Režie:
Svatava SimonováScénář:
Miloň ČepelkaKamera:
František NěmecHudba:
Ladislav SimonHrají:
Libuše Šafránková, Ladislav Mrkvička, Milan Riehs, Jan Přeučil, Stanislav Fišer, Hana Talpová, Jan Schánilec, Vlastimil Bedrna, Jiří Bruder, Eliška Vitanovská, Martin KrbObsahy(1)
Bretaňská pohádka o vojáku Králíčkovi a kouzelném měšci, plášti a jablkách, které mu přinesly štěstí... Jednoho dne dojde voják (L. Mrkvička) k pobřeží. Má hlad a do oka mu padne strom s krásnými jablky. Jedno si utrhne a sní… V tu ránu mu narostou rohy. Jeho počínání sleduje dívka Čírka (L. Šafránková), která se nad mladíkem slituje – utrhne švestku a rohy mu zase zmizí. Vojáček se do půvabné dívky hned zakouká. Jenže na něj čeká jiný osud – odmala mu totiž nikdo neřekne jinak než Králíček, a tak mu bylo prý předpovězeno, že se jednoho dne stane králem. Smutná Čírka mu tedy daruje kouzelný plášť, jenž ho odnese k samotné princezně, která mu je souzená… A jak to s naším nešťastníkem dopadne? To už vám neprozradíme, na to se podívejte v dnešní pohádce, kterou napsal podle literární předlohy Ch. Deulina M. Čepelka a režie se v roce 1982 ujala S. Simonová. (Česká televize)
(více)Recenze (36)
Od zasloužilého Cimrmana Miloně Čepelky, který je autorem scénáře jsem čekal trošku zajímavější kousek, ale možná je to "suchou" studiovou verzí a jakousi ohraností motivů z lépe zpracovaných pohádek ze stejné doby. Např. strom, který dělá rohy, vs. strom, který dělá velký nos z Tří veteránů, dvojrole Libuše Šafránkové v Třetím princi nebo cestovní plášť z Arabely. I toho Mrkvičku, který je nejdřív namyšlený a pak dostane rozum už jsem za poslední dobu viděl asi ve třetí pohádce. ()
Děj není nijak složitý, ale zde není lineárnost příběhu nijak na škodu. Skvěle napsaný scénař (hlavně dialogy jsou přirozené a vymazlené) doplňuje na scéně výtečná Šafránková, která se své nerudné princezny zhostila na výbornou. Škoda té režijní impotence. Ale i přesto je to televizní nadprůměr díky skvělým hercům, o které jsme neměli v minulosti nouzi. ()
Velmi příjemná televizní pohádka. Jednoduché a milé, pěkně zahrané, prostě pohoda. Každopádně Libuše Šafránková má u mě velké mínus za to hrozné přehrávání a nezvládnuté pojetí proradné princezny Ludovíny, prostě na záporné role nemá... - samozřejmě role hodné a milé Čírky ji sedla skvěle, o tom žádná. ()
Králíček se po vzoru Samsona dopouští stále stejné chyby, když opakovaně podléhá slovům ženy. Polehčující okolností mu může být to, že si Šafránková roli úskočné, mazané a zlé princezny vyloženě užívá a doslova klame tělem, tak, že nizozemské princezně musí člověk její podlost i odpustit :). Na televizní pohádku docela nadprůměrné dialogy. Mimochodem ústřední pár si své role tak trochu zopakoval o deset let později v inscenaci ze života bajkáře Ezopa Královský život otroka. "Může dcera nizozemského krále obyčejného vojáka okrádat?" - "Může! Král a jeho rodina můžou všecko!" ()
Z dětství jsem si pamatoval hlavně to, jak si S. Fišer "přičaroval" rohy. Teď po mnoha letech jsem u této studiové televizní pohádky setrval hlavně proto, abych zjistil, zda měla dvojrole L. Šafránkové nějaký dějotvorný smysl. Neměla. O celkové úrovni pak vypovídá již úvodní scéna, v níž L. Mrkvička zápasí nejprve s bubnem a hned nato s praporem. Nebo možná obráceně. ()
Galerie (6)
Zajímavosti (1)
- Trůn krále (Milan Riehs) je stejný jako trůn krále Hyacinta I. (Vlastimil Brodský) v seriálu Arabela (od r. 1980). Jen s tím rozdílem, že se čalounění zádové části přesunulo na trůní křeslo královny/princezny po levé straně z pohledu diváka. (Petsuchos)
Reklama