Líbáš jako Bůh

Řekl bych, že tento film je všeobecně podceňovaný. Poledňáková sice už asi nikdy nebude ve své excelentní formě, jak tomu bylo na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let, ale po naprosto příšerném Jak se krotí krokodýli natočila komedii, kterou sice udržují nad vodou jednak dobří herci, jednak vyumělkované hlášky (z nichž i tak vám některé vlezou pod kůži - "Na to ti sere bílej tesák") - na druhou stranu film ty necelé dvě hodiny táhne poměrně slušně, a přestože je spíše pro střední (a snad i ještě starší) generaci, nevyhýbá se některým trapným pokusům o žerty a nečeká nás nic jiného, než absolutně přehnaný happy ending, celkem se pobavíte. (11.03.2009)

Líbáš jako bůh je niečo ako tínedžerská komédia pre starších. Situačný humor bol chvíľami dosť násilný aj dookola opakovaný - napríklad Kamila Magálová musela vždy pozhadzovať všetko okolo seba a potkýňať sa ako v nemej groteske, kedykoľvek ju niečo znervóznilo. Plus ma už po tisíci krát iritovalo idylické usporiadanie životov všetkých zúčastnených, ktoré je také zakorenené v českých televíznych seriáloch - luxusné vily, autá, záhrady, domy a chaty, nikto nepracuje a predsa nehladuje, kto pracuje, zarába asi milióny, ostatní sú spisovatelia a intelektuáli pracujúci doma... Asi mám komplex, lebo ja stále pracujem a džípy ani vilu a chatu nemám... tak ma proste táto šablóna jeduje, lebo nie je o reálnych ľuďoch. Ale inak som sa smiala na plné pecky. Relaxačná komédia pre vekovú hranicu 30+, pretože ako bolo na amfíku jasne vidieť, mladšie ročníky peripetie zrelých lások a prezretých životov nechápali a predčasne odchádzali. (24.08.2009)

To je ptáček, poledňáček. V poklidu a s úsměvem na vrásčitém gesichtu přestárlé kokety vhodila v svět píčovinu, mající naznačit, že stáří cti a sexappealu netratí. Tudíž babči ohozené v šifónovém pytli a dědoušci s rádiovkou mají nový podnět. Dnes již nemusí pouze konat tanyny za poslechu Edy a Šaška, mohou též odložit na pár let nákup nutných léků a za ušetřený peníz vyrazit třeba na párty, do světa, do hor, prostě kde všude je to správné místo na romantické styky, které jim zpříjemní podzim i zimu života. Všechny figurky v tomto veledíle jsou i přes dávno prodělanou menopaouzu či prostatu středně rostlého melounu natolik hyperaktivní, že i přes infarkty, střídající se v úderném tempu s mrtvičkami, zběsile směřují k cíli. Kterým je.....asi si ještě vrznout, nebo nevím. Holubice sehraje megeru na počkání, Kaiser se evidentně nevzdal záliby v ohnivé vodě ani při natáčení této parodie a Bartoška se prohulil k přesvědčivému ztvárnění cynického, impotentního astmatika. (13.08.2012)

Banda nesympatických postav neustále někam běží, padá, něco rozbíjí, píše sms, hádá se a usmiřuje, jezdí sanitkou...A tak pořád dokolečka dokola. Líbáš jako Bůh není tak katastrofální, jako předešlý film paní režisérky, ale do zábavnosti a hlavně uvěřitelnosti třeba Stoličky jí chybí hodně. Pokud je vám padesát, máte vagínu a rozum patnáctileté puberťačky, vzhůru do kina. Pro nás ostatní v tom filmu bohužel nic není. (19.04.2009)

Nemá cenu rozplývat se nad tím, že si Poledňáková pořídila dobré mladé filmové řemeslníky a že její poslední snímek nevypadá úplně jako český televizní seriál, ale už skoro západní televizní seriál. Základem jejích filmů byl, je a zůstává absolutní nevkus, trapnost a amorálnost, které se vydávají za humor a pozitivní pohled na svět. _______________ Líbáš jako Bůh se tváří jako romantická komedie pro starší zkušenější lidi, ale není v ní nic romantického (jakékoli náznaky se tu zavile sabotují), nic komického, nic dospělého, nebo snad pravdivého. Je to vylhaná slátanina a úplně umělá fikce, která jen předstírá, že má něco společného se životem. Právě v této snaze manipulativně nás přesvědčit, že film vypovídá cosi o každodennosti, spatřuju cosi obzvlášť arogantního a nesoudného ze strany autorky, která zřejme od normalizace žije v alternativním vesmíru. __________________Postavy se do jedné chovají jako zlí a sobečtí idioti, kteří navíc nejsou schopni na chvíli udržet rovnováhu, takže pořád "komicky" padají. Tvrdit o nich, že zastupují pestrost lidských typů a že v jejich soužití se ukazuje tolerance, je zvrácené. Děj nedrží pohromadě žádnou vnitřní logikou (ani nevím, kolikrát jsem si řekl WTF), jen se tu za sebe zoufale lepí scénky. ____________ Jistěže tu od předchozího paskvilu Jak se krotí krododýli víceméně zmizela "estrádní čísla" a ubylo nechutného "vizuálního šišlání" na děti (kýčovité detaily rozesmátých tvářiček), ale kvůli tomu není Líbáš jako Bůh lepší film, jen je o trochu snesitelnější. Je to rozdíl asi jako mezi bércovým vředem a pásovým oparem. Ani jednoho nám není zapotřebí. (12.02.2009)