Poslední vládce větru

A jeje...Toto od skúseného M.N. Shyamalana čakal asi málokto. Po neúspešnej Žene vo vode to je ďalší prúser. Film nedokáže zaujať, snáď ešte divákov do 10 rokov, ale nie som si istý, či chcel Shyamalan robiť film výhradne pre túto kategóriu. Je to samoúčelná prehliadka trikov kolísavej kvality, s detskými dialógmi, ktorá je spojená s dosť nezáživným i primitívnym príbehom. Ten sa iba tvári, že má naviac. Nie, bohužiaľ nemá...40%. (03.04.2013)

Tak hrozně rád bych tomuhle filmu chtěl dát víc hvězdiček, tak rád bych řekl, Shylamalane, ještěs mne nikdy nezklamal, ale tady... Chci ublížit producentovi, který rozhodl z filmu vystříhat půl hodiny materiálů, což je nechutně znát... Obzvlášť na zběsilém střihu typu _" jdeme! blik jsme tam! _". Taková škoda, taková promarněná šance! Film je totiž jinak pozoruhodně dobrý, skvělé scenérie, nádherné, plynulé (!) bojové scény, ale ten chybějící materiál... Ty producentská zrůdo ze studia, dej nám tu půlhodinu! Přesto pro mne lepší než předloha, ideální rodinná fantasy s pár bídnejma hereckejma výkonama (21.02.2013)

Děsivá prohra a poslední hřebík (alespoň doufejme) do Shyamalanovy umělecké rakve. Těžko říct, co je horší. Jestli obrovský rozpočtový tunel, v němž se v podobě tří větších kulis a jednoho lesa ztratilo 150 milionů, zmatení herci, kteří nemají šajna, co hrají za postavy, anebo scenáristický hnůj, v němž se Shyamalan začne topit cerka po minutě a půl. Je napováženou, že film, jenž je od začátku do konce narvaný expozičními žvásty (byť oproti geniální předloze stále smutně ořezanými), nezvládá na ploše 90 minut vykreslit motivace, představit fikční svět a už vůbec ne stvořit postavy, k nimž divák přimkne a prožije dobrodužství s nimi. Poslední vládce větru je přes hromadu řečí nebývale prázdný, v honbě za "strhujícím" tempem myšlenkově zcela nesrozumitelný a svou snahou o rozjetí velkolepé trilogie rovněž i k neuvěření směšný. Ale co čekat od filmu, jenž do předních pozic v závěrečných titulcích strčí účetní zodpovědnou za výplatní pásky. (13.08.2010)

POSLEDNÍ VLÁDCE VĚTRU je sice nejslabším Shyamalanovým filmem od ŠESTÉHO SMYSLU, ale to ještě neznamená, že se jedná o špatný letní film, přestože nesplňuje požadavky letního blockbusteru, či dokonce o jeden z nejhorších počinů posledních let, když je jeho nepřijetí u angloamerického a evropského publika dáno neznalostí či neochotou přistoupit na odlišné vnímání (pasivní rezistence) a pojetí světa (buddhismus) a úlohy i motivace postav v něm (karma). Hlavní problém bych viděl především ve snaze vměstnat celou první sezóna seriálu (tj. dvacet 20minutových dílů) do jednoho celovečerního filmu (tj. 103 minut včetně závěrečných titulků), přičemž se pro vyprávění - uzpůsobeného pohledu hlavní hrdinky - zachovává to zcela nezbytné. Ačkoliv je koncepce trilogie zachována, opomíjí se, že v kapitole první šlo v americkém anime především o představení a prokreslení postav, obeznámení se zákonitostmi fikčního světa a opuštění pohádkového rámce vstříc žánru fantasy s nastíněním komplexnějších (geo)politicko-ekonomických vazeb a propletených vztahů. Film na výše zmíněné rezignuje ve prospěch podřízenosti základním myšlenkám buddhismu včetně gándhíovského protikolonizačního přístupu pasivní rezistence, a tak si na mainstreamový letní blockbuster dovolí inscenovat scény atrakcí jako baletní představení, ve kterém jde o ladnost pohybu a nikoliv fyzický dopad, flashbacky a montážní sekvence redukující ohromné množství časoprostorých vazeb na naprosté minimum jsou do vyprávění vloženy ne z důvodu vypravěčské nemohoucnosti a neschopnosti prokreslit postavy, ale k podpoření jednoho z významů. Vzhledem příslušnosti k určité kategorii (letní blockbuster podle oblíbeného seriálu) a zacílenosti na konkrétní diváckou skupinu (prepubertální mládež ve věku Aanga) jde o chvályhodný přístup, který si odsudek zaslouží leda za to, že celek vyzní jako poněkud tezovitá buddhistická protikolonizační agitka a Shyamalan jako auteur upozadil svůj rukopis (vypravěčská sofistikovanost spolu se žánrovou nevyzpytatelností a stylistickou nekonvenčností včetně významotvorného barevného ladění v pojednání o upínání se k iluzím na úkor skutečnosti) ve prospěch požadavků studia. (13.09.2010)

Předlohy neznalý a říkám díky (dva díly Naruto mi stačily a podle všech indicií seriál Last Airbender vypadá velmi podobně) musím říct, že se mi to docela líbilo. A ještě mnohem víc by se mi to líbilo jako román. Ten román by musel být do detailu propracovaný velikány fantasy žánru jako Terry Brooks, Harry Turtledove, Terry Goodkind nebo Raymond Feist. Samozřejmě příběh je na 100 minut příliš osekaný, je poznat, že se škrtalo a škrtalo, a z toho plyne občas zkratkovitý a nenavazující děj. Klidně bych se podíval i na další dva díly a v rámci toho, že se ento film dvakrát zaplatil, možná se to povede. Velkým mínusem je podle mě jednotvárnost postav způsobená rozsahem škrtů. A co se mě týká, už by mohlo odzvonit filmům s dětskými hrdiny, kteří zachraňují svět... (09.06.2011)