Amazing Spider-Man

No,... tak Andrew Garfield nebol taký neznesiteľný na pohľad, ako som si myslela, keď som videla trailer. Aj tak sa mi lepšie pozeralo na Emmu Stone a Rhysa Ifansa. Ehmm, a prečo sa vlastne spracúvala tá istá časť Spíďovej histórie a života, ktorú už predstavil Tobey McGuire??? To mi chce Hollywood povedať, že ten Spider-man s dlhočiznou komiksovou minulosťou a mega základňou fanúšikov má len zopár sfilmovateľných storylajnov, ktoré sa podobajú ako vajce vajcu? Wormboy to vystihol presne - zbytočný film (hoci videla som aj zbytočnejšie). (08.07.2013)

První dojem? Fajn. Nejsem nadšená, nejsem zklamaná, prostě jsem dostala tak nějak to, co jsem očekávala. Jestli je to dobře nevím, každopádně srovnání s původním Spidermanem se přímo nabízí a tak se mu nevyhnu. Spiderman z roku 2002 se zabýval více faktory; Peterem jako loserem, jako hodným synovcem, víc se řešila láska, víc se řešilo jeho špatné svědomí ohledně smrti Bena. Bylo to takové vtipnější, zatímco Amazing Spider-man na to nahlíží z té temnější stránky. Začátek slibný, jakmile si však Peter nasadil masku, nastala rutina superkýčovitých superhrdinských filmů. V té chvíli se dostavilo mírné zklamání.. Psalo se o tom, jak se tenhle film víc zabývá jeho minulostí a osobním životem, ale není to pravda. Asi nebylo zbytí,ale původnímu Spidermanovi se podobá v některých scénách až příliš. Jakobych měla dejavu. Vadí mi spousta nedořešených, nebo nevyužitých věcí, jako co se stalo s rodiči, nebo vina ze smrti strýce. Ale možná si to schovávají na druhý díl (i když to druhé asi těžko,že..). Kirsten Dunst nemusím, takže obsazení mojí oblíbené Emmy bylo úlevou. A Andrew Garfield docela ujde,i když nemá na to utáhnout hlavní roli a měl by trochu zapracovat na výslovnosti:)Abych to shrnula, je škoda, že toho tvůrci pořádně nevyužili a nepředvedli nám nějakého úplně jiného Spidermana. Ale snaha byla a uvítala jsem , že se tenhle Peter nesnažil tolik o to být za každou cenu superhrdinou. Amazing Spider-man ale more amazing než první rozhodně není. (01.08.2012)

Začal bych asi tím, že mé hodnocení poslalo film do Červených ČÍsel :D Je to slabší Čtyřka, koukat dvě hodiny 15 na Spidermana, kterého jsme viděli tolikrát!! Zábava na večer to byla Fajn! Objevili se i Vtipné momenty, Například rozmlácení budíku! Akce- Místy šílený střih a hned to zkazilo Dojem, působilo to na mně jako Pohádka pro Mladistvé, nýbrž Akční Nářez a s přibývající stopáží, jsem malinko ztrácel přehled o Co Go! Ale tu 4 mu dám ! (28.10.2012)

Ať už je ten film jakkoliv klišovitý a bez sebemenší známky nějakého režisérského rukopisu, chcete-li gulí, abychom použili slovník Mirka Topolánka, nedá se mu upřít jeden geniální postřeh týkající se akčních scén. V zásadě se nám tu říká poměrně zásadní věc, že ať už je akční scéna stříhaná rychle v krátkých záběrech, anebo pomalu v delších záběrech, působí na diváka zhruba stejně intenzivně a není v tom až takový rozdíl. Konkrétně v tomhle filmu jsou jednak různé rychle střihané rvačky s pobudy, ve škole či s ještěrem, a vedle toho ony slavné POV sekvence bez střihu připomínající videohru Mirror's Edge. A i když jsou ty POV sekvence jistě atraktivnější, fakticky vzato nejsou o moc intenzivnější než rychle stříhaná akce, minimálně pokud se jí zhostí talentovaní lidé stojící kupř. za sérií Bourne. Amazing Spider-Man v sobě tak pojí dva přístupy, jak se dneska dělá exkluzivní akce ve filmu. Na jedné straně je to Greengrassův či Bayův shake & cut styl, na straně druhé dlouhé záběry známé z Potomků lidí či Spielbergovy Války světů. Vtip je ovšem v tom, že oba ty přístupy dosahují vzdor své odlišnosti u diváka velmi podobného vtahujícího účinku. Závěr z toho je ten, že tady prostě není nějaká binární opozice mezi krátkými záběry pro zobrazení duševních stavů hrdinů a dlouhými záběry pro nějaký objektivnější popis situace, ale funguje tady spíš cosi jako trinární model - krátký záběry pro vtahování (Greengrass, Bay), středně dlouhý pro objektivnější popis, a dlouhý záběry opět pro vtahování (Potomci lidí, Válka světů). Krátké záběry jsou se svou snahou podat divákovi na místo prostorového spíše emocionální zprostředkování akce skutečně velmi subjektivní, ovšem i dlouhé záběry se po určitém trvání jaksi překlopí z objektivity do subjektivity. Třeba Sokurova Ruská archa natočená v jednom záběru u mě navodila velmi intenzivní okamžiky, byť to už je velmi speciální případ záběru bez střihu, totéž některé Tarrovy sekvence. Objektivita naopak jako by připadala pouze záběrům o délce kolem 3-10 sekundy někde mezi těmito dvěma případy subjektivnějších záběrů. Úplně tentýž trinární model, kde spolu dva krajní prvky vzdor své odlišnosti souvisí a jen ten prostřední se odlišuje, nacházíme ovšem i v přírodě - kulička na pružině kmitající ve třech polohách (dva kraje a jeden střed), těleso nacházející se ve vodě (kraje, kdy se těleso potápí či stoupá, a střed, kdy se vznáší), nebo tep srdce (malý a velký tep značí potíže, střed klidový stav). Je v tom prostě něco velmi univerzálního, ačkoliv lidé jsou odpradávna přesvědčeni, že náš svět stojí na dualitě (rozumu a citu, života a smrti, černé a bílé…). Tato dualita je ovšem falešná. (30.10.2012)