Fantastický pan Lišák

Aneb kterak Wes Anderson neohnul hřbet před žánrem, ale žánr ohnul hřbet před Wesem Andresonem. Typická záležitost s vypiplanou retro dramaturgií, poťouchle monotónním tempem, nápaditou kamerou a obsahem na pomezí pohádky a životní filozofie nad ranní miskou corn flakeů. Nebýt prostředka, kde pokus o psychologické rozbory roztomilých loutek trochu přesahuje skutečné možnosti Andresonova filmu je to bezchybná záležitost, staromilská, nápaditá, autorsky svéhlavá... film předurčený k tomu, aby komerčně neuspěl, ale byl přitom bezmezně milován. Bravo, Wesi! (28.03.2010)

Přistupoval jsem k tomu s velkým očekávání a zhruba první půlhodinku čuměl zcela šokován genialitou podobně jako Lišákův krysí (nebo co to je) kámoš a domovník. Jenže jak už to u mně s většinou animovanch filmů bývá, po zvyknutí si se začnu maličko nudit a pospávat (jsem prostě píčus, v současné době prostě usnu u všeho co není porno nebo perfektní romantika nebo něco absolutně fascinujícího – dvě malý děti prostě dají zabrat a když už je člověk konečně uloží, zbudou mu síly akorát na spánek). Takže ke konci už jsem tak moc nevnímal, ale stejně jsem poznal, že už to není to pravé ořechové jako na začátku. Přesto po viz výše – fascinujícím animáku Mary a Max je to od doby Wall-E nejlepší nehraný film. (01.06.2010)

Kombinace Roald Dahl a Wes Anderson zafungovala nečekaně dobře. Každý přidal tu svou trošku jinakosti a vznikl netradiční a velice milí animovaný film. Režisér dokázal svůj typiský rukopis vtisknout i přestože se jedná o loutkový film. Jeho tlumený humor vás sice nedostane do kolen, ale spíš překvapí a donutí trošku přemýšlet a to činí jeho tvrobu vyjímečnou a orignální a u toho filmu je to jednoznačně ku jeho prospěchu. (03.01.2011)

Na Panu Lišákovi je docela pěkně vidět, co se musí stát, aby i širší publikum přijalo a ocenilo Wesovu jinakost, absurditu a (především) nadsázku. To jest vyprávět ve formě, která je k těmto konceptům sama o sobě předurčena. Humor, charakterizace postav, výstřednost, péče o (komický) detail, dětská dospělost a dospělácká infantilie - to všechno (spolu s hereckým a tvůrčím ansámlem) zůstává při starém, jen je to pro mnohé teď nějak mnohem víc stravitelné, neboť je to teď konečně přece "jenom jako", případně "takové milé, pohádkové"... Jak se mi Pan Lišák líbil? Tuze. Smál jsem se, rozplýval jsem se, pochutnal si vizuálně i poslechově (dabing skutečně lahůdkový) a na konci si posteskl, že je film moc krátký (rys společný všem dobrým filmům). Přesto po dlouhé době nedám Andersonovi pět hvězd z fleku, ale snad až po druhé projekci. 80% (21.07.2010)

Hodně mě baví, že film si jde svou vlastní cestou, nesnaží se napodobovat jiné animáky nebo doslovně kopírovat knížku, a přestože zpracování místy působí až komicky, dává filmu určitý půvab a velkou dávku originality. Zpracování dětské knížky mého oblíbeného autora pobaví i dospělé a v Lišákovi, který se nevědomky snaží ohromovat za každou cenu se poznají mnozí z nás:) (09.12.2010)