Větší, silnější, rychlejší

Naprosto reálný pohled na zneužití (nebo-li lépe řečeno „využití“) AS ve sportu, ale i mimo něj. Nejedná se o dokument typu, kde se buď upřednostňuje a nebo neupřednostňuje daná problematika, ale jsou zde zmíněny oba směry pohledu. Je zde tedy uvedeno spoustu věcí, které se mohou některým zdát až absurdní (např. i to, že profesionální sport je „nasypaný“ naprosto celý), ale v daném okamžiku se naskočí na opačný směr. V pozadí jde vidět myšlenka, která se netýká sportu samotného, ale toho, jak si s člověkem samotná společnost zahrává a jsme všichni lehce zmanipulovatelní. Napříč tomu je ale snímek až zbytečně dlouhý a řada scén by se dala vystřihnout a vůbec neuvádět. Chris Bell ale natočil něco, s čím jsem naprosto spokojen a hlavně na co jsem dlouhou dobu čekal. (19.02.2013)

Po dlouhé době opravdu zajímavý dokument, akčně natočený, svižně ubíhající a s lidmi, jak se říká "od fochu".¨Je dobře, že vznikají podobné snímky, které rozebírají doping ve sportu. Nemohu si pomoct, aleaspoň je vidět, že s genetickými talenty to asi tak moc žhavé nebude. Účast Valentina, co má napíchaný synthol v pažích potěší a aspoň mě ujistil, že není zase takový magor, jak jsem si myslel... Občas uvedené paradoxy (viz. Arnold, co taky bral steroidy, Bush proti nim bojoval a současně ho obsadí jako odborníka na sport v Americe...). Zajímavý byl i osud jednoho svalovce, co hrál v Over the top, to mě dostalo... Jinak, doporučuji shlédnout a dávám "plnou palbu". (04.03.2011)

Mě hodně blízké a atraktivní téma velkých a dokonalých mužů (nakopávačů prdelí), protože jsem vždy ty nespočetná kila svalového objemu chtěl a o vypracovaná figuře alá Rambo ani nemluvě (kdo by to taky sakra nechtěl, že?). Pár desítek hodin strávených v posilovně, snažíc se vyrýsovat co jenom jde, jsem si také protrpěl, takže o chtíči supermanových rozměrů vím své. Chris Bell tento stylový a veřejně jistě akceptovaný dokument podal tou nejzáživnější formou a skloubil poznání se zábavou více než uspokojivě. „Američané milují vítěze a nesnášejí poražené,“ dost troufalý, ale také výstižný argument, o který se celý snímek opírá a těží z něj. Realistické, pravdivé, šokující, varovné, emotivní a až ironické, vůči "supervíře" pravého američana. Termín zbytečný tu nehledejte, protože těchto dokumetů není nikdy dost. Hodnocení: 9/10. BTW: že samotný kongresman Henry Waxman nevěděl od kolika je v americe legálně dostupný alkohol (to ksakru vím i já), je dost zarážející a nepříčetné = dobrá vizitka ameriky, nemyslíte? (04.10.2008)

Amerika nikdy neprehráva a steroidy sú cestou za víťazstvom. Zaujali ma obe strany mince tohoto šikovného dokumentu. Steroidy sú droga a malý by byť zakázané a na druhu stranu, keď chceš byť väčší, silnejší a rýchlejší prečo ich nebrať a neposunúť sa vyššie ? Za svojím cieľom ? Snom ? Veď sa na to neumiera. Celkom zaujímavý dokument, ale príliš dlhy, ktorý sa v závere už opakuje. 70% - 3* (17.07.2016)

"Země, kde být druhý znamená být první poražený." Nic tak nevystihuje sebeprezentaci Spojených států jako tahle věta. Když naši přivezou bronz je to sláva, když Američani přivezou bronz, plivou na ně. Z takového tlaku vyplývá obrovská frustrace, sebeobviňování (Chrisův starší brácha byl těžkej notor), přehnaná touha po zlepšení mimo svoje možnosti nebo skutečný potřeby. Přes některé nedostatky zde již zmiňované musím dát maximum, protože máloco mě v poslední době tak bavilo a tak zaujalo svým úhlem pohledu. Chris Bell použil téma steroidů, aby se jejich prostřednictvím vyjádřil k americkému snu. Člověk (a Američan též) je ve své podstatě dost slabé individuum a pokud je neustále bombardované vzory "těch, co to někam dotáhli" a proti tomu "být druhý je špatný", co z toho vzejde? Nestačí bejt sám se sebou spokojenej, když se mám jen dobře, ne úžasně? V zemi kolektivního individualismu ne, to je společenský tabu. I za cenu zdravýho rozumu a ztráty soudnosti. (01.04.2010)