Hotel Transylvánie

Říkal jsem to sice už mnohokrát, ale klidně to ještě několikrát zopakuji- takovýchto pohodových, svěžích a zábavných animáků prostě není nikdy dost a doufám, že nenastane den, kdy se mi přestanou líbit. Hotel Transylvánie je skutečně špička nejen co se týče komfortu připraveného pro všechny upíry, vlkodlaky, mumie a Steiny z celého světa, ale především dokáže chytit za srdce jako roztomilá podívaná plná ještě roztomilejších postav, jejichž životním postojům se hlasitě smál celý nabitý sál(cca 13 lidí). Rozhodně nelituji vyhozených peněz za návštěvu kinosálu, naopak jsem velmi rád, že náměty pro kvalitní animák se zase trochu rozšířili a tvůrci ukázali, že směrem do příštích let se v tomto směru určitě nemáme čeho obávat. 80% (05.10.2012)

„Yeah it's a mess back there.“ Hotel Transylvánia aneb monstra mají konečně kde trávit dovolenou. Drákula (Adam Sandler) ve snaze pomoci své dceři (Selena Gomez) od lidského kontaktu postaví Hotel, kde mohou všechny známá monstra být bez toho aniž by jim člověk ublížil. Monstra jako Frankenstein, Mumie, Vlkodlak a další co jen znáte. Co se ovšem stane, když se nečekaně objeví člověk? Film musím říct, že je špičkově naanimovaný a je to pastva pro oči. Kromě animace, která je okouzlující, tak určitě zaujme i hláškovací sestava téhle strašidelné party. Místy je totiž humor velmi zábavný i originální. Po druhém zhlédnutí se spíš přikláním k pocitu, že málokterý animák dokáže vytvořit takhle zábavnou atmosféru pro „dospělé“ od začátku do konce. Tenhle animovaný film jsem si hned oblíbil a baví mě. Sleduju ho se zaujetím, protože humor je tu akorát a prostředí se mi trefilo do noty. Navíc Sony a jeho styl animování mi vyhovuje možná nejvíce. Takže jo, jeden z nejlepších animovaných filmů. „House-keeping!“ (87 %) (02.11.2012)

S ohledem na jméno režiséra, zúčastněné tvůrce (storboardy dělala geniální Rebeca Sugar) a produkční společnosti velké zklamání. "Hotel Transylvánie" je totiž jen tuctový animák pro děti dělaný podle nejprimitivnějšího mustru, kde se rezignuje na osobitost a naopak se v zájmu hry na jistotu vzývá průměrnost. Udělat mišmaš popkulturních aluzí a ukázat jakože civilní tvář ikonických fiktivních postav ještě mohlo uchvátit před jedenácti lety ve Shreckovi (byť i v rámci mainstreamových rodinných filmů je to postup známý už z 80. let), ale už ne tolik dnes, kdy kulturní recyklace platí za jeden z nejokoukanějších, a díky široké dostupnosti informací vlastně už i nejjednodušších a nejlajdáčtějších principů popkultury. Přitom kdysi - pravda, že už je to taky pár let - platilo studio Sony Pictures Animation za novou naději na poli animáků pro celou rodinu, když dávalo prostor nápaditým tvůrčím i technickým vizím. Nyní spíš svádí ke generalizaci, že už jen naprázdno dojí franšízy, které se chytily, a zkouší přijít s novými, které ale mají podobu splácanců, jež bez výraznějších tvůrčích ambicí jen na diváky hází bez ladu a skladu všemožné atrakce a doufají, že se něco z toho chytí. V současné produkci tak představuje "Hotel Transilvánie" solidní, ale ničím nevybočující standard, jehož síla tkví v precizně koncipovaných gazích, ale v rámci filmografie Tartakovského zůstává nejméně osobitou položkou. (09.08.2014)

Môže to vyzerať nefér odsúdiť animovanú rozprávku len preto, že je viditeľne určená najmenším, no Hotel Transylvania je proste zlý film. Od klišé štylizácie (prečo všetky postavy v animovaných filmoch vyzerajú posledných 10 rokov rovnako?), neskutočne šablonovitého scenára až po rezignáciu na akýkoľvek nadhľad. Teda nie úplne, vo filme je asi päť minút, ktoré vyvedú film z údesnej predvídateľnosti a to je moment, keď monštrá vyjdu z hotelu a zistia, že ľudia sa ich neboja, práve naopak, sú ich fanúšikmi (zaujímavá reflexia žánru horor). Bohužiaľ vydrží to asi päť minút a potom prichádza opäť raz klišé a klišé a klišé a... (18.08.2013)

Třeskutě vtipná pohádka o mírumilovných krvesajích, kde je (nejen) moralizování vzhůru nohama, tempo vyprávění uhání doslova střelhbitě a hlavně - každých pár vteřin přijde fajn vtip a každých pár minut hláška či grimasa, která mě spolehlivě posílá do kolen. Přestože nedokážu vysvětlit, jak to téhle tvůrčí sestavě vyšlo, nebudu zakrývat, že ještě pěkných pár hodin po závěrečných titulcích jsem měl na tváři široký úsměv. I třeba díky Mavis, do které jsem se stihl zamilovat už během úvodní pětiminutovky. (05.08.2013)