Černej Dynamit

Black Dynamite byl prvním nočním nedělním filmem, který jsem v letošních Varech viděl a projekci odstartoval sám Scott Sanders. Film se nese ve znamení BTP. B znamená Blaxploitation, T značí tribute neboli poctu a konečně P má prostý význam parodie. Něco podobného se tu více či méně úspěšně snažil udělat např. Tarantino nebo Rodriguez se snímkem Grindhouse. BD ale dle mého názoru uspěl o něco lépe. V případě, že se spokojíte s našlápnutou komedií se skvěle hláškujícím kung-fu ass-kickerem, nebudete rozhodně zklamáni. Vtip je tu povětšinou jen lehce nadprůměrný a úsměvný, ale kromě několika scén jsem se rozhodně nesmál jako někteří jedinci v Thermalu, kteří museli být při naprosto obyčejných a nevtipných záběrech na plátně i jiných projekcí filmů snad na drogách nebo viděli asi svou první komedii v životě. Tento druh filmů rozhodně nevyhledávám, funky hudba mi také není zrovna blízká a některé scény byly až příliš bizarní, divné či kýčovité. Přesto se mi tento snímek líbil, a i když vlastně o nic nejde, působí to po většinu stopáže docela zábavně. Nakonec jsem rád, že jsme si projekci s přítelkyní nenechali ujít a po všech těch těžkých dramatech, které nás teprve čekaly, byla tahle černá jízda velmi osvěžujícím začátkem festivalu. Pokud se vám tedy líbily komedie ve stylu špióna Austina Powerse, tohle pro vás bude jako stvořené a pokud si k tomu dáte ještě pár Anacond, je to již sázka na jistotu. (7/10) [MFFKV 2009] (06.07.2009)

Subžánr Blaxploitation filmů byl specifickým tím, že hlavními hrdiny jeho filmů byl Afroameričané. Šlo tehdy o filmy, které se dočkávali spokojených ohlasů spíše právě v komunitě Afroameričanů, většina ostatních naopak filmy většinou odsuzovala kvůli velké míře násilí. Šlo většinou o akční kriminální filmy a do této kategorie spadá třeba snímek Dolemite, v roce 1997 poté Quentin Tarantino natočil svojí Jackie Brown jako v podstatě poctu tomuto výraznému subžánru. A poctu tomuto subžánru složil i právě Černej Dynamit. Spíše než vyloženou poctou je ovšem Černej Dynamit něco mezi poctou a parodií. Trailer na samotný film vznikl ještě před sepsáním scénáře a film byl úmyslně natočen ve formátu 16 mm, aby i v tomhle ohledu skutečně připomínal staré Blaxploitation filmy. Tahle divoká akční komedie, kdy se do děje zapojí i Richard Nixon či Abraham Lincoln je dostatečně zábavná, úmyslně vyvolává nostalgii a nebojí se též lehkých satirických bodů. Režírující Scott Sanders skutečně dokázal, že film dokáže působit jako vystřižený ze 70. let a za pochodu se ukáže, že mají tvůrci dost zajímavých nápadů. Jen se možná časem ukáže, že celovečerní délka Černýmu Dynamitovi úplně neprospívá. Celé to sice trvá pouze 80 minut a velmi snadno uteče, jako kratší 20-minutový film by to celé ovšem mohlo fungovat o poznání lépe. I díky tomu, že se časem definitivně ukáže, že scénář dle očekávání není dvakrát slavný a celé se to snaží být tak úplně střelené, že se to vlastně časem ohraje. Michael Jai White je před kamerou fajn, jako spoluscenárista ovšem mohl předvést lepší výkon. Blaxploitation filmy jako Černej Dynamit ovšem především těží ze své absurdnosti. A v té je naštěstí v Černým Dynamitovi pořád dost. Jde o ten typ braku, který se nesnaží tvářit, že brakem není a přistupuje na to, že jde vlastně o ideální film po troše alkoholu a případných omamných látkách. Ve ´´ stavu beztíže ´´ bude Černej Dynamit nejspíš vrcholný kinematografický zážitek, střízlivý divák jen přistoupí na pravidla hry, kdy může skutečně ocenit, že se snaží Černej Dynamit tvářit jako Blaxploitation film ze 70. letech. Pochopitelně to není stoprocentní, v tomhle ohledu se ovšem odvádí více než slušná práce. Podobně jako v případě Machety funguje samotná upoutávka v součtu lépe než výsledný film a právě krátkometrážní formát mohl ve finále všemu jen přispět, protože časem se to celé přeci jen tak trochu ohraje a i přes krátkou délku se to přeci jen trochu vleče. Je to neskutečně blbý, chce to ovšem být neskutečně blbý. A v případě uvědomění si pravidel hry diváka vlastně čeká celkem fajn zážitek..... (24.08.2021)

