Poslední vládce větru

Ouha.. Shyamalan nikdy nebyl mým šálkem kávy, troufám si tvrdit, že jeho první mysteriózní kousky, které vyvolaly enormní zájem o jeho osobu, kritici i diváci lehce přehodnotili, ale to teď nechejme stranou. Tenhle nemalý průšvih bez pořádné výpravy a se slušnou hudbou Jamese Newtona Howarda je nápaditý, atmosférický nebo napínavý asi jako cesta přeplněnou šalinou do přeplněného obchodu pro rohlíky. Divím se, že do dalšího projektu jdou se Shyamalanem otec a syn Smithové. Zas je ale dobré, že si odpustil napsat scénář. (24.12.2012)

Průměr. Mohlo to být pozoruhodné, ale Shyamalan pokračuje ve svém již obvyklém trendu pomalého umírání a nedokáže ani z tak dobrého námětu a předlohy vytěžit něco víc, než jen velmi, velmi okřesanou fantasy báchorku. Nevím, jestli bych s hodnocením nešel ještě níž, ted, když jsem už viděl, z čeho čerpal a jak skvěle to mohlo dopadnout. Ale nepovedlo se. Ani jsem seriál nemusel vidět, a bylo mi jasné (a nejen díky runtime, který oproti 10 hodinám seriálu opravdu ztrácí..), že tady někdo zase vynechal téměř vše a dopadlo to tedy tak, jak to dopadnout muselo. Prostě, když po celou dobu příběhu pořádně nevíš o charakteru jakékoliv postavy téměř nic, příběh jako takový tě nedokáže zaujmout. Hlavně když ty postavy hrajou tak nesympatické a nepříliš talentované děcka. U dospělých to ovšem není o moc lepší, jediná postava, která fungovala dost dobře, byl Zuko - Jamal Malik. Ten kluk je opravdu velmi dobrý a člověk si k němu rychle dokáže vybudovat sympatie. Pak je tu strašné nedokončování scén, sotva jsem se přeorientoval na skok a scéna náhle končila někdy úplně uprostřed rozhovoru. Očividně další beznadějná snaha o vecpání co nejvíce aspektů seriálu do této příliš malé láhve. Vizuální triky vypadají fajn, snad jen s "ohýbáním" větru jsem měl problém, přišel mi tady nějaký slabý oproti těm dalším. Akční scény jsou taky ucházející, ale až na ten jeden skvělý Aangův "průjezd" ke konci, na mně působily ty bitvy na život a na smrt velmi amatérsky a prostě jsem jim to nevěřil. Skoro bych věřil, že ti vojáci tam celou dobu jen postávali a hráli si. Výprava je velmi dobrá, stejně tak i fantasy scenérie (ty jediné byly občas lepší než v seriálu) a město severního vodního kmene je lepší jak Minas Tirith. Zamrzelo odbytí zemních benderů, málo osobních duelů, potěšily však dobře nacvičené bending pohyby - jsou opravdu úžasné. A úplný závěr byl epický. Kdyby se tak druhého dílu chopil někdo schopnější (jestli teda vůbec bude), nebyl bych proti.. Už jen kvůli tomu, že bych si velmi rád znovu poslechnul Hornerovu nádhernou hudbu v nějakých jiných prostorech.. Horner se zase překonal. On, to, že je to po dlouhé době další fantasy a pár soubojů + zajimavý námět dělá dohromady 3 hvězdy.. vlastně spíše 2. (07.02.2011)

Kdybych znala předlohu, určitě by mě to nakrklo víc. Nejvíc bije do očí právě zkratkovitost děje, nejlíp viditělný to je na "vztahu" bratra a princezny, to se mi z toho chtělo až smát (prakticky se jenom uviděj, čímž se završí normálně zdlouhavý proces seznamování a zamilovávání). A nemá to ani jedinou pořádně silnou scénu, snad až na to zvednutí moře. Naštěstí mi nevadil hlavní představitel, i bratr a sestra byli fajn, ale nejvíc se předvedl Dev Patel, toho mi bylo fakt líto, že plýtvá talentem v takový blbině. Co ale škodí nejvíc, je neosobitost režie, kdy si k postavám prostě ani nejde vytvořit vztah, protože se nijak nevyvíjí, nemaj osobnost, nijak se neprojevujou. Ach jo, co jen se Shyamalanovi stalo? Je to až s podivem, jestli se jeho vidění filmu tak hrozně rozchází s obvyklým divákem, nebo už svých 15 minut slávy prožil. (25.08.2010)

