Fenomén Gott

Velice pěkný dokument o našem nejlepším zpěváku, který se drží vlastně celý život na vrcholu popularity nejenom u nás. Což je víc než pozoruhodné. Je to Pan zpěvák na kterého prostě nikdo nemá. Můžete ho nenávidět, ale to je asi to jediné co můžete, že má talent jako málo kdo se mu prostě upřít nedá. A ještě k tomu je to velice sympatický člověk, žádný nafoukanec. Dokument nám nabízí pohled na život zpěváka při cestování a doma v rodině. (10.05.2009)

Natočeno dobře, koukatelné... ovšem když už jsem u toho, jen jsem koukal a koukal... vzápětí se objevují závěrečné titulky a zjišťuji, že mi to vlastně nic neřeklo. Vzhledem k důležitosti tématu velké zklamání. Režisérku projektu dle zdejších referencí považuji za nadanou, avšak si myslím, že tímto filmem si ukrojila pořádně velký krajíc. Jen průměrné hodnocení, které je vzhledem k tomu, jak nám byl tento projekt typicky novácky podsouván, zklamání. P.S. Co se týče zde nastoleného tématu Anticharty, ta je dle mě rozporuplná - na jednu stranu by odmítnutí podpisu znamenalo profesní sebevraždu, ovšem na stranu druhou je mi rozhodně sympatičtější vyjádření jiného signatáře Zdeňka Svěráka než to z tohoto dokumentu. (09.05.2009)

C´est la vie!!! Někdo se stane truhářem, někdo lékařem, někdo ekonomem, ale Kája Gott se stal legendou. A že je největší zpěvák v ČR o tom není pochyb. Osobně si ho strašně vážím, mám rád jeho písničky a tento dokument, ačkoli mám k němu různé výhrady, jsem si taky užil. Hlavní jsou písničky, ty jsou nesmrtelné. 70% (24.12.2009)

Klasická novácká vlezprdelkost. O Gottovi jsme se více nedozvěděli, ale novácký účel byl splněn: zazněly tam jeho nejznámnější šlágry, jeho fanynky byly utvrzeny v tom, že Gott je stále po celém světě oblíben, což je dostačující k potvrzení jeho fenoménu. Prostě nic vypovídající dokument. Tím ale nijak nehodnotím Gotta, i když ne všechny jeho písně se mi od něj líbí, pokládám ho za obrovského profesionála. To z dokumentu bylo do jisté míry cítit (proto dávám 2*), ale nebyl na to tak kladen důraz. (10.05.2009)

"Kájo musíš,musíš - tohle jááá musím zvládnout sááám"... viz Básníci :). Já osobně ani jeho osobu ani jeho písničky nemusím. Nevím o co se vlastně tento dokument snažil. Nemanželské děti, ke kterým se hlásil až v pozdějším věku. Pro mě "absurdní" obrázek u vánočního stromečku se svými dcerami, kdy ty dvě starší tak nějak smutně koukaly, jak si jejich "tatínek" hraje s těmi malými. Ony samy asi takového tatínka moc nezažily. Nechci, ale nikomu sahat do svědomí a nějak zvlášť moralizovat... To, že má někdo nemanželské děti, není jen výsadou Karla.. Jak v dokumentu pravil sám "velký Karel": "narození Dominiky jsem ani své mamince neřekl". Důchodce, který má malé dcerky, o 30 let mladší ženu. Všichni ho mají a měli rádi jako zpěváka a hlavně "jako člověka". Období normalizace - Výtka toho, že nemá rád, aby byl označován jako "normalizační zpěvák". Fanynky, které mu fandí od 6 let až po zasloužilé důchodkyně. Ano, neberu Kájovi, jeho slávu. Ve své době, byl asi něco "nevídaného" - z vyučeného elektrikáře HVĚZDOU, ale teď už jen přežívá, z těch dob, kdy opravdu byl na výši. Nebyl to dokument v pravém slova smyslu, bylo to něco jako oslavná, křečovitá , nic neříkající "Óda na Karla Gotta". (10.05.2009)