Ostrov ztracených duší

Harryho „Pottrata“ jsem nikdy neviděl, pokud nepočítám cca prvních dvacet minut prvního dílu a ani toho nelituju. Takže jsem naštěstí nemusel srovnávat tento film s jeho „velikostí“. Každopádně tato dánská rodinná fantasy nikterak neohromila mé chuťové buňky a místy docela slušně uspávala. Děcka z toho budou jistě unešené, zvláště když jde opět o velice oblíbenou konfrontaci dobra se zlem. Já jen se zájmem sledoval docela pohlednou hlavní hrdinku (škoda, že nebyla o několik roků starší), jinak jsem tu toho moc zajímavého neshledal. Snad ještě duši mrtvého pilota a hopsajícího strašáka. 40% (24.02.2013)

Členům Lóže pro potírání zla se konečně podaří zničit zlého nekromanta, i za cenu smrti nejsilnější z nich, Liney a jejího milého, Hermana Hartmanna, který smrt své lásky neunese a sám se zabije. O mnoho let později se čtrnáctiletá Lulu se svojí matkou a malým bratrem přestěhuje z Kodaně do malé vesničky. Hned první večer zkouší Lulu své umění ve vyvolávání duchů, a náhodou se jí podaří vyvolat ducha Hermana Hartmanna, který se přenese do těla jejího bratra Sylvestra. Společně se jim podaří zjistit, že zlý nekromant stále žije na nedalekém ostrově, ale spřádá plán na pomstu všemu živému. Někdo se musí zlu postavit - ale nikdo jiný než Lulu, její kamarád Oliver, Hermann v těle Sylvestra a místní jasnovidec není k dispozici... Někdy má člověk chuť se vrátit do dětských let, kdy filmy a seriály podobné tomuto hltal plnými doušky, a nikdy neměl dost. Čarodějové a kouzelníci vládli světu, a problémy dospěláckého světa byly na hony vzdáleny. A když mne náhodou taková sentimentální nálada popadne, vždycky popadnu nějaký takovýto film a parádně se bavím. Přesně to co jsem od tohoto filmu očekával, to jsem dostal - kapku toho napětí (kdo by se nebál o osud světa, když poslední nadějí jsou malá děcka), vizuální efekty na úrovni (na neamerické béčko bych se nebál říct že perfektní), herecké výkony odpovídající žánru, hudba taktéž a hlavně příběh, který si s Harry Potterem nezadá (ač si z něj neskrývaně půjčuje)... (14.10.2012)

Asi největším záporem Ostrova ztracených duší je, že doslova každou chvíli při sledování myslíte na Harryho Pottera. Některé strašidelné prvky, barevné podání, hlavní záporák, a v neposlední řadě hudba vám ani nedovolí jinak. Není to špatný film pro odrostlejší děti a kdyby se tvůrci trochu styděli při kopírování, mohl být i docela originální. Vzhledem k evropskému původu snímku a jeho zaměření na dětského diváka hodnotím vstřícnými 60 procenty. Kdybych ale hodnotil čistě hvězdičkově, dával bych dvě. (12.07.2010)

To je přesně ten druh filmové blbosti, kterou bych nikdy nemohl natočit. Přesně ten, který může bavit jenom děcka. Bohužel jsem udělal tu blbost, že jsem se na to koukl. Byl bych rád, kdyby tam bylo něco chytlavýho, ale když tam nebyl digitální strašák, byl tam plešatej nekromancer s barevnejma čočkama (kterej mi mimochodem připomínal chvílama Matěje Homolu z Wohnoutů, ale fakt jenom trochu). Tohle by se líbilo možná tak Waltu Disneymu. Je tam hodně nelogičností a dějovejch blbostí a to mi dycky hodně vadí. Hvězdičku dávám aspoň za to, že existují mnohem, mnohem větší kraviny... (29.10.2008)

Při sledování jsem si vzpomněla na dva filmy, v úvodu na Harry Pottera a konec patřil Duchovi. Duše také odešly do nebe, kde se setkaly se svými blízkými. Začátek se mi hodně líbil. Ocitli jsme se jedné deštivé a bouřlivé noci, v roce 1871 při tajemném rituálu jedné starodávné lóže. Rituál bohužel nevyšel, tak jak měl. Pak jsme se přesunuli do současnosti. Zlo opět vystrčilo své drápky,bylo však po zásluze potrestáno. Vizuální efekty vůbec nebyly špatné. Působily tak akorát. Nic nebylo přehnané. (07.01.2010)