Medvídek Pú

Púa jsem neměla v oblibě už jako dítě. Nebylo mi jasné, proč obdivovat někoho, kdo se stará jen o to, jak nacpat svůj plyšový břich a když udělá nějaký dobrý skutek, je to vždy náhodou nebo omylem. Když v této verzi Prasátko visí s hlavou ve včelím hnízdě a chválí Púa, jak to má dobře vymyšleno, zatímco Pú mlátí do hnízda klackem, rozhodně mi to nepřipadá směšné, spíš děsivé. Je pravda, že v tomto světle vychází v této verzi větší část postav ze Stokorcového lesa jako nechutní sobci (např. "geniální" sova, která v jámě s ostatními klidně zapomene, že umí létat) nebo poloviční blázni (militantní králík, i tygr je tu magorný víc než kdy jindy). I když odhlédnu od tohoto snad zbytečně hyperkritického pohledu, přesto mi přijde tato verze ve spoustě aspektů úplně zbytečně přehnaná (inu, klasická Disney metoda) - od přeslazeného zpěvu některých pasáží, po tygrovo týrání Ijáčka nebo projekci všeho zlého do smyšleného Brzoběda (či jak se vlastně ten tvor v různých verzích překladů nazývá). (25.11.2017)

Hlavní věc, která je na Medvídkovi Pů (nemyslím medvěda) ta nejlepší je bezpochyby animace. Na tu by se dalo dívat pořád a pořád dokola. Naprostá nádhera. Sledoval jsem film se svým synovcem a jak mě, tak i jeho film hodně bavil. Dabing je taky jedna z těch povedených věcí, které na Medvídkovi mám rád. Příběh sice úplně stoprocentní nebyl, ale i tak by mi prsty urvalo kdybych nedal všech pět hvězd. Vždy se rád znovu podívám na další dobrodružství ze Stokorcového lesa. :) 84% (28.11.2011)

Medvídek Pú - moje dětská láska :-).//Pobavilo - 7 znamení, že postavičky z Medvídka Pú berou drogy : Ijáčka nic nezajímá, ma pomalé reakce a do ničeho se mu nechce -> Marihuana. , Prasátko se všeho bojí včetně toho, že po něm jdou -> Houbičky.,Králík se do všeho míchá a pořád musí všechno mít -> Kokain.,Tygr nedokáže být v klidu, pořád poskakuje a přesto není nikdy unaven -> Extáze.,Pú má rád sladké a má velkou představivost ->LSD.,Kryštůfek Robin může mluvit se zvířaty->Halucinogeny.,Sova je vždy tam, kde je jí zapotřebí a pomůže každému, kdo to potřebuje->Dealer. (03.07.2012)

Na nové klasicky animované Disneyovce je dobře znát ruka Johna Lassetera a vliv jeho studia Pixar. Dvojrozměrně animovaný příběh se odehrává v knížce, jeho hrdinové často pobíhají mezi písmenky a Pú vtipně reaguje na vypravěčovy poznámky. Úvodní scéna, během které jsou hračky vidět ve "fyzické" podobě rozházené po pokoji, připomene Toy Story. Až tak zábavný sice Medvídek Pú není, některé písničky jsou až moc vlezlé, ale jinak je to náramně povedená, chytrá a díky skromné délce i patřičně svižná podívaná. (04.08.2011)

Po deseti letech jsem se vrátila ke své nejmilejší postavičce z pohádkových příběhů. Kdysi, když jsem šla poprvé do školy, měla jsem totiž s Medvídkem Púem úplně všechno. A tenhle film, mě k němu znovu zavedl. Ukázal mi Púa tak, jak jsem si ho pamatovala. Bála jsem se, že už na něj budu stará, ale kdepak. Na Medvídka Púa nemůžete být nikdy příliš staří, protože on má v sobě ukrytou spoustu věcí, které objevujete až postupně. Smála jsem se já i moje sedmiletá sestřička. Každá něčemu trochu jinému, ale není právě v tom to kouzlo? Medvídek Pú si nikdy nehrál na génia a vždycky byl hloupoučký, tlusťoučký, chlupatý a neustále hladový. A pořád takový je, ve 2D s Prasátkem a ostatními přáteli. Nemluvě o té hromadě hlášek, které jsme si se ségrou vzaly za své. Vím jistě, že moje malá sestřička ještě nějakou dobu nebude říkat "ty vole". Co jsme viděly tenhle film, totiž svorně říkáme jenom "a hrome". A hrome Pú, chyběl jsi mi. (06.11.2011)