Režie:
Ján RoháčKamera:
Jiří LebedaÚčinkují:
Miloslav Šimek, Luděk Sobota, Petr Nárožný, Zuzana Burianová, Pavel Bobek, Jana Robbová, Zdenka Lorencová, Jana Giergielová, Miroslav Paleček, Michael JaníkObsahy(1)
Z pořadů, které zaznamenala televize v divadle Semafor, jsme tentokrát vybrali ten s trojicí protagonistů. Po úmrtí J. Grossmanna (1971) si M. Šimek přizval ke spolupráci dva komiky – excentrického Luďka Sobotu a tehdy neherce Petra Nárožného. V představení Ze Soboty na Šimka aneb Návštěvní den v divadle Semafor vytvořili různé typy – L. Sobota svého typického popletu a P. Nárožný rtuťovitého a vzteklého nápovědu. Vytvořili tak zábavné představení, kde kromě scének tradičně zazní písničky v podání P. Bobka (Vincent, Dík, že smím pár přátel mít), dua M. Janík a M. Paleček a dalších. (Česká televize)
(více)Recenze (26)
V divadle Semafor vznikla spousta legendárních scének a neméně skvělých písniček, avšak tohle představení jimi nedisponuje. Snad jen závěrečná scénka dvou maminek s blbečkem, který nemá rád ostrá jídla (meče, žiletky), byla opravdu vtipná a kdyby Pavel Bobek nezapěl Vincenta, tak bych tentokrát neváhal hudební produkci označit za sotva průměrnou. Přesto však z jeviště sálala ta podivně pohodová atmosféra, jakou takřka vždy dokázal Semafor záhadně vytvořit a tak nebudu více hanět. Nicméně, kdybych představení Ze Soboty na Šimka neviděl, tak bych si obou pánů vážil o něco víc. Výjimkou je samozřejmě pan Nárožný, jehož nápověda, uvaděč i blbeček byli tradičně dokonalí. ()
První roky trojice Šimek/Sobota/Nárožný byly skvělé. Semaforské pásmo sice muselo povinně stát na leporelu scének, hudebních vstupů a různých výplní, ale i tak hlavní trojice brzy vyrostla mezi krále českého humoru a statečně převzala štafetu po milované dvojici Š + G. Sobota původně z Ypsilonky následně zaujal Cimrmany, zatím ale bylo nutné v pauzách přetrpět afektovanou Robbovou a povinnou blondýnu v mini Burianovou. ()
Zlaté časy českého humoru, všichni tři pánové ve formě a s nimi vtipy, které mě rozesmějí vždy a všude, úžasný Pavel Bobek zpívající dvě mé nejmilejší písně, celá ta hezká semaforská atmosféra... Prostě pohlazení. Snad jen bez potrhlé Jany Robbové bych se obešel.__P.S. Scénka s Lucernou je v audioverzi ještě delší a ještě lepší. ()
"Jen tudy, dudy, bez dud, bez dud..." Zkouška Lucerny patří k mým nejoblíbenějším scénkám. Sobotu nějak zvlášť nemusím, ale tehdy to ještě šlo. Šimek je bez Grossmana taky trochu bezhlavej, zato hysterický cholerik Nárožný jako neustále vybuchující bedna dynamitu úplně báječný, opravdu komik na jedničku. Bobek byl tehdy ještě spíš takový Bobeček. Zábava nejvyšší kvality, i když méně by bylo tentokrát víc co se týče hudebních částí. ()
Šimek, Sobota a Nárožný pokračují v tradici zábavných pořadů Šimka a Grossmanna a koncipují podobně i svůj pořad. Scénky jsou prokládány písničkami, někdy jen na kratičký výstup hned navazuje písnička. Humor už je samozřejmě zcela jiný, přizpůsobený Sobotově "tupovitému" a Nárožného "nervovému" herectví. A tak se dočkáme jejich verze v úryvku z Lucerny, pak Sobota ze své snahy o Cyrana se dostane až do hraní stylem spícího herce a na závěr si komická trojice popovídá u vrhačských koulí o nápovědě. Pořad je to sice výrazně zábavný, ale Šimek s Grossmannem - to bylo přeci jen o něčem jiném. A povídky - ty opravdu chybějí. 29. ledna 2014 vyhrabala ČT z archivu díl č. 3 (pokud jsem to dobře poznal z úvodních titulků) a odvysílala tak díl, který jsem před tím nikdy neviděl. Styl představení je naprosto tradiční, jen je to celé tak nějak o ničem. Nic nevypovídající scénky o kapesníku, Sobotův výstup s mečem při Nárožného nápovědě, písničky Šimka se Sobotou na "š", a pak už nic. Tenhle díl může být opravdu zapomenut v archivu, na něm totiž vtipné není téměř nic. ()
Reklama