Číslo 9

Zips, gombík, šnúrka ako ratifikačný "dressed code". Ihla, sponka, lyžica to jest náčenie pre úžitkové narábanie. Beštia a strojové monštrum versus jednička, dvojka, trojka, štvorka, päťka, šestka, sedmička, osmička a ČÍSLO 9-omylný "voo-doo hero", ktorému slušia spasiteľské predsavzatia v post apokalyptickom kolorite spustošeného bojiska. Kiež by sa mohol viac činiť a nemusel vyvažovať deravé (dramaturgicky nezvládnuté) dejstvo. Bábkové podobenstvo s lákavým dizajnom, ťuknuté pseudo chrabrým duchovenstvom a lemované reakčnou "move up" pohyblivosťou (pozn. prebrané z videohier). Kúzelnú patinu kraťasu to teda nemá, ale keď pominiem tú skrytú propagandu, tak mi títo prešívaní "Anjeli & démoni" až tak nevadia. (27.03.2010)

Podobně jako u nedávno hodnoceného německého válečného filmu "Most" (2008) nevyjadřuje mé hodnocení technické kvality díla, ale jeho ideologickou rovinu. Akční sekvence jsou spektakulární, atmosféra postapokalyptického prostředí hutná a celý svět lidsky se chovajících panáčků a mechanických bestií nápaditý, až takřka originální. Ale co je to platné, když báječnou vizi z režisérova stejnojmenného krátkého animáku znásilňuje scénář prýštící hrubozrnnou křesťanskou agitkou o zhoubnosti strojů a čistotě lidské duše, jež zaručuje spasení, narozdíl od intelektu, který přináší smrt a zmar? ------ následují argumentační příklady, které se bohužel neobejdou bez zásadních SPOILERŮ ------ Příběh pojednává o konvertování hrdiny se jménem Devítka, který postupuje jako moderní člověk - tedy spoléhá se na intelekt, úsudek a ověřené poznání. Jenže jeho konání přináší smrt jeho souputníků (příznačně první umírá panáček, který je ve skupině hlavní vědátor, vynálezce a obdivovatel technologie). Nakonec ale vše vyústí v jeho prozření a přijmutí duchovního přístupu. Další příznačnou postavou je Jednička v podobě kněze, který zbaběle schraňuje své ovečky v kostele, místo aby šel do boje vůči zlu, ale který se ve finále sebeobětuje pro vítězství dobra a především posvětí hrdinovo konání. Definitivní stvrzení křesťanské linie přichází na konci, kdy místo toho, aby byly duše padlých panáčků přeneseny do náhradních těl (což by zavánělo "cizími" náboženstvími vyznávajícími reinkarnaci, nebo dokonce kyberpunkem) se všechny hezky s úsměvy na tvářích odeberou do nebíčka. Tradicionalistickou linii pojišťuje trapně konzervativní konec, kde z popela nesourodé skupiny vzejde tradiční heterosexuální rodina se dvěma dětmi (Proč ve světě hadrových panenek musejí být postavy genderově specifikované?). Inu, technologie je nástroj zla, všechny ty internety by se měly zakázat a hlavně, jak se praví v úplném závěru filmu, "je to náš svět a je na nás, co s ním uděláme". (07.09.2009)

Začátek si udržel mojí pozornost... asi deset minut. Pak nastoupil - omlouvám se všem, které by to mohlo urazit, nebo pohoršit, ale jinak to opravdu nazvat neumím - nehorázný americký kýč. A ten si mou pozornost neudržel, ba se mi zdá, že si ji ani nezasloužil. Možná měl Shane Acker zůstat u svého jedenáctiminutového kraťasu z roku 2005, protože tím, že čas kraťasu vynásobil sedmkrát, světu nedal nic nového. Ano, ponurá ukázka postapokalyptického světa byla velmi zdařilá, možná, že bych ji mohla nazvat animovanou tváří Orwellova světa 1984, ale to jen možná a namátkou. Někdo tu píše o strhující akci, která mi strhující rozhodně nepřišla, spíše mne nutila se starat o to, jestli bych si náhodou neměla nalakovat nehty, což jsem taky stihla, a to se mi u dobrodužných fantasy nestává... Film by to byl dobrý, kdyby si dokázal udržet pozornost. A asi to i shazuje fakt, že jsem si ho zařadila mezi své nejočekávanější filmy roku 2009. (31.01.2010)

