Rákosníček a hvězdy

Rákosničí trojřadový seriál patří k těm nejlepším, které byly během normalizace natočeny. I on nese - v ideálním zdůraznění - všechny zásadnější rysy naší národní povahy: Vyniká obmyslnou a rozšafnou dobromyslností sympatické hlavní postavy, její nemalou nápaditostí, schopností rozhořčit se z hloubi duše, je-li konfrontován s opravdu nepřijatelným. Jiřina Bohdalová se stala vedle dalších - Högra, Brodského, Dvořáka, Nárožného - oprávněnou stálicí tohoto svérázného dabingu kreslených nebo loutkových figurek. Večerníčky tohoto druhu a kvality spolehlivě spojovaly děti všech generací a neměly starosti se sledovaností. Polistopad alespoň zčásti alespoň poněkud na tuto nosnou tradici české školy animovaného filmu navázal. V tomto ohledu je úloha České televize nedocenitelná. (07.02.2008)

Prvni serie je naprosto bezchybna. Jak zacne Zahradnikova hudba a Bohdalova pronese: "Za mlhou hustou tak, ze by se dala krajet a mozna jeste dal...", sednu si a divam se, i kdyz jsem sel puvodne do knihovnicky pro Nietzeho eseje (pro vysvetleni: Jen je v ramci uklidu prendat z leve strany na druhou, ne je cist). Vsechny pribehy jsou zabavne, nejvic ten s placicim drackem a pak se psy, co nejsou hlidaci, nybrz honici. (26.06.2009)

Je to nakreslené jak od debila. Nemám výtvarný talent, nicméně, splácal bych lepší kreslenou filcku. Rybník smradlavý, nefiltrovaný a to zelené cosi je infekce, která po několik večerů obtěžovala děti v rámci Večerníčků. Příběhy opravdu rajcovní. Rákosníček je fakt sexy, když promluví hlasem Bohdalové, která kudy chodí, tudy trousí, že si hlas zkurvila na takových a jim podobných animovaných postavičkách. Samozřejmě, že dikci už měla dávno předtím, do toho pár panáků a na světě je hlas, který pokoří i ruské mužíky v Mrazíkovi. Celkově je Rákosníčkovo pásmo slušná nuda. Jeden příběh je imbecilněji naivní než druhý, do toho protlačené morální poselství a "dechberoucí" animace. Děti samozřejmě tomuhle nevěnují ani minutu svého hyperaktivního života. Jejich nároky na poutavý animovaný film jsou dnes natolik vysoké, že na tohle háží bobany do nočníků. Kde si myslíte, že dnešní předškolní děti žijí? To se mohlo líbit leda tak dětem vyrůstajícím za komunismu, ale rozhodně ne dnešním rozmazlencům, kterým na dvd běhají super technicky propracované animáky. Už jim nestačí pustit něco barevného a rozhýbaného. Rákosníček je dětmi brutálně vypískán. Patří do vykopávek. Neatraktivní animace, příběhy pomalé a bez tempa, hudební doprovod ucházející, vypravěčské umění Bohdalové je dobré, ale na mě působí jak bróm v čaji. Nevím, v čem by měl být obstarožní Rákosníček současným dětem přínosný. V záplavě bombastických animáků sáhnou po jiné akvizici. Dospělým je výraz Rákosníček, respektive Rákosník, přece jen bližší. Vžil se jako hanlivé označení pro asiaty. A to je asi to jediné, co je na pičusovi z rybníka alespoň trochu zábavné. Ano, to je hodně málo, není-(vy)liž pr(del)avda. 20% (29.05.2015)

Kolik generací už na nich vyrostlo? K několikaminutové pohádce na dobrou noc usedají každý večer tisíce dětí. Místy kouzelné zpracování ano, ale cílovým divákem je dítě, především předškolního věku. Leckdy se tak nedá přehlédnout ona drásavá hudba a depresivní nálada, která z každého druhého dílu vyzařuje. Ostatně, s odstupem času, si každý musí všimnout, že u nás vzniklo velké množství Večerníčků, kde hlavní postava snad v každé epizodě brečí, fňuká, kňourá. Rákosníček OBČAS nebyl výjimkou. (20.11.2014)

Mno když on ten Rákosníček má dvě naprosto zásadní chyby: Bohdalku, kterou bych nejraději praštil (a dost možná ji kvůli těm jejím večerníčkům už od dětství nesnáším) a strašně divnou animaci, která je sice osobitá a má charakter, ale mě vždy přišla strašně rozházená, nepřesná a nerealistická. Ale i přes to Rákosníčka jsem měl celkem rád a zvláště tuhle sérii věnující se hvězdné obloze, na kterou jsem se sám od malička fascinovaně díval. Ze všech příběhů zeleného skoroplešatého skřeta je tenhle cyklus suverénně nejlepší. (21.07.2014)