Punk's Not Dead
Režie:
Susan DynnerHudba:
Jello BiafraHrají:
John Doe, Henry Rollins, Billy Idol, Iggy Pop, Billie Joe Armstrong, Ian MacKaye, Deryck Whibley, Jay McCaslin, Steve Jocz, Dave Baksh, Dexter Holland (více)Obsahy(1)
Film "Punk´s not dead" (Punk není mrtvý) vás k 30. výročí vzniku punk rocku zavede do upocených undergroundových klubů, nahrávacích studíí, na venkovní parties, ale i do nákupních center a na stadionové koncerty, kde punková hudba i kultura dále vzkvétá. Třicet let poté, co skupiny jako Ramones nebo Sex Pistols neslavně šokovaly systém svou tvorbou, rychlou a vše měnící hudbou, přitahuje nejdéle fungující punková skupina v historii doposud největší davy "pop-punkových" fanoušků. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (26)
Punk žije, nie je mŕtvy, o tom vôbec nepochybujem. No omnoho viacej ako s týmto americkým filmovým dokumentom sa v tomto tvrdení stotožňujem so škótskou kapelou The Exploited, ktorá v jednom zo svojich kultových songov spieva, že: "Řekli mi, že punk je mrtvej. Přeju si je jít zavraždit. Nemají rádi hudbu, nemaj rádi slova. Vy všichni můžete odprejsknout ke svejm. Punk není mrtvej, to vím. Punk není mrtvej, to vím, že není! Jsme staří pankáči a je nám to ukradený. Jsme boot boys, co si barví vlasy. Kožené bundy, džíny a těžký boty. Lítáme po nocích, napříč každému zákonu. Slibuji nebát se nikoho, do té doby než umřu. Nelíbí se ti to?! Srazím tě na zem." Punk´s not dead! Punk nie je mŕtvy! *** ()
Hodnotný dokument, který úspěšně zachycuje tehdejší i dnešní (post)punkovou scénu, snaživě (ne vždy s výsledkem) se pokouší definovat punk a ukazuje, jak se z něj postupem času stala komerce. Pravý punk nepřísluší dnešním teenagerům, oblékajících se do příslušného oblečení, ani současným punkerům, nýbrž těm, kteří si skutečný punk (polovina 70. let až jejich konec) prožili nebo jej chápou tak, jako byl chápán tehdy. Punk is Dead, byť v pár zasvěcených duších žije v podobě pocitu, nikoliv hudby, dál. ()
Dobrý dokument, který jsem měl už hodně dlouho v merku, ale až teď jsem se na něj podíval. Je dost důležité se na něj podívat, pokud posloucháte punk, nebo si alespoň myslíte, že posloucháte punk. Osobně uznávám všechny staré punkové kapely, ale dávám přednost těm novějším, melodičtějším. Poslouchám punk rock už asi 5 let a miluju tento styl. Dokumentu ale 5* dát nemůžu, protože spíše, než důkaz o tom, že punk opravdu není mrtvý, nám předvedli průřez všech starých kapel a ke konci se spíše utvrzovali v tom, že je mrtvý. Punk není mrtvý, punk je prostě dneska jiný, ale pořád o tom samém. ()
Snad žádný hudební styl nevzbuzuje tolik emocí jako punk (či chcete-li punkrock) a tenhle dokument je toho parádním důkazem. Začalo to hraním ve sklepeních, přespáváním u fanoušků a módou DIY, dneska je z toho komerční záležitost, co hrajou rádia a MTV - a to přece není punk, ne?! Mně osobně se tohle odsuzování vůbec nelíbí, důležité je to poselství, ty texty a ta hudba, která sdružuje lidi, co jinak nezapadají a co si v tomhle bláznivým světě neví rady - tak tomu bylo v sedmdesátých letech a je tak tomu i dnes, ať už je to ten "pravý" punk nebo pop-punk. Tak otevřte svou mysl a na kecy o komerci se vybodněte. ()
Galerie (6)
Zajímavosti (1)
- V závěru filmu je v titulkách špatně uvedené přímení Gerarda Waye. Je napsán chybně jako Gerard Whale. (ČSFD)
