Madam Tutli-Putli

Svištící vlak a jiskrky odlétávající od kolejí, no to byla pro mě naprosto bombastická pasáž. 15-16 hodin denně po dva roky 2 kanadští mladíci animovali madame Tutli-Putli. Žádné víkendy, žádné volno, jen zavřeni v tmavé místosti. Doporučuju dokument o animaci a i další - například o hledání inspirace, kdy si režiséři vyrazili na 14denní jízdu vlakem a pozoravali jak krajinu, tak lidi uvnitř a jejich chování. Opravdu zasloužená nominace. (15.12.2008)

Madame Tutli-Putli je divná, ustrašená, má odstup. Ale její oči jsou nádherně zanimovány a hned si vás jimi získá celá postava. Nevěřila bych, že animovaný film může být tak strašidelný. Ano, pár už jsem jich viděla, ale tenhle byl zvlášť. Připomínalo mi to jednu epizodu Akt X, která se odehrává ve vlaku, kde tajně pitvají mimozemšťany a Scullyová je v ohrožení. Tady to bylo podobné, cítíte s hlavní postavou a zavíráte oči, protože nechcete vidět, co se stane. Konec sice trošku ubírá na dojmu, protože byl takový nijaký, ale i tak je to moc fajn film! (15.06.2013)

Přestože mě tento neotřele animovaný hrůzostrašný příběh z vlakového prostředí opravdu upoutal, nezbavil jsem se po celou tu – jakkoliv nekonečnou – jízdu pocitu, že právě o to ztvárnění jde především a že příběh je jen záminkou k němu, a závěr – ve své symboličnosti, nesourodé s tím předcházejícím příliš hmatatelným zobrazením skutečnosti, mě v tom utvrdil. Gejzír úžasných, detailně propracovaných obrazů obtéká dějovou niť, jak jen to jde, a ke škodě všech významových rozměrů, jimiž film oplývá – tak například strašidelné (a bezmála brakové) vyprávění se v obrazech nakonec rozpouští jako šperk v lučavce královské a nebo alegorie (jak lze snímek jistě rovněž interpretovat) je jimi neúměrně zatížena (po prostotě, která by takové poselství zintenzivnila ani památky). Snad by bývalo bylo lze – na velkorysejší ploše – vystavět skutečné drama cesty timidní věčné dívky (vdechnout loutce život, a ne jen jí ho efektně vzít), a dát tak vnucujícímu se světu, v němž se ocitla, jasnější smysl a sdělnější tvar, anebo odhodit nespolehlivý rozum a logickou výstavbu, a raději významněji exponovat vytrácení, které zakouší, ještě před přepadením. Anebo konečně zvolit soustředěnou symbolickou strukturu a alegorické poselství jím otevřít. Osobně by mi nejvíce vyhovovala ta první možnost. Musím ostatně uznat, že se svými výhradami stejně spíše snažím zaplašit ty krásné velké oči madame Tutli-Putli, neúspěšně a zbytečně skrývající tajemství jejího nitra: němotu. (12.06.2017)

Kde je pointa? Kde je vysvetlenie? Zopár nápadov, ale výsledok nebol hodný OSCARovej nominácie a to najmä vdaka chýbajúcej pointe a záveru. Je tu chvíľkové napätie, ale aj to vytvorené najmä pomocou nádhernej hudby, bez ktorej by však napínavé scény neboli ani spolovice také napínavé, ako sú. Stačilo by možno päť minút a moje hodnotenie by bolo (možno až) o 40% lepšie... (24.02.2009)

Algoritmus YouTube mi začal nabízet depresivní a myšlenkově podobné kanadské animované filmy. Asi jsem se na nějaký cíleně podíval a on se rozhodl, že mi bude nabízet další a další. Všechny jsou podobně depresivní a mají jakýsi nepopsatelně stejný myšlenkový základ. Začínám věřit, že je taková celá kanadská animovaná tvorba. Připadá mi, že i na animátory platí to, co říkal Hemingway o amerických spisovatelích v New Yorku „Spisovatelé by měli pracovat o samotě, navzájem se neovlivňovat a stýkat se spolu, až když svoje dílo dokončí, ani potom ne příliš často. Jinak se z nich stanou žížaly v láhvi, které se pokoušejí čerpat poznání i potravu ze svého vzájemného styku a ze své láhve. Ta láhev má někdy charakter umělecký, někdy ekonomický, někdy ekonomicko-náboženský. Ale jakmile se jednou v láhvi octnou, tak už tam zůstanou. Když nejsou v láhvi, cítí se osamoceni. Mají strach stát sami se svými názory.“ Tolik Hemingway v „Zelených pahorcích afrických“. Možná opravdu existuje podobná láhev, ve které se stýkají kanadští animátoři, nebo mi jen takovou láhev vytvořil algoritmus YouTube z několika podobných tvůrců. Nevím. Ještě krátký postřeh k tomuto filmu. Oči a obličeje loutek vypadají jako by to byli živí herci, ale s nalepenými protetiky, aby vypadali, že mají nějaké kožní choroby. Je to až hororově děsivé. Zvláště vyděšený pohled madam Tutli-Putli je až neuvěřitelně živý. Chvílemi jsem byl skálopevně přesvědčen, že to jsou skutečné živé oči. - Teď jsem si přečetl recenzi uživatele Kobitch, kde říká, že ty oči byly loutce opravdu přidány od živé herečky. Uf! To jsem si oddechl, už jsem si myslel, že loutky reálně ožívají. (09.04.2024)