Frodo namluvil dalšího "pytlíka" v nejbáječnějším animáku za poslední rok - ohromné překvapení! A nyní následuje zasloužené delší sepsání dojmů z filmu, kterému upřímně udělím maximální hodnocení. Proč? Ono je to celé vlastně o tom, odůvodnit nějakým smyslplným komentářem ty dvě hvězdičky navíc, protože tři si snímek zaslouží už jen za originální námět, chvályhodnou stylizaci a absenci hluchých míst. Co jsem ale od Acknera nečekal bylo, že nejen, že do celovečeráku dokázal převést nezaměnitelnou atmosféru z původního kraťasu, on ji ještě několikrát znásobil! Celé mi to přišlo, jako bych se díval na Potomky lidí v animovaném kabátku. Zdevastované ulice, harampádí, plesnivá vrsta prachu na všem (včetně mrtvé matky a dítěte), permanentně zatažená rudočerná obloha... A jakoby to nestačilo, do tak perfekcionisticky zpracovaného světa se probouzí postavička sešitá z pytloviny se zipem na hrudi. Co mne hodně potěšilo, bylo prvotní pomalé rozkoukávání se a mírná zmatenost v ději. V mnoha jiných filmech by byla na místě frustrace z toho, že nemám páru o co tu vlastně jde, jenže u Devítky tohle neplatí. Tohle je bravurně napsaný sci-fi příběh, ve kterém divák objevuje fascinující poničený svět spolu s těmi, kteří do něho právě vkročili a jsou stejně vyjukaní, jako všichni v kinosále. Spolu s hrdinskými postavičkami jsem byl nucen prozkoumávat jejich první kroky, pátrat proč se všechno pokazilo, kdo vůbec jsem, a jaký je můj účel. I přes to, že stopáž má jen 79 minut není nic uspěchané, a vše plyne v mírumilovném tempu. Pytlíci jsou sice na pochybách o jejich existenci a účelu, ale nemají proč dávat svou rozčarovanost najevo a projevovat zbytečné emoce. A tak se všichni společně nechávají unášet dobrodružstvím v nepřívětivé pustině doufajíce, že odpovědí se tak jako tak dočkají. Není důvod spěchat. Vše se krásně vybarví zhruba ve čtvrté pětině filmu, zapadne do sebe jako kousky té nejsložitější skládačky, kterou kdy kdo složil, a celé story dostane čerstvý a osvěžující vzduch do plic a vybuchne v gejzíru efektivní akce, melancholie a poetiky. To bylo krátké odůvodnění čtvrté hvězdy. Velkým plusem filmu je pak jako ta nejsladší třešnička na dortu extrémní směsice mimořádně strhujících a napínavých akčních scén. Režisér konečně plně dokazuje, jaký potenciál má animace, co všechno se dá na počítačích vytvořit, a proč devítka nemohla vzniknout jako hraný film. Akce je srozumitelná, efektní, barevná... je zážitek sledovat neobvyklé hrdiny při tak vypilovaných záběrech. A ta monstra! Pytlovitá obluda s hlavou panenky mně bude strašit hodně dlouho! Shanu Acknerovi se v hlavě zrodil téměř mytologický příběh s výbušnými akčními scénami opředený tajemstvím. Neváhal, a nápad převedl do krátkého filmu; po něm následoval celovečerní snímek. A je to bomba. Komu by to ještě nedošlo, jsem unešen. (01.10.2009)

Střídavě strhující (akce!) a "strojově sterilní" povídka, které do statutu strhujícího filmu zbývá zaplnit spoustu mytologických (s velkými uvozovkami) děr. Přiznávám, že i přes ten vyvanulý scénář bych chtěl nášup - svět je to tajuplný (i když trochu nekonzistentně tajuplný) a v jistém ohledu pojí to nejlepší z poetiky Planescape: Torment s tím, na co se dobře kouká ve filmech s obřími naštvanými roboty. (07.09.2009)