Dvě Cecilky

Studiová pohádka, krkonošské nářečí českým hercům nešlo z pusy. Uhuhňaný Moučka. Satoranský a Maciuchová byli pak rozhodně lepší ve večerníčcích. Pro dnešní děti těžko sledovatelné i poslouchatelné. Princezna přemalovaná, poplatná době vzniku, ale děsná. Infantilní hraní s panenkou u dospělých ženských také směšné. Krakonošova výměna měla poukázat na chování, úctu, pracovitost. No, nevím. Podle mne mělo takové dílo raději zůstat v archivu. * nechávám za to výchovné plácnutí , navzdory Džamile si myslím, že v některé situaci nezaškodí. U některých dětí obzvlášť… (04.07.2008)

Dvě Cecilky je vlastně jedna z příběhů o Krakonošovi. O Krakonošovi, kterého neznáme. Hrál jej Václav Mareš s plnovousem, který byl na Krakonoše až příliš krátký a mě se osobně vůbec nelíbil. Stejně jako celá pohádka, kterou zachraňovala až moc mladičká Hana Maciuchová (nebýt hlasu, tak ji ani nepoznám) v dvojroli namyšlené, uřvané princezny a prosté, hodné dívky. [212. hodnocení, 15. komentář, 70%] (30.11.2020)

Po druhém zhlédnutí musím přidat hvězdičku a upravit komentář. Od Krkonošských pohádek nejde nemít slabost pro místní nářečí a kyselo. A když pantáta Krakonoš rozhodne, že na svatýho Vauřince vymění dvě Cecilky, musí to tak být. Jen z toho jde Kubíčkům hlava kolem a tatínkové pochybují o duševním zdraví svých dcer. O štěstí a kráse mám moc ráda, ale nevím nevím, jestli je Cecilky časem nepředhoní. Napoprvé jsem označila kouzla za stupidní, napodruhé jsem se skvěle pobavila. Slyšet zaklínadlo "otoč lžíci, utři déržku" se nestává každý den. (úprava 8.8. 2012, 4 roky po první zhlédnutí) (08.07.2008)

Československá televizní pohádka podle lidových krkonošských motivů, v níž dojde k záměně zlomyslné a nevychované princezny a pracovité a milé dcery z tkalcovské chalupy. Obě dámy se shodou náhod jmenují Cecílie a onu záměnu má na svědomí Krakonoš v podání V. Mareše, kterému se nelíbilo jejich diametrálně odlišné chování. Pohádkovou dvojroli si zahrála H. Maciuchová a výborně se jí povedlo zdůraznit zejména rozdíly v povahách obou slečen. V milé pohádce se hovoří podivným krkonošským nářečím, což některým hercům příliš nešlo přes ústa, avšak co je s podivem, místním dialektem mluví i pan král L. Pešek. V dalších rolích se objevili nápadníci obou Cecilek, taktéž se stejným jménem Kuba, a to vznešený zámecký jinoch J. Hanzlík a mladý vesnický tkadlec J. Satoranský, jenž se se svojí partnerkou objevil v pozdějších legendárních Krkonošských pohádkách. Otce Cecilky z chalupy ztvárnil J. Moučka. V pohádce se vyskytují pěkné hudební melodie od Z. Lukáše a texty k nim napsal S. Kinzl. Černobílá pohádky V. Jordánové působí velmi příjemně, avšak ukvapený závěr mi mírně pokazil celkový dojem, a tak se domnívám, že tři hvězdy budou pro tuto pohádku maximum. (24.08.2018)

Téměř neznámá a ve špatné kvalitě dochovaná pohádka, v níž si poprvé Jaroslav Satoranský a Hana Maciuchová vyzkoušeli role v krkonošské pohádce. Tento krátký snímeček zaujme nejen svým klasickým námětem , ale také hereckým obsazením a též hojným výskytem průvodních vokálů charakteristických právě pro kerkonošské nářečí, tedy revír, v němž není radno si zahrávat s jeho pánem, který pyšným dcirám a lidem se zlým serdcem nepříjemně dýše za kerk. :) (17.05.2016)