Život v tanci

Život v tanci se hodně odlišuje od filmů, které spolu Fred Astaire a Ginger Rogersová natočili. Nejedná se totiž o taneční, muzikálovou romantickou oddechovku ale o životopisnej příběh a vlastně drama. Takže sem k tomu byl trochu podezřívavej jak že to dopadne. No a film mě velmi mile překvapil. Závěr byl emotivní, slzopudnej a přitom uvěřitelnej. Fred Astaire hraje svého tradičního sympaťáka, ale Ginger Rogersová předvedla parádní hereckej výkon. Ani se nedivím, že po filmech s Astairem zatoužila po vážnějších a složitějších rolích. To že udělala dobře ostatně potvrdila, Oscar je toho důkazem. (23.12.2008)

Řekl bych, že tenhle film tak trochu vybočuje z celé série. Ale samozřejmě, že komu se líbily předchozí filmy, nebude ani tentokrát zklamaný. Filmy neskončil happy endem, do děje zasáhla válka a část filmu se odehrává v Paříži. To je to, čím se film liší od předchozích... Jinak zase nechybí spousta tanečních čísel. Z dnešního pohledu spíš jen průměr. (21.12.2008)

Filmoví historici označují rok 1939 za jeden z nejlepších v historii Hollywoodu. Něco na tom asi bude. Tenhle muzikál zcela vybočuje z klasických limonádových komedií Freda a Ginger a zaměřuje se na poměrně dramatický příběh o skutečné dvojici která Ameriku naučila tančit. Škoda, že kvůli střídání lehčí a těžší roviny nevynikne tragičnost závěru. (17.03.2013)

Čím dřív pochopíte, že tohle není klasický muzikál s Fredem a Ginger, ale "pouze" životopisný snímek o slavném tanečním páru, tím dřív máte vyhráno. První polovina tak bohužel trpí klasickým "musíme narvat co nejvíc událostí na co nejkratší časový úsek", ale vynahrazuje to druhá, při které jsem se vážně bál, jak to všechno dopadne. Že to je celkem síla asi nemusím dodávat a ještě bych jen pochválil skvělého Brennana, který si sem letmo odskočil předvěst, že jeho záběr rolí je vážně neskutečný. Snad jediný Astairův sidekick, který se vyrovnal duu Blore-Horton. (03.01.2009)

Taky bych chtěl zažít to taneční šílenství, které kdysi tihle dva zapříčinili... Asi hodnotím příliš příkře, jenže zase se mi zdálo, že první polovina filmu nasadila zbytku laťku moc vysoko – právě z ní mi zůstane v paměti několik scén: od Astairova brilantního výstupu na nádraží přes Rogersovou napodobující varietní vystoupení (v té době) známé Bessie McCoy "Yama Yama Man" až třeba po topícího se psíka Zowieho. Nebo jak ho Astaire vábí pískaným "Na krásném modrém Dunaji" – ten tehdy existoval jen asi 40 let, (zmíněný) magazín Vogue pak sotva polovinu... Bohužel ve filmu obsažený začátek války první (nerozlučně spjatý s "Tipperary") jako by přilákal tu druhou, jež odstartovala prakticky s uvedením filmu do kin (ovšem nezávisle na něm :). | Jinak reální Vernon a Irene Castle se objevili mj. ve filmu The Whirl of Life, Vernon pak dostal "Croix de guerre" a cvičil piloty, Irene mj. asistovala jako poradkyně při natáčení tohoto filmu – neprosadila však, aby Waltera hrál černoch ani aby si Rogersová adekvátně upravila vlasy a hrála v autentických šatech. Zemřela až 30 let po premiéře filmu. S jedním manželem se ještě rozvedla a další dva přežila. (07.02.2009)