Smrt v poutech beznaděje

Je nápad natočit dokument o svém synovi, který spáchal v 15 letech sebevraždu, šílený, nebo je to naopak chválihodný nápad, který možná další děti odradí od podobné věci? Nebo je to snad návod, jak pomoci rodičům, jejichž děti trpí podobně jako Evan? Těžko říct, co vedlo rodiče Evana k tomuto rozhodnutí. Ale faktem zůstává, že tento dokument je naprosto strhující, velice zajímavý a především originální. Autentické záběry zesnulého Evana pak filmu dodávají velice zajímavou, skoro až tísnivou atmosféru. A řeknu vám rovnou, že já mít doma takové dítě, tak bych se ho asi v určitých chvílích velmi bál. Narážím teď hlavně na scénu, ve které malý Evan hraje na kytaru a zpívá velice expresivně o své smrti a tváří se u toho velmi chladně. A neméně strašidelně působí i fotografie, na kterých Evan předvádí, jak se jednoho dne oběsí. Ne, tenhle dokument nelze hodnotit odměřeně. Je to dokument o jednom smutném lidském osudu, kde ani láska kamarádů a nejbližších neodradila jednoho mladého chlapce, aby skokem z okna ukončil svůj život. A je to sakra vydařený dokument, který mi ještě hodně dlouho bude rotovat v hlavě. Nemohu proto jinak, než udělit pět hvězd. (28.02.2010)

Stiesňujúci dokument o veľmi intenzívnom ľudskom prežívaní. Najdesivejšie na tom celom je fakt, že samovraždou sa zaoberá mladý chlapec už od svojho útleho detstva. Duševné choroby vôbec nie sú také cool ako to niektoré médiá prezentujú vo svojich „veľdielach“. Je smutné, že aj napriek snahe hovoriť o probléme je táto téma v spoločnosti stále tabuizovaná. Čo sa týka rodičov, chápem že niektorí hodnotia čin sfilmovať život ich syna, ktorý spáchal samovraždu ako hyenizmus, no ja to vnímam ako ich spôsob vyjadrenia sa, keďže mali obidvaja veľmi blízko k filmu. (14.01.2019)

Veľmi tradičná forma tlačiaca na city pôsobí priam hyenizujúco (verím že neúmyselne a že Evanovi rodičia film zamýšľali iba dobre). Úlohu však dokument spĺňa, ukazuje nám, že boj s psychickou chorobou je nesmierne náročný a je pochopiteľné, že ho slabší ľudia nezvládnu, že samovražda často (ak nie aj väčšinou) NIE JE len sebecká voľba - rovnako sebecké je zazlievať nevôľu žiť človeku, ktorý kvôli vlastnej vnútornej bolesti žiť nedokáže. (06.05.2019)

Evan je 5 ročný chlapec trpiaci Bipolárnou poruchou, ktorý netúži po ničom inom, ako smrti. Je posadnutý samovraždou rovnako, ako jeho iný člen rodiny, ktorý si vo veku 21 rokov zobral život. Tento dokument natočili rodičia v spolupráci s ostatnými členmi rodiny, priateľmi či lekármi, aby podali svedectvo, akými fázami si tento malý chlapec prešiel, až kým nenaplnili svoju hrozbu. Mnoho lekárov z praxe bolo presvedčených, že malé deti nemôžu myslieť na samovraždu, nakoľko nechápu následky smrti. Opak je však pravdou, detí, ktoré trpia depresiou je čoraz viac. Absolútne sa mi nechce veriť, že by bol tento snímok natočený zo zištných dôvodov. Bolo by to totiž rovnako choré, ako Evanova diagnóza. Verím, že je to pokus o vyslanie signálu do sveta od rodičov, ktorý chcú týmto spôsobom poukázať, že veškerá láska venovaná výchove dieťaťa v niektorým prípadoch nemusí znamenať VŠETKO. P.s.: Ja som podobné myšlienky nikdy nemal. Ani ako 15 ročný, čo sa snažia v tomto dokumente poukázať za normálne. (17.11.2015)

Pozoruhodný příspěvek do diskuze nad dokumentaristickou etikou a zároveň ukázkové háelpéčko (hluboce lidský příběh). Co si myslet o matce, která na ploše celovečerního filmu z různých úhlů rozebírá sebevraždu vlastního syna? Hyenismus, pokus o osobní terapii, výstraha pro ostatní? Není příjemné sledovat Smrt v poutech beznaděje, jen nevím jistě, jestli pro víceméně tabuizované téma dětské sebevraždy, nebo pro zveřejňování informací, jež by měly zůstat v rodinném kruhu. Možná jsem v tomhle konzervativní, zároveň však chápu, že chcete-li vzít city diváků útokem, zvýšená míra exhibicionismu a voyerismu je na místě (černé reality-show budiž důkazem). Zatím nedokážu hodnotit, v mých pocitech se mísí zloba s obdivem a dojetím, ale nejspíš je dobře, že tento dokument vznikl. Některé rodiče by mohl přinutit k větší obezřetnosti. Do dosahu teenagerů, vnímajících Evanův čin jako inspiraci (podobné pocity má v pubertě asi každý), se doufejme nedostane. (19.02.2010)