Já to nedokážu ohodnotiti. Ať se snažím sebevíc, tak opravdu ne. V jednu chvíli by chtěl člověk Shyamalana zabít a v další mu napsat děkovný dopis. Pravda, že místo avatara Rokhu je zde pouze jeho drak, mnoho geniálních myšlenek z předlohy vyšumělo do prázdna, legendární „Yip, yip!" tvůrci naprosto vypustili, podstata Sozinovy komety je vysvětlena až v posledním záběru... Avatar State raději vůbec. Stopáž je také moc krátká na vysvětlení působivého vztahu mezi padlým princem a jeho strýcem či vládkyní vodního národa a „neumětelem" Sokou. Na druhou stranu mi akční sekvence berou dech, technicky na filmu nenalézám větší vady, casting je nečekaně vydařený (hlavně generál Iroh), lokace se snaží být co nejvěrnější předloze a hlavně to má onu působivou atmosféru, díky které se Avatar: The Last Airbender natrvalo usídlil v topce mých seriálů a... a asi bych už měl přestat s tímhle blogováním. Chce to zkrátka další projekci, po které se snad už nakonec rozhodnu, zda-li tomu mám suverénně napálit odpad! nebo pětihvězdu. Edit: Po třech dnech přemýšlení a přehodnocování volím první možnost. (26.08.2010)

POSLEDNÍ VLÁDCE VĚTRU je sice nejslabším Shyamalanovým filmem od ŠESTÉHO SMYSLU, ale to ještě neznamená, že se jedná o špatný letní film, přestože nesplňuje požadavky letního blockbusteru, či dokonce o jeden z nejhorších počinů posledních let, když je jeho nepřijetí u angloamerického a evropského publika dáno neznalostí či neochotou přistoupit na odlišné vnímání (pasivní rezistence) a pojetí světa (buddhismus) a úlohy i motivace postav v něm (karma). Hlavní problém bych viděl především ve snaze vměstnat celou první sezóna seriálu (tj. dvacet 20minutových dílů) do jednoho celovečerního filmu (tj. 103 minut včetně závěrečných titulků), přičemž se pro vyprávění - uzpůsobeného pohledu hlavní hrdinky - zachovává to zcela nezbytné. Ačkoliv je koncepce trilogie zachována, opomíjí se, že v kapitole první šlo v americkém anime především o představení a prokreslení postav, obeznámení se zákonitostmi fikčního světa a opuštění pohádkového rámce vstříc žánru fantasy s nastíněním komplexnějších (geo)politicko-ekonomických vazeb a propletených vztahů. Film na výše zmíněné rezignuje ve prospěch podřízenosti základním myšlenkám buddhismu včetně gándhíovského protikolonizačního přístupu pasivní rezistence, a tak si na mainstreamový letní blockbuster dovolí inscenovat scény atrakcí jako baletní představení, ve kterém jde o ladnost pohybu a nikoliv fyzický dopad, flashbacky a montážní sekvence redukující ohromné množství časoprostorých vazeb na naprosté minimum jsou do vyprávění vloženy ne z důvodu vypravěčské nemohoucnosti a neschopnosti prokreslit postavy, ale k podpoření jednoho z významů. Vzhledem příslušnosti k určité kategorii (letní blockbuster podle oblíbeného seriálu) a zacílenosti na konkrétní diváckou skupinu (prepubertální mládež ve věku Aanga) jde o chvályhodný přístup, který si odsudek zaslouží leda za to, že celek vyzní jako poněkud tezovitá buddhistická protikolonizační agitka a Shyamalan jako auteur upozadil svůj rukopis (vypravěčská sofistikovanost spolu se žánrovou nevyzpytatelností a stylistickou nekonvenčností včetně významotvorného barevného ladění v pojednání o upínání se k iluzím na úkor skutečnosti) ve prospěch požadavků studia. (13.09.2010)