Světová invaze

Guilty pleasure. Streľba, betón, dym, streľba, kov, výbuchy, znovu streľba... a to isté stále dokola. Efektná „vojna strojov“ v zdemolovaných, zaprášených uliciach L.A., nie bayovsky elegantná a vzletná, ale realisticky špinavá. Dementné dialógy a hard-core pátos film nedegradujú, ale mu dodávajú punc nadhľadu a zábavnosti blízkej Starship Troopers. Zostáva otázkou, či úmyselne. Každopádne z Liebesmana sa vyklubáva slušný akčný režisér, a toto je film, o ktorom som sníval ako štrnásťročný po dopozeraní Terminátora 2. (10.03.2011)

Světové invaze jsem se nedočkal, v což jsem popravdě ani nedoufal, jelikož podtitul filmu zasadil dění do Los Angeles. Co je ale horší, nesledujeme bitvu o město, ale hru na schovávanou mariňácké skupiny s emzáky na ploše asi třiceti kilometrů čtverečních (pro představu L.A. má rozlohu 1290 km2). Takže jednotka se proplétá uličkami, budovami a občas popojede autobusem. Ohromně světové, že?? Dobře, postupem času začínají zpoza rohů, říms a haraburdí vykukovat neforemné části vetřelců a zahajuje se komunikace ráže 5,56 mm v intenzivních nestabilních kamerových záběrech. Avšak hlavně nastupuje fůra patetických dialogů a činů takových rozměrů, že by ji neodvezl ani dampr Liebherr T282B. Tak nějak se navíc všechno děje bez emocí, bez zapálení, prostě mě to nijak nezapojilo, několik scén či záběrů vypadá pěkně, ale nic ohromujícně a já potřebuju, aby mě film s takovým tématem dvakrát třikrát za stopáž položil, ať už monstrozitou, efekty, hláškou... nic v tomhle stylu tu není. Natočeno to není špatně, ale celkově to na mě působí jako chlazená láhev coca-coly bez coca-coly... 70 miliónů dolarů(rozpočet)/212 miliónů dolarů(výdělek celosvětově)/36 miliónů dolarů(čistý zisk z kinoprojekcí) (17.03.2011)

SVĚTOVÁ INVAZE je formálně neuvěřitelně precizní dílo, které by se dalo prodiskutovávat dlouhé hodiny a analyzovat na mnoha stranách, ale pokaždé by se skončilo u toho, že každá složka filmové formy slouží k podpoření ideologické roviny. Jinými slovy: ještě nikdy nebyla zesílená kontinuita užita tak dobře k něčemu tak odpornému, jako se to stalo v případě této extrémně pravičácké (neplést s extrémní pravicí) náborobé agitky. Paul Greengrass naposled použil shaky-cam, aby z liberální pozice poukázal na to, jak média vytvářejí určitý obraz skutečnosti, na čemž se svou měrou podílí i kinematografická díla se svou schopností skutečnost přepsat. Jonathan Liebesman naopak shaky-cam zvolil pro dosažení větší uvěřitelnosti, kdy se nepolemizuje s tím, nakolik jsou věci nám prezentované prostřednictvím různých mediálních kanálů pravdivé. Od sebereflexivnosti se zde posunujeme k sebepotvrzování, což stvrzují vojáky v televizi viděné a následně v akci verifikované záběry mimozemské invaze. Vyprávění se řídí videoherní logikou (rychlé shrnutí výchozí situace, v krátkých medailoncích představeny postavy s minimální možnou psychologií a snadnou rozlišitelností díky jejich typizaci, postup po misích vstříc většímu počtu nepřátel, zatímco se za akce seznamujeme s fungováním světa), což má vést k maximální možné imerzi. Nemáme si uvědomovat celospolečenský dopad něčeho podobného, jak nasvědčuje jednak patřičně blockbusterově epická a nad obrazem dominující hudba Briana Tylera, jednak žánrová uvědomělost, kdy postavy vedou dialogy odkazující k jiným kinematografickým dílům a hereckým osobnostem, sebeironicky se porušují klišé (viz výbuch helikoptéry). Zastírá se tím, že zatímco pozornost odvádí svým netradičním uchopením jisté prvky, jiné - sloužící propagandě - jsou umocněny, až by zelený baret John Wayne zrudnul závistí, když na místo jednoho dítěte je jich rovnou několik, aby mohly být rekrutovány do armády (atd. apod.). Takhle bych mohl pokračovat do nekonečna, ale mám za to, že SVĚTOVÁ INVAZE se může zamlouvat jen třem typům lidí: 1.) zarytým republikánům, pro které jsou podobně historicko-politicky nemístné ZELENÉ BARETY Johna Waynea (u Liebesmana Vietnam nahradil Irák) pohádkou na dobrou noc; 2.) totálním ignorantům, kteří jsou necitliví vůči otázkám filmové formy a významů; 3.) jedincům s velice specifickým smyslem pro humor, kteří se dovedou podvratně bavit na úkor vložené ideologie, a přitom oceňovat vysoké estetické kvality (což o to, ŽID SÜSS je taky v mnoha ohledech z hlediska stylu pozoruhodný). Sorry, nespadám ani do jedné z výše zmíněných skupin. (29.03.2011)

Ťažko považovať Svetovú Inváziu za sklamanie, keďže ponúkla viacmenej to, čo sa od nej čakať dalo a nič naviac. Nevadí mi mnohými kritizovaná kamera, nemám problém s pátosom, ktorý mi na daný žáner príde adekvátny a ani nemám pocit jeho prebytku. Horšie je už s nevýraznými postavami, rovnako nevýraznými mimozemštanmi a s akciou, ktorej je viac než dosť, ale akokoľvek zručne je natočená, od začiatku do konca sa topí v scénach, z ktorých ani jedna nedokáže utkvieť v pamäti. Liebesman je nepochybne talentovaný ale na tých najlepších v tomto obore zatiaľ skrátka nemá. 50% (03.04.2011)

Spíše blboučké než agresivně pitomé uplatnění videoherních principů ve filmu a zároveň obludný příklad, kam až může vést požadavek politické korektnosti. Ženy a muži, civilisté a vojáci, hispánci, černoši a asiaté musí spojit síly, aby dokázali čelit šmejdům z kdovíodkud. Ale rozhodně ne z planety Země, takže je lze bez výčitek kosit po tuctech. ___ Napodruhé jsem se bavil výrazně více a docenil promyšlenou práci s kamerou, která nám ukazuje jen tolik, co mohou vidět vojáci, což posílilo můj prvotní dojem, že jde o jeden z nejvíce videoherních hollywoodských akčňáků posledních let. Podrobnější studie žádoucí. 75% Zajímavé komentáře: Tsunami_X, Marigold, J*A*S*M, Lavran (11.03.2011)