuje slovo „kouzelný“, má takovou hřejivou atmosféru, která se ideálně hodí k duchu Vánoc, kdy je venku sychravo a vy se zachumláte do teplé deky a usrkáváte horký grog nebo svařák. Proto mě ani moc nemrzí, že jsem se zhlédnutím otálel tolik let, to čekání ruku v ruce s Blu-ray kvalitou přineslo kýžené ovoce. Zdá se mi, že tyhle muzikály ze šedesátých let prostě nestárnou, jak jinak je totiž možné, že i po sedmačtyřiceti letech od vzniku mě dokáže ohromit efekt (a u kterého ani po těch sedmačtyřiceti letech nemám nejmenší tušení, jak byl vytvořen), kdy Mary tahá rozměrné věci ze své kabelky, která leží na stole. Zkrátit o dvacet minut a byla by to bezchybná práce. I tak se ale jedná o ideální barevný a hravý snímek na nadcházející dva týdny. Mimochodem, taky vám David Tomlinson svou dikcí v určitých momentech připomínal Johna Cleese? 85% (17.12.2011)