Zemřít pro Japonsko

Japonský válečný velkofilm, kterých se jen tak moc nevidí. Škoda jen toho, že se vlastně celé dvě hodiny kecá kecá kecá, a na akci se čeká docela marně, protože na konec filmu přichvátá ale brutálním způsobem zklame. Možná do tohoto filmu japonská armáda dala hodně, ale řekl bych, že to k ničemu nevedlo. Vysvětlit mi fakt, že kamikaze byli takoví magoři není nic složitýho, a tady to pitva nemá moc co smysl. Zemřít pro Japonsko je možná zajímavý a tak trošku velkolepý film, ale natočený nudnou formou, a to je to nejdůležitější, co divák čeká. (23.12.2008)

Boží prostoto, to je zas přemoudřelých keců... Pár zcela nechápavých (jistě, tohle je čistokrevná japonská válečná propaganda z r. 2007 - to už není snad ani k smíchu) místních individuí bych docela rád viděl donucených (či v nedospělém věku zmanipulovaných) k podobnému sebevražednému útoku, abych o nich poté s bandou dalších mudrlantů mohl vést takové kecy, jaké se vyskytují zde. Pokud jde o film jako takový, má skutečně své mouchy (trochu plošší postavy, místy přílišná doslovnost..), ale jako celek funguje a má svou sílu; Torihama Tome musela být fascinující žena. Ps: Řitníci se pochlapili - překlad je od Martina Tiraly. (18.08.2010)

Film ktorý demytizuje obraz japonska ako národu šialencov ktorý cez vojnu zomieral v samovražedných náletoch, ale ukazuje, že za smrť tisícok letcov mohli (ako história v mnohých prípadoch ukazuje) iba jednotlivci. Film je to tempom pomalý, emóciami hlboký a ikeď akčných scén nieje veľa, sú o to strhujúcejšie a pôsobivejšie. Chyba možno bola, že film sa snažil zahrnúť príliš veľa postáv (letcov). Pôsobivejšie by bolo zamerať sa na osudy menšieho počtu letcov-kamarátov (skvelá dejová linka pilota Tabata, ktorý sa z letov stále vracal). V mojich očiach však stále veľmi pôsobivý (a podhodnotený) vojnový film. (8.5/10) (24.05.2009)

Díky zdejším komentářům jsem byla na film zvědavá, i když válečné filmy nejsou zrovna moje parketa. Tohle ale není typický válečný film. Spíš bych k němu přidala psychologický. Válka mi nahání hrůzu jako taková, ale představa, že půjdu do boje a nebudu mít ani špetku naděje na návrat je pro mě naprosto šílená. Snad poprvé jsem si uvědomila podobnost japonského velení s velením ruských vojáků. Pro jednu stranu byli zrádci ti, kteří byli zajati, pro Japonce zase ti, kteří se vrátili... V tomhle ohledu mě film rozhodně nezklamal a světluškový závěr filmu byl úžasný, přesně v duchu japonské mentality. Co stojí za výtku je zbytečně dlouhá stopáž. A stejně jako jiní jsem měla docela problém s identifikací jednotlivých postav. A to jsem nečekala, protože u Japonců s tím problém nemívám. Jenže vyholené hlavy, uniformy a málo detailních záběrů udělaly svoje. (10.10.2011)

Film se soustřeďuje spíše na pocity mladých letců kamikadze (a jejich blízkých), kteří tuší, že válka je prohraná, přesto však musí obětovat životy v marném boji za slávu císařství, než na spektakulární akční scény. Vyprávění z perspektivy tzv. Tety, tedy majitelky restaurace v blízkosti výcvikového tábora, jež piloty přijímá „za své“, je zajímavé, škoda jen, že po emocionálním vrcholu (působivě natočená scéna útoku na americkou flotilu) snímek pokračuje ještě dalších dvacet minut, přičemž „setkání“ na hřbitově již žádanou diváckou odezvu tak zcela nenaplní. (09.11.2008)