Annie Hallová

Jakýkoli náznak hlubšího smyslu šel naprosto mimo mě. Snímek je hrozně hlučný a při tom nic neříkající. Dialogy vyplněné táhlými a ukňouranými 'ehm' 'ohhh' 'yeah' 'hmmm' jako dominantní vyjadřovací prostředek mi cuchaly nervy. Jak říct nic mnoha slovy, to je pro mě Annie Hall. Woody Allen mě natolik zahltil švitořivým vykecáváním, že jakákoli špetka humoru byla ta tam. (05.03.2011)

Ne, většina vidí dokonalost a genialitu v každém slově a záběru, ale já jsem asi slepý. Některými věcmi mi Woody mluví naprosto z duše (zejména rozhovor s mladým spokojeným párem na ulici, pro mě nejlepší moment filmu, nebo čekání ve frontě na film), ale celkově asi nedokážu ocenit takhle moc obyčejný příběh, který je sice vyprávěn zajímavě přehazovanou a zmatečnou formou, ale možná že se takový styl více hodí k těm bláznivějším filmům Woodyho Allena, i když ta různorodá prolínání postav do scén odehrávajících se v minulosti jsou výborný nápad. Asi si budu muset něco prožít, abych Annie Hall dovedl plně ocenit, nebo je možná ten film opravdu trošku přeceněný...roli pravděpodobně hraje i to, že Diane Keaton, a asi to už můžu říct jistě, opravdu nemusím. Není ale bez zajímavosti, jak se ve Woodyho filmech docela často v cameo rolích objevují lidé téměř bez jakýchkoliv zkušeností, ale kteří se v budoucnu stanou megahvězdami jako třeba v případě Walkena, Weaver nebo Stallona. Má ten pan režisér takový vliv nebo čuch? (02.05.2008)

Annie Hallová je čistě psycho-auteurskou autobiografií: 1, Woody několikrát připomíná, že není morous, že se jen pesimismem zabývá, ale sám pesimistou není. Jinými slovy říká, že depresivní a introvertní lidé mají ve skutečnosti pozitivní naturel a na požádání dokáží vymýšlet vtipy. 2, Woodyho přehnané výrazivo v dialozích a mezilidských vztazích a promluvy do kamery odzbrojují všechny ty, kdož vnímají film jako systém a chtěli by jeho díla demontovat. 3, Záporné postavy nejsou než zrcadlem Woodyho duše, jelikož svoje filmy sám píše. Pokud tedy muž ve frontě unavuje ostatní polemikou o Beckettovi a Fellinim, jde jen o rozštěp Woodyho osobnosti. Podle zásady, že lidé si všímají na druhých nejvíce těch chyb, které trápí je osobně. 4, Woody maskuje své filmy jako něco mimovolného, což je ovšem faleš, neboť mu do díla neustále promlouvá psychoanalýza a sklon jeho povahy nad vším přemýšlet. Upřímnost zachovává snad jen v milém extempore s humry, kde lze mj. vysledovat nepřehrávaný a opravdový smích Diane Keaton, což přisuzuji i tomu, že Woody své filmy netočil nastokrát jako třeba Kubrick. (18.11.2007)

Výborný film, ktorý sa obsahovo zameriava čisto na vykreslenie dvoch hlavných postáv a histórie ich vzťahu . I všetky vedľajšie postavy, či už povedia jednu vetu alebo sú pre dej významnejšie sú podriadené práve tomu, aby vykreslili nejakú črtu neurotického Allena alebo živelnej Diane Keaton. Cieľu rozpitvať vzťah neurotika a voľnomyšlienkárky je podriadené všetko od A po Z. Alvyho siahodlhé monológy ponúkajú pohľad z jeho strany, na vykreslenie pocitov a osobnosti Annie potom Allen použije nekonečné množstvo režisérskych nápadov od vychádzania z tela, či prítomnosť postáv v scéne z minulosti až po jej vnútorný monológ. Takto vlastne síce máme pocit, že príbeh rozpráva Alvy, ale vidíme veci i zo strany Annie, preto film pôsobí z hľadiska uhlov pohľadu oboch pohlaví veľmi vyvážene. Humor snímku je v prvom rade intelektuálny. Nie je to komédia pri ktorej sa bežný žrút popkornu bude smiať na plné ústa, svoju cieľovú skupinu však Woody poteší najmä inteligentnými hláškami plnými irónie a sarkazmu. Annie Hall stojí za pozornosť, už len kvôli tomu ako trčí z neskorších Allenových filmoch v ktorých postupy i typy postáv, s ktorými tu začal pracovať, už len so striedavými úspechmi donekonečna variuje. 10/10 (29.12.2006)

Při sledování filmu Annie Hallová jsem konečně i já pochopila, že Woody Allen je génius humoru - a to humoru v jeho nejvyšší osvobozující funkci, ve které dokáže změnit tragickou situaci v komickou a kdy vás nutí se smát, abyste nemuseli plakat. Smutek nad obtížností překonávání samoty a složitostí vzájemného dorozumění je hýřivě převálcován sérií nápaditých "gagů" = netradičních filmových postupů. Woody Allen nás marnotratně zaplavuje množstvím svých nápadů, v rámci nichž neustále porušuje zavedená pravidla filmového vyprávění. Hlavní hrdina filmu komunikuje nejen s chodci na ulici a osobnostmi, které doslova vtahuje na plátno, ale i se samotnými diváky. Allen nás nechává nehlédnout i do myšlenek svých hrdinů. Také dovolí Dianě Keatonové (alias Annie Hallové) vystoupit ze svého těla a Alvy Singerovi (ztvárněnému jím samotným) vrátit se do školní třídy a vést se spolužáky freudovský dialog. (Neruší ani to, že mnohé z těchto "gagů" byly ještě mnohokrát ve filmech využity a citovány, a to i samým Woody Allenem.) Absorudita těchto situací je vyvážena všedností až banálností samotného příběhu. "Proč nám to nevyšlo?", ptá se Woody Allen a s ním i divák. "Proč naše láska neobstála ve zkoušce časem? A měla vůbec někdy šanci?" (25.05.2004)