Punk není mrtvý. Punk je zombie. Punk's Not Dead se mi nelíbil. A to nejen proto, že o zombie říká, že je živá a má se k světu. Problém je v celém přístupu k tématu. Celé dění, které vyvrcholilo v roce 1977, se jen mihne v titulcích a dál se na všechno to, co v té době vznikalo na obou stranách Atlantiku zvysoka kašle. Jako definice toho co byl punk se objevují kapely druhé vlny, tedy ty co vznikaly od (a pod vlivem) roku 1977, hlavně pak streetpunkové a hardcore punkové kapely z 80. let (proto se mohou objevit směšné a nesmyslné výroky jako že Suffer od Bad Religion bylo „first melodic punk album“ - ale jen jestli před ním znám jen hardcore punk). Ty většinou hrají od té doby pořád to samé: jednoduchou, hlasitou, rychlou a tvrdou hudbu. A s nimi v konfrontaci pop-punkové kapely z MTV jako Good Charlotte nebo My Chemical Romance. Punk se ale nejen petrifikoval v streetpunku nebo nezmutoval do MTV-friedly variace. Punk se vyvíjel po roce 1977 už u kapel první vlny (právě komplikovanější a „umělecky ambicióznější“ skladby, jež se začaly objevovat na jejich albech vedly ke streetpunkové reakci): the Clash na albu "London Calling" vstřebávají prvky reggae, ska, rockabilly a rock’n’rollu 50. let, Johnny Rotten zakládá Public Image Ltd., Howard Devoto z Buzzcocks Magazine, skupiny jako The Stranglers, Siouxsie & the Banshees, Echo & the Bunnymen nebo Joy Division na jedné a Devo, Talking Heads, Blondie a Television na druhé straně Atlantiku začínají hrát punk jinak a vzniká post-punk a new wave. Tímto směrem pak pokračuje vývoj. Sandinista! od the Clash je skoro až přehlídkou různých žánrů, Blondie zběsile kombinuje vše možné včetně rapu, New Order, vzniklí po smrti Iana Curtise ze zbylých tří členů Joy Division, se stanou průkopníky elektronické hudby. Tak punk žije v tom jak ovlivnil a ovlivňuje tvář pop music, ne v tom, že některé kapely hrají už dvacet, třicet let pořád to samé (to je pak stejně živý i dixieland). Jeho (nejen) politické a sociální postoje a názory, které v mnohém přejal od hippies (a ti od beat generation a ti od...ad infinitum) pokračují třeba v hip hopu._______________Co se týče té konfrontace nekomerčního, undergroundového a starého punku a vysoce komerčního, MTV-friedly a nového pop-punku, tak komerční úspěch není něco, co by punk nikdy neznal. První album Sex Pistols „Never mind the bollocks, here’s the Sex Pistols“ bylo na prvním místě britského žebříčku a během prvního měsíce mělo zlatou desku, a vysoko se umísťovali i the Clash, The Damned, Buzzcocks etc. A komerční využití punku...kvůli tomu ty Sex Pistols snad přece Malcom McLaren jako jejich manažer už tehdy proslavil, ne?________________Kde v tom lze vidět život? Na jednu stranu Punk's Not Dead ukazuje několik mužů středního věku hrajících pořád to samé - „underground“, co už třicet let stagnuje; a na druhou mladíky tvrdící, že jim jde jen o to, aby je poslouchalo co nejvíc lidí - komerčně úspěšné věci co jsou spotřební zboží bez obsahu. Živoucí punk ani v jednom nějak nevidím (no dobrá, párkrát se tam mihnou Rancid, což je asi nejzajímavější americká punková kapela od Dead Kennedys, ale protože na rozdíl od takových Green Day nepodepsali smlouvu s velkou firmou, tak se o nich moc nemluví). () (méně) (více)