Dobrý voják Švejk

Že se Haškův Švejk vydobyl jako jedno z mála českých literárních děl pozici v zahraničí, je všeobecně známý fakt. O to zajímavější je pak poznat, jakým způsobem je tam vnímán. A to nám zprostředkuje právě film bez české účasti. Nechci určitě generalizovat, ale toto pojetí je velmi zajímavou exkurzí do toho, jak mohou toto dílo vnímat jiné národy, co z knihy vypíchnout, co jim připadá vtipné, jakou animaci a ztvárnění zvolí. Určitě bylo zajímavé to zhlédnout, na druhou stranu, kdybych se na to nedíval jako znalec knihy (a samozřejmě i Steklého a Trnkova zpracování), asi by mě to nemělo moc čím zaujmout. (20.04.2024)

Myslím, že pro mladou generaci je tento film přijatelnější formou Švejka, já osobně dávám přednost zpracování z 50. let. Grafické zpracování se mi líbí, dabing taky ujde, zajímavý nápad je zobrazování Švejkových myšlenek. Ve filmu je sice pár nepřesností české nápisy, absence německých, někde se objeví současný státní znak, Budějovická anabáze přesunuta na frontu... Konec propůjčený z filmu "Šťastné a Veselé". Ale celkově to není vůbec špatné zpracování. (07.01.2012)

Ono to objektivně vzato nění zas tak špatná adaptace, ale zároveň nnexistuje důvod, proč na to koukat, když hraná verze s Hrušínským je lepší. Koho by snad napadlo, že je to víc pro děti, když je to kreslené, tak to ani náhodou. Jako takovou bonusovou hru lze hledat, co všechno je špatně v pokusu zobrazit "české" reálie; chyby v pravopisu českých slov jsou drobnosti, za mě vede erb České republiky na vojenském vagonu z doby Rakouska-Uherska. A jako bizardní , ale neurážející třešnička na dortu je import takzvaného Vánočního příměří ze západní fronty. (13.12.2018)

Haškův Švejk představuje neoddiskutovatelně, ať už ve své knižní nebo filmové podobě, národní klasiku. Nepříjemnou vlastností takové klasiky je fakt, že každý má přesně vytvořenou představu, jak má film vypadat, které hlášky se v něm v té které scéně musí objevit, který herec je nepostradatelný a které scény jsou klíčové. Potíž je v tom, že román patří k hrstce děl, které překonaly národní hranice a dostaly se do světového povědomí. A tím i do hledáčku zahraničních producentů a režisérů. Není nic nespravedlivějšího než odstřelit snímek s vágním odůvodněním, že postrádá pochopení české mentality a reálií. Já si tuhle ukrajinsko-britskou animovanou verzi docela užil a považuju ji za příjemné zpestření světa dobrého vojáka Švejka. Celkový dojem: 70 %. (27.06.2015)

Ukrajinští tvůrci si zkrátka vzali větší sousto, než dokázali sníst. Pokusit se narvat čtyřdílné veledílo české literaturu do 79 minut je opravdu vražedný nápad. Dobře, oblíbené vícedílné filmové zpracování Švejka s Rudolfem Hrušínským také není v žádném případě vyčerpávajícím převedením knihy do filmu, kdo ji nečetl, nemůže říct, že by Švejka znal; ale kdyby filmaři prostě snímek pojali jako ochutnávku v podobě několika kvalitně zpracovaných scének, nezlobil bych se. Problém je, že si absolutně nelámali hlavu s posloupností děje (poručík Dub se objevuje už v Praze, i když ve skutečnosti začíná až tuším v Budapešti, budějická anabáze je přesunuta na Halič), prostorovou orientací (Švejk psa nelovil na nábřeží), charakterem postav (poručíka Duba snad neviděli ani z rychlíku), ale především naprosto ignorovali reálie (snad jediný český nápis nebyl správně, chudákovi Bretschneiderovi udělali ve jméně tři hrubky -„Brettshnaider“; evidentně nikdo ze štábu v životě nebyl v římskokatolickém kostele atd. atd.). Kdo Švejka zná, je znechucen, kdo ho nezná, udělá si naprosto špatnou představu, že jsou Osudy taková česká crazy komedie typu Malérů pana účetního. (30.12.2011)