Co se kýče týče

Tak asi na začátek sdělím, že tohle bude nesmírně dloooouhý komentář. Já si tu hezky vypíšu všechny zajímavé myšlenky, abych se k nim poté mohla rychle vracet, když budu potřebovat. Tento dokument byl naprosto geniální a tak napěchovanými všemi pravdami a myšlenkami, že jsem začala zpochybňovat veškeré mé estetické cítění a naprosto se mi rozmazaly hranice mezi tím, co jsem za kýč považovala a co ne.. zjistila jsem, že vlastně všechno co se mi líbí by se v určitém smyslu dalo považovat za kýč. Jeho terminologie je totiž nejasná. "Kýč je jistá záporná hodnota, která je maskovaná solidním zevnějškem a je podsouvaná neschopnými tvůrci za účelem obohacení se. - Je to zjednodušení skutečnosti, nepravda, falzifikace, banalizace, útočí přímo na city. - Když je to dobrý kýčař, tak nemůže šlápnout vedle, protože nedělá nic, co by ještě nebylo vyzkoušeného. Ten kýč spoelhlivě sáhne po prostředcích, které jsou už tisíckrát odzkoušené. - Nepotřebuje vysvětlení, je srozumitelný. Zjednodušení, líbivost, podbízivost, okázalost. Kýč předstírá, že je něco víc než ve své podstatě je. - Kýč je dílko bez hlubšího významu. - Je to totálně splněný očekávání konzumenta. - Něco mimo umění. Neco co je lákavé hlavně pro lidi, kteří umění nerozumí. - Jakmile se dá říct, že ten umělec nebo dílo předstírá a napodobuje něco, co už je, tak jsme velmi blízko kýči. - Kýč se stává vedoucím elementem. Je nerozpoznatelný, je všude, je rozmazaný, nemá jasné hranice a to je velmi nebezpečné. - Největší kýčař je ten, nikoli kdo je vytváří, ale ten kdo je pozoruje, protože vůbec nechápe, že umění ho nemá uklidňovat. - Nacpat někomu něco, co vůbec nepotřebuje. - Kýč je to, zač ho lidé považují. - Člověk je u něho na rozpacích. Co říci, že je kýč a co ne a i z hlediska teorie, co bychom měli za kýč považovat. - Nejvíc kýč je tam, kde se jedná o masové umění. - Čím je kýč starší, tím lépe se dá poznat. I to nové mladé umění je to umění nebo neumění? Zatím se nenašlo lepší kritérium než je časový odstup. Kdyby takové kritérium existovalo, tak uměnovědci přijdou o práci a bylo by to na nobelovku. (Btw. toje dobře, jinak bych taky byla pak bez práce:D) - Kýč se začal rodit ve chvíli, kdy osvícenství zformulovalo svoji koncepci umění. Umění jako něco, co může pozvednout člověka. V romantismu se to zkombinovalo v koncepci umění pro lid. Ale z té myšlenky, která je krásná, se stalo něco, co ho nutilo k opačnému pohybu. Nedaří-li se člověka pozvednout na znalce, přizpůsobme umění lidu a to je ten směr dolů. - "Kýč hraje na prodejnost. Kýč je vlastně prostitutka." - Kýč chce být vnímán jako umění. - Někdy kýč může přerůst do umění a přestane být kýčem. Kýč nezůstává na místě, ale putuje. - Definice kýče popírá umění. Umění je cosi, co ze své definice nemá definici. Vždy se snaží být tím, čím ještě nebylo. - Kýč vznikl až v době technické reprodukce, v industriálním zmnožení čehokoliv. - Kýč může být použit jako manipulátor lidmi. - Kýč se aktualizuje, proměnuje se a hledá nové formy. To co bylo kýčem za 1 republiky, by nemělo být označováno kýčem nyní. Kýč je cesta, způsob dostat se lidem co nejvíc pod kůži. Tak jo já za kýč považuju řadu věcí, co v dokumentu byly zobrazeny, ale řadu věcí jsem za ně taky nepovažovala, dokud mi nebyly ukázaný v trochu jiném světle. U mě doma by se určitě taky našly kýče. A některé kýče se mi také líbí, ač si jsem vědoma, že jimi jsou, ale u spousty si toho vědoma ani nejsem. Je to těžké, protože prvek kýčovitosti má v sobě dneska skoro všechno, jde jen o to jak moc zkoncentrované a je těžké rozlišit, kdy už to kýč začal být a kdy ne, protože každý to vnímá jinak. Pro mě typické příklady kýčů? Malebné obrázky Prahy prodávající se na Karlově mostě, obchody se suvenýry na Celetné - různé skleněné pičovinky, keramické a porcelánové blbostičky a především matriošky v ČR, solné lampy, ty lampy s plujícími bublinami, v malířství jsou to pro mě láskyplné obrázky domácí pohody - to pro mě představuje Srncová - její obrázky (to nejsou obrazy ale obrázky prostě) jsou tak přeslazele nicotné až to bolí. Dále ty obrazy a sošky co se prodávají na poutích jako "velké umění". Většina obchodních center. Telenovely, většina českých nekonečných seriálů. Spousty dětských hraček, náboženské obrázky, dětské pořady pro děti v něděli ráno - děti nejsou tak tupé a nechápající, ale tyhle pořady je z nich dělají. V podstatě i citáty o životě jsou kýč, ač se mi líbí tedy:) Různé slogany a reklamy. Například naprostý kýč mi přišla ta židle, jež měla udělané opěradla jako ženské nohy, ve které tu Saudek seděl a mluvil o kýči (btw. vůbec všechny Saudkovy fotografie považuju za kýč. A v tomto dokumentu mi dokázali, že i ženské časopisy a většina pop music jsou kýč, i když to občas čtu a poslouchám pravidelně:D Můžu to uzavřít tím, že v podstatě i tento dokument je jedním velký kýčem. (02.02.2014) (méně) (více)