Bližní na tapetě: Nactiutrhač

Ten třídní podtext je tam tak vyložený, že v devětešedesátem a s Lanďákem v titulní roli je to opravdu na pováženou. (Nebo se tehdy jen neumělo jinak vyjádřit příslušné mravopočestnostní protiklady?) Na druhou stranu nebylo vůbec marné být s tím agresivním buranským urážením (jak ho uměl právě jen Lanďák) konfrontován na konci zcela jinak než na začátku. Člověk sice nějaké takové vysvětlení celou dobu čeká, ale přesto je rád, že si předem nepřečetl debilní nadběhnutí Českou televizí prezentovaného Obsahu. (12.04.2018)

Krátké, stručné, výstižné. V podstatě není co dodat. Takovýchto věciček mělo být natočeno více. Já se bavil.++++++++++++ Tak jsem si to pustil znovu hlavně kvůli tomu, zda je ve filmečku uvedeno, o který díl z podivné série „Bližní na tapetě“ jde. O žádný, v titulcích se dočteme, že jde o první díl série „Malé justiční omyly“. No a zase tak velká zábava za šest to nebyla, takže hodnocení snižuji. (23.04.2018)

"Já si taky vybírám, komu ruku podat a komu ne." Nic naplat, když máte zajímavej námět, propracovanej scénář, přesný herecký obsazení, talentovanýho režiséra a šalamounskou pointu, nemůžete šlápnout vedle a ať si každej píše, co chce, mě se zde stejně nejvíc líbil Josef Somr. Jo a docela bych chtěl vědět, kdo přišel na ten název "Bližní na tapetě"? V úvodních titulcích je přece jasně napsáno, že se jedná o první příběh cyklu mikrokomedií "Malé justiční omyly". (26.03.2016)

Formulováno je to pěkně, ale také velmi prvoplánově. Navíc kontrast mezi distingovanou hyenou (Dubský) a nezdvořákem se srdcem na dlani (Landovský) je precizován v otřepaném ideologickém rozporu, který celý příběh sráží o úroveň níž. Kdepak ozvěna právě utichajících šedesátek, spíš chmurná předzvěst toho, co bude následovat... (04.01.2021)

Sobectví je vlastnost přetrvávající po generace až do dnešních dnů a zřejmě ani jen tak nevymizí. Stačí se poohlédnout kolem sebe a dokonce i do vlastních řad. Jak se kdo chová ke svým starým rodičům či prarodičům? Se vším respektem a pochopením? Proč jsme ke starým lidem takoví pokrytci? Maxim Gorkij jednou řekl: "Být sobecký neznamená žít, jak se nám líbí, ale chtít na jiných, aby žili, jak nám to vyhovuje." A přesně o tom moralizuje tato krátká povídka, která je vskutku ze života. Zamysleme se nad tím. Nebýt sobecký k druhým znamená více šťastnějších lidí. (15.07.2017)