"Blaxploitation" vždy nabaží moju b-čkovú bokovku rokov sedemdesiatich. Kde sú tie časy keď sa Pam Grier oháňala so žiletkami vo vlasoch alebo s luparou v ruke klopala na dvere priekupníkov heroinu? Poviem Vám, v masovom zatratení, avšak mojich brakových memoárov sa to netýka. Exemplárov sú desiatky a každý kto mi vracia tento "black pack" cirkus do pozoru čo by len v pár žánrových segmentoch má u mňa bezvýznamné plus a priviera moje malé utopické okienko. Scot Sanders si látku naštudoval ako spoľahlivý jedničkár, ale byť za katedrou, tak si naňho posvietim. "Black Dynamite" sa totiž z časti riadi vetou "mnoho kriku pre nič" a tým pádom je len prázdnou poštovou obálkou s fešným nostalgickým výzorom. Je to viac KARIKATÚRA než POCTA a to dusí môj otáčkomer. A aj keď nadšené ohlasy boli len omylným predbiehaním, pripomeňme si toto. "Kung-fu ass kicker" je muskulatúrnym černošským hybridom, ktorého nemotorne rúcajúce renomé a bratské "PIMP" konexie sú argumentom silného kalibru, zborovo si preto zakričme: "Dynamite, Dynamite". (09.02.2010)

Před zhlédnutím jsem dostal od kolegy zasvěcený výklad o subžánru blaxploitation, který má představovat specifickou nezávislou žánrovou tvorbou z dílny černochů i točenou v první řadě pro černochy, a že má jít tady o ultimátní parodii, což mi alespoň v rámci rozšíření obzorů o dalších mně neznámých zákoutích kinematografie připadalo zajímavé. Pak jsem si připomněl, že asi 3 snímky přibližně tohoto ražení jsem už viděl, z čehož se mi jamajské The Harder They Come dost líbilo, ale ty další (navíc filmařsky ne zrovna zdařilé) u mě právě dopadly katastrofálně a byť tahle parodie je na tom řemeselně ještě celkem slušně (mimo často trapné herecké výkony), pocitová katastrofa se stejně konala. Nikdy jsem neměl ve filmech rád zbytečnou tunu násilí, pokud nemá hlubší účel a neslouží nevyhnutně např. k zobrazení jistého charakteru, smysluplného děje nebo myšlenky. Tady se násilí využívá hodně a vesměs samoúčelně, včetně několika až nechutně naturalistických scén. Vesměs drzý a bláznivý humor, který film využívá, nebyl mým šálkem kávy. Několik málo krátkých momentů mě rozesmálo či alespoň upoutalo, jistá originalita zde nechybí a našlo se pár nápadů (nejvíc poetická scéna s malým černoškem, novinama a následně na louce), které se mi líbily – ale ty scény, které na mě zapůsobily pozitivně dohromady tvořily tak 5 minut a zbylých 70 minut mě s pocitem menšího utrpení totálně minulo. Takže, žel.. u mě ne. [30%] (17.10.2022)

Po shlídnutí traileru v kině jsem se na tenhle film prostě musel podívat. Takový perfektní výlet do let minulých se vším všudy, že to nejde ani na kousíčku poznat. A podle toho taky vypadá scénář filmu, kromě hlášek ničím zajímavý ani originální. Parádní večerní oddychovka u které se člověk zasměje, ale víckrát jí vidět nemusí. Každopádně si za "originalitu" zaslouží 4/5. (26.01.2010)