Hry bez hranic

S nostalgií jsem uplynulé léto v nedělních ranních hodinách přilepen k dětskému kanálu ČT zhlédl reprízu ročníku 1993 a s odstupem dvaceti let jsem se kromě samotných her pobavil také tím, jak se celý pořad ukázal být prognostickým v následujících třech bodech. --- 1. Nárůst průměrného věku matek z pětadvaceti let v roce 1993 na třicet let nyní, jelikož časté a upřímně míněné dotazy Marcely Augustové na počet dětí našich sotva plnoletých členek týmu se nesetkávaly s velkým pochopením, protože proč si, Marcelo, pořídit dítě, když je konečně doba, kdy si můžeme hrát. --- 2. Osud Řecka v době, kdy v Evropě nebudou bez hranic jen hry, jelikož z deseti základních kol byl řecký tým osmkrát, a většinou s jasným odstupem, poslední, jednou předposlední a, pravda, jednou dokonce čtvrtý. --- 3. Přednostní zaměření Petra Vichnara coby sportovního komentátora na alpské lyžování místo hokeje, jelikož si se železnou pravidelností pletl při čtení časových ukazatelů minutu za sekundu a sekundu za setinu. (27.09.2014)

Povedená soutěž. V 90. letech jsem ji celkem pravidelně sledoval. Jednotliví pořadatelé se snažili o nápadité disciplíny. Osobně jsem se zúčastnil natáčení s družstvem Jihlavy v červenci 1994 a přímo na stadionu v Lublani to nebyla až taková legrace jako v televizi. Soutěžící si nejdřív zkoušeli kostýmy, pak nanečisto soutěžili v generálce, ale při vlastní soutěži je čekaly záludnosti v podobě kluzké podlahy natřené mýdlem... Skvělé zážitky. Výborná moderátorka Marcela Augustová. (10.07.2008)

Na první dojem tento coubertinovský soutěžní pořad působil spíše infantilně, k čemuž ve velké míře přispívá i někdy obtížně snesitelný český voice-over, s přibývající zvyklostí ale tento formát zaujal i mě a i když jednotlivé disciplíny nijak zvlášť neprožívám, v momentu, kdy reprezentanti Československa se, třeba jen na chvíli, dostali do popředí celého klání, jsem přistihl své koutky úst, jak se cukají. Souhlasím s bergem.12, že tato soutěž podobně jako různá sportovní střetnutí podstatně více dokáží pozvednout národní hrdost a tzv. zmenšit svět, než kdejaké v zásadě nic neřešící oficiální summity. (Viděny pouze starší díly v rámci letní reprízy na ČT.) (11.08.2010)

Jako dítě jsem to hltal. Úplně jsem se viděl na těch překážkách. Nesplněný dětský sen. Nejvíce mi v paměti zůstal brněnský tým. Jinak jsme se spíše umísťovali v druhé polovině. S odstupem času jsem to viděl na obnovené ČT3 (než ji opět k 31.12.2022 zrušili) a to kouzlo lehce vyprchalo. Holt všechny ty Takešiho hrady atd. to posunuly dále. Na rozdíl od asijských individualních variací, zde soutěžily národní týmy reprezentované svým městem. (02.01.2023)

Program som ako decko miloval. Pravidelne som s rodičmi usedal pred bedňu a fandil tým "našim" ;) Myšlienka hier je ale platná aj dnes, aj keď, žiaľ, neviem o tom, že by nejaká krajina pokračovala v tejto tradícií. Výborný nápad, skvelá zábava. Zbožňoval som "šľahnuté" témy, podľa ktorých krajiny pripravovali hry aj jednotlivé disciplíny. Bola to taká malá, pravidelná "kinderolympiáda" :) (18.11.2013)