Jestřábí žena

Jo, v roce mého narození se ještě točilo v přírodě a ne před modrým pozadím, herci byli živí stejně jako kompars, jestřáb nebyl digitálně zmršený, nehláškoval samé vtipné poučky, nehýkal ani nezpíval Hallelujah od Cohena, Navarr (kam se na Hauera hrabou ti slaďoušci z Hollywoodu!) nedostal do vínku dojemné proslovy před utlačovaným lidem, Filip se taky neobrátil a kradl jako straka, příběh byl epicky vybroušený a proměna jestřába v ženu se prováděla primitivně, zato nezapomenutelně. Jeden z těch filmů, které si zamilujete a zbožňujete na nich vše od příběhu, hudby, kostýmů, lokací apod. Překrásný romantický příběh, pravé dobrodružství ze starých časů, kdy vítězila síla příběhu. Navíc snímku dominuje velmi zajímavá, nápaditá a dravá hudba. A jestli se sem hodí? Stoprocentně ano. Jeden z mých srdcových filmů, na který nedám dopustit. Navíc film u mě jasně vítězí v zážitku z úvodních titulků - neznám majestátnější a úchvatnější titulky, než z Jestřábí ženy - pohyblivý text, rudé slunce a oblacích a orchestrální čarokrásný "nářez" od Andrewa Powella! Par exelence. Magnifiquement! (30.04.2006)

Krásné romantické fantasy o dvou do sebe zamilovaných bytostech , které se v tu samou vteřinu proměňují , jeden z člověka ve vlka , zatímco druhý z jestřába v člověka a jejich láska tedy zdánlivě nemůže dojít naplnění , ovšem oba mají naději , tuto kletbu biskupem na ně uvalenou , může přece jen jedna osoba na světě zrušit a jak to dopadne uvidíte sami... 80% (20.03.2006)

Působivý pohádkový příběh s místy tak nevlídnou atmosférou středověku, že to vypadá jako vystřižené ze Sapkowského. Zbytek je poctivě odvedeným řemeslem, které si diváka udrží po celou dobu, jak je to ostatně u Richarda Donnera obvyklé. Hudba od neznámého Andrewa Powella je občas lehce laciná a nevhodná, ale po většinu času děj velmi dobře podkresluje a v záběrech naplno využívajících nádherné exteriéry plní svoji úlohu způsobem zcela rovnocenným s daleko slavnějšími skladatelskými jmény. No a Michelle Pfeiffer je prostě nádherná;) 80% (23.03.2003)

Příběh, který snad měl být půvabnou oddechovou pohádkou, ale je daleko syrovější a přesvědčivější než mnohé "historické" filmy. Opravdu pohádkově nádherná Michelle, sympatický Broderick a šarmantní Rutger Hauer - i když ten se mi pravda jako vlk líbí ještě víc. O fríském vraníku Goliášovi, který na rozdíl od Stoneova Alexandra do doby snímku patří, ani nemluvě. A už vůbec nemluvě o atmosféře, kterou můžou dnešní historické a fantasy spektákly jen tiše závidět, protože ve scéně vzájemné proměny s němě zoufalou snahou dotknout se toho druhého je mnohem víc síly než v půlhodinovém patetickém hulákání všech těch manekýnů ze solárka, kteří se courají současnými velkofilmy, kteří Hauerovu Navarrovi co do charismatu a přesvědčivosti nesahají ani k nehtům na nohou. Závidět můžu i já a proklínat osud, který mě nutí žít ve světě mikročipů a fastfoodů namísto ve světě, kde je zlo veliké a podlé, ale v boji s čistou láskou nemá šanci, a proklínat Jeho Milost biskupa, aby ho ledově pohrdavý pohled jeho neopětované lásky odeslal nejkratší cestou tam, kde je horko a kotle. A potkat ve skutečném životě ženu jako Isabeau/Michelle, tak budu nejspíš proklínat i svou heterosexualitu. Ta hudba je sice opravdu zvláštní, ale upřímně řečeno, už si to bez ní nějak neumím představit, což dokládá, že člověk si zvykne na cokoli. (22.06.2007)

Má to své kouzlo, dokážu pochopit to nadšení kolem a průlom v kariérách Michelle i Rutgera. Ale osobně docela trpím, protože pohádkovost u mě zabíjí naprosto nevhodný soundtrack a účelové exteriéry. Samozřejmě, v potaz neberu už tak dost komický dabing, kde pod vedením Trošky září jeho hvězda z nejmilejších - Pomeje ;) (17.03.2010)