Toy Story 3: Příběh hraček

Hlavní témata dne: Loučení, opouštění dětství a soudržnost. Celý film je silně na pomezí mezi světem dospělých, tím dětským a světem hraček, sámo. Balancuje, bilancuje a docela děsí. Neměl jsem rád klauny. Teď k nim nemám rád ani opičky s očky podlitými krvičkou, růžovou, medvídky, jahody .. a prokleté duše batolat uvězněné v groteskním ukrutně silném přerostlém těle s tupě nepřítomným pohledem do nikam, která nechápou utrpení svého bytí (Tak na mě ta postavička alespoň působila. To fakt bylo moc. Jak sedělo a hypnotizovalo měsíc? To mě chtěli v tý pohádce jako psychicky rozložit?!) Nostalgická jízda to je spíše pro dospělé. Víc si užijou všechny její aspekty. ___ Miluju sledovat technickou stránku Pixarovek. Miluju umě zakomponované záběry, kde se jimi chlubí (útěk z pytle na odpadky, ..) Miluju jejich cit pro detail a hravost. Ani Toy Story není výjimkou. Chci ale nové značky/hračky. Hezké rozloučení se serii. Jen těch vzletných skupinových porad mohlo být méně. Stejnak se vždycky probíralo akorát to, jak musí držet together pospolu. Pak se kousli, rozhádali, poztráceli .. jen proto aby se znovu hledali a znovu radili. Hračky jedny nenapravitelné! Btw, proč ten oř kňučel psí řečí? (30.12.2010)

Do mých očekávání se třetí Příběh hraček strefil tak napůl. Asi jsem to čekal trochu odvázanější a samotný ‚Prison break‘ považuji za těžce promarněnou šanci. Těch pár mrkání na odrostlejšího diváka mě nechávalo docela v klidu, takže jsem dlouze přes hodinu obdivoval spíš to, jak ten svět v HD dobře vypadá. Pak se hračky chytily za ruce a já dostal emocionální pálku, ze které mi šly slzy do očí, aby to vydrželo až do závěrečného posezení na trávníku. Ale v poměru stopáže se mi to zdá docela málo. (22.10.2010)

Ano, mohl bych vyčítat lidem z Pixaru, že (opět) vsadili na emoční a nostalgickou stránku, jenže to by mě to nemohlo tak bavit. Toy Story 3 je překrásný animák, který jsem si opravdu užil. Je to zároveň můj první Příběh hraček, který jsem viděl v originále (Tom Hanks rulez!) Nebudu tu dál psát, tohle se prostě musí vidět. Pixar je stále na vrcholu. 100 %. (22.11.2010)

Skončit děj u pece na odpadky, tak tomu napálím čistých pět. Jako předškolák jsem to žral a byl ochoten si pustit první díl klidně několikrát za sebou. Teď mi táhne na dvacet a posledních několik minut jsem málem usínal nudou. Jediným opravdu vtipným a zajímavým momentem je opět parodie na Star Wars (i když to není tak sakra epické, jako ve dvojce), zbytek už jen pouze dokazuje, že Pixar vyčpěl již před lety a nápadité hříčky jako Finding Nemo jsou minulostí. (17.10.2010)

Jednička je můj nejoblíbenější a zároveň mnou nejvícekrát viděný animák, dvojka je jen o malinko slabší a trojka... U té jsem se smála, bála, rozčilovala, fandila, několikrát absolutně netušila, co bude dál, a i navzdory mému drsnému já mi několikrát během sledování ukápla slza. Nemám slov. Toy story trilogie je jedničkou mezi všemi animáky, které znám. Tyhle hračky mě vždycky dostanou. (01.10.2011)