Na sv. Valentýna

Plejáda zbytečně obsazených herců a hereček zvučných jmen v podprůměrné romantické mozaice. Mozaikovité filmy mají většinou tu výhodu (a nevýhodu zároveň), že nezaujme-li vás jeden příběh, zaujme jiný a naopak. A tohle je snad první případ, kdy mě jediný příběh nezaujal, jediný nevyčníval a všechny mi připadali převážně nudné a minimálně zábavné. Čistá romantika, žádná komedie (jediné co mi připadalo vtipné, byl přízvuk Anne Hathaway a to taky jen ze začátku), na kterou nemám nejmenší důvod koukat znovu (leda by rohypnol nezabíral). Marshall in 21th century sucks. (20.08.2011)

Obrovské překvapení. Na sv. Valentýna je kopie Lásky nebeské jako hrom, ale vůbec mi to během promítání nevadilo. Bavil jsem se celé dvě hodiny a když už byla nudná pasáž bylo aspoň na co koukat např. na Biel, Alba či Hathaway. Casting musel být neuvěřitelně drahý, že si to snad nechci ani představit. Tolik hereckých hvězd jsem dlouho u jednohu snímků neviděl. Někdy je tona škodu, že ve snímků je tolik postav. Už se docela těším na druhé pokračování. (24.02.2010)

Láska nebeská; Paříži, miluji Tě; New Yorku, miluji Tě a nyní i Na. sv. Valentýna - čtveřice současných snímků, které propojuje motiv mnohopostavové romantiky. Čtyři mozaiky, na jejichž srovnávání se dají krásně vysledovat rozdíly v chápání moderní romantiky na starém a novém kontinentě. Zatímco první dva jmenované, tedy evropské příspěvky, se zařadily na vrchol romantického žebříčku, druhé duo bývá považováno za nepovedenou americkou snahu dostihnout současnou evropskou zamilovanou scénu. Evropští tvůrci sázejí na civilní příběhy obyčejných lidí, pravou bláznivou zamilovanost předvedených na silných kulisách nenapodobitelné vánoční atmosféry, resp. krásy Paříže. Nebojí se naplno a často ukazovat emoce, sáhnout po ubrečených písních, ba dokonce využít přehnané trapnosti. Na krátkém prostoru vytvoří postavy, o nichž nevypovídá minulost, ale jejich současné chování. Postavy, které chybují, nepůsobí vykonstruovaně a na diváka působí živým, nikoli umělým dojmem. Jednoduše vytvoří něco co je velké, nezapomenutelné, ale hlavně citlivé a dojímavé. Američtí tvůrci se naopak sázejí na silné dialogy, důležitost každé jednotlivé scény a v neposlední řadě na závěrečné překvapení diváka. Nahazují nitky, ukazují kousky skládačky a na konci nechávají diváka, aby sám porovnal své předpoklady s konečným rozřešením. Zápletka jednotlivých příběhů se tak smrskne na seznámení, náznak a konec. Zbytek působí jen jako zbytečná vata. A to je i problém Na sv. Valentýna. Jednotlivé příběhy postrádají živost. Místo přirozených dialogů posloucháme patvary jak z PR oddělení, civilní postavy jsou nahrazeny vyumělkovanými herci a zápletka, pokud není úplně zbytečná, je jen čekání na poslední dílky, které do skládačky zapadnou. S tímhle nezmohl nic ani Garry Marshall, který se nejspíš stal vězněm vlastního štábu. (07.05.2010)

Pomerne dost spatny pokus o romantiku. A pokus (vazne, je mi lito :) ) o Lasku nebeskou, akorat se to sakra nepovedlo. Navic film, kde vam nejlepsi prijde Jennifer Garner a Ashton Kutcher, urcite nemuze byt normalni. Obmekcila me snad jenom ta hlaska od stmivajiciho se Taylora Lautnera :) pry ze se na verejnosti obvykle nesvleka. Bullshit. (12.02.2010)

Planet Romcom Hollywood meets Planet Los Angeles. Výsledek? Celé to zamilované cvrlikání je ještě bezelstnější, ještě cukrkandlovější, ještě naivnější a ještě optimističtější. Což nakonec nevadí, protože Garry Marshall a jeho all-stars team dokázali vykřesat tak dokonale romantickou atmosféru, že všechny Přestupné roky, Trable v ráji a Morganovi najednou působí jako temná a odměřená dramata. Škoda toho, že eskapády některých párů prostě nudí a nebaví, bez nich by si Valentýn u mě určitě dojel pro 4 srdce, pardon hvězdičky. 70% (09.05.2010)