Jestřábí žena

Disko soundtrack je opravdu příšerný a neladil mi ani po letech, hlavní záporné postavy postrádají jakýkoliv šmrnc a   výrazně levné rekvizity, kde meče vypadají jako dětské hračky  na zážitku taky nepřidají. Krásné Pfeifferce to však s Haurem opravdu sekne a jako fantasy romance je Lady Hawk prostě originální žánrovkou s pochopitelně fajn nostalgickou příchutí.  Tři a jedno malé pírko se vznášejí ve vzduchu. (18.02.2023)

Velmi jsem se na tento fantasy rest těšil, ale nemohu zastírat zklamání. Hlavní premisa příběhu vypadá na papíře jako vynikající romance, ale na plátně se to moc nepromítlo. Počátek působí velmi rozpačitě, velmi jednoduše a v zásadě se toho za celý film moc nestane. Proměny hrdinů do zvířat, kdy jsou odkázání díky kletbě se míjet, nepřineslo žádné emoce. Herci vlastně nemají tolik co hrát, dialogy pohádkovsky vystavěny a role Matthew Brodericka mě postupem času ubíjela. Hauer to s kuší zvládá bravurně, nicméně akce ničím extra neosilní. Výprava, kulisy se povedly a vizuálně tomu nelze co vyčítat. Trošku jsou mi záhadou nominace v oscarových kategorií, neboť hudba k tomuto žánru byla absolutně mimo a když si vybavím v podobném duchu Highlandera, jsou to nebe a dudy.......5/10 (21.03.2017)

Dobrý pocit z Jestřábí ženy mi vždycky dokonale zkazí dokonale nepadnoucí hudba Adrewa Powella! Popík osmdesátých let ve fantasy odehrávající se někde ve středověku? To by možná pasovalo Monty Pythonům. Něco podobného málem potkalo také Barbara Conana, jenomže John Millius si prosadil svou a Basila Poledourise. Nejvíc mě zaráží, že ostřílený bard, jímž Richard Donner bezesporu je, tohleto dovolil nebo dokonce sám vymyslel. Film je jinak velmi pěkný, ale tahle hudba zanechala na jeho tváři tak hrůzostrašnou jizvu, že mnohdy musím odvrátit zrak. Naštěstí v něterých scénách je hudba opravdu vynikající. (21.05.2002)

Nádherná pohádka, nežná a romantická a přitom temná a krutá. Prokletí Rutgera Hauera a Michelle Pfeiffer jsem si protrpěl s nima. Navíc Michelle Pfeiffer je tak krásná, že se divím Matthew Broderickovi a Rutger Hauerovi, že s ní mohli hrát a přitom jí nešukat, já bych tohle při pohledu na Mišel asi nezvlád. Těžko taky zvládám fakt, že žiju ve městě kde jediný jestřáb je na znaku US ambasády a tudíž nemůžu snít o krásné jestřábí ženě, kterou bych vysvobodil z jejího prokletí a pak s ní mohl nepřetržitě šoustat. Pro romantické pohádky a sny mám hold obrovskou slabost. (03.04.2008)

Má to své kouzlo, dokážu pochopit to nadšení kolem a průlom v kariérách Michelle i Rutgera. Ale osobně docela trpím, protože pohádkovost u mě zabíjí naprosto nevhodný soundtrack a účelové exteriéry. Samozřejmě, v potaz neberu už tak dost komický dabing, kde pod vedením Trošky září jeho hvězda z nejmilejších - Pomeje ;) (17.03.2010)