Po zániku Země

Zobrazenie zvierat ako zabijackých monštier je neznesiteľné. Ekoagitka typu Avatar kričí viac-menej do prázdna, aj napriek rečiam o vyhubených veľrybách, ktoré sú tu akýmsi symbolom uvedomenia si ničenia biodiverzity. Scenár jednoduchý, chlapec beží cez prales, pričom musí čeliť zúrivým opiciam, jedovatým pijaviciam a vlastne celej tej pozemskej krvilačnej faune. Jeden by aj dostal strach z lesa... zbytočné vzývanie Človeka. Na druhej strane však vidíme prekrásnu scenériu životom prekypujúcej Zeme. Zeme budúcnosti. Zeme po tom, čo sa ľudská rasa sama takmer vyhubila. Postapokalypsa?!? Takto si ja predstavujem raj! (22.06.2013)

Když vidím Jaden Smitha, přeju si, aby naši zemi napadli mimozemšťani a udělali konec mýmu utrpení. Takhle extremně nesympatickej harant snad ještě na stříbrným plátně nebyl. Jaden si trekuje z bodu A do budu B, pořád fňuká, tatínek se na něj dívá v televizi a radí mu co má dělat, pak se na chvíli mezi nima přeruší signál (což my, klienti upc známe jak svý boty ) a synáček se najednou začne chovat jak brácha Ramba, signál naskočí, synáček se zase začne chovat ženská v přechodu, bože to by se z toho jeden fakt posral. Tady se z toho mohla udělat užásná akční naháněčka, nebo atmosferická hororvka, jenže to by si soudruh Smith nesměl z filmů dělat rodinou marmeládu. (02.03.2014)

Jaden Smith nasadí v úvodu filmu zarputilý pohled, při kterém má na čele víc vrásek než jeho otec, a neshodí ho do závěrečných titulků, zatímco Will Smith se stejnou vytrvalostí prezentuje výraz "umírám a trpím". Ke své obrovské smůle není After Earth tak blbé, aby bylo zábavné; je jen nudné, nezajímavé a neoriginální. Po dlouhé době film, během jehož sledování jsem v kině ubíjela nudu počítáním žárovek na stropě, hledáním všech nouzových východů a sledováním času na hodinkách. (12.06.2013)

V těžkých chvílích zní dopointované monology, neznámá stvoření se objevují nasnímaná v nezvyklých úhlech a rodinné hodnoty přebíjejí svými trumfy všechno kolem. After Earth je tak i přes svou mírnou strohost nakonec čistá Shyovina a dost mě mrzí, že Night už asi nedostane šanci vyškrábat se z nepochopitelné škatulky podceňovaného tvůrce. Já bych totiž nebýt několika tvrdších základních lekcí pravidel přírody šel v téhle cestě za záchranou až na nejvyšší stupínek. 85% a moje velké přání, aby ta šance ještě alespoň jednou přišla. (21.09.2013)

Nakonec vlastně milé překvapení. Zdráhal jsem se dlouho, Shyamalan je holt pro řadu diváků v poslední době spíš sprostým slovem, ale nakonec převládá spokojenost umocněná vizuální přitažlivostí. Zásadový chladný otec zřejmě otevře své srdíčko dospívajícímu synáčkovi, který chce být už soběstačným chlapem, až na opuštěné planetě Zemi, mezitím však musí odolávat monstru zvaném Ursa, dírám ve scénáři, feromonům vypouštěným při pocitu strachu a dalším ptákovinám. Přímočarost příběhu (bod A, bod B a nějaký ten problém mezi) smrdí na sto honů, Will otěže svému ubrečenému synkovi předávat neměl, ten totiž tátovo charisma rozhodně nepodědil. Jinak ale velké plátno udělalo své, funguje také hudba Jamese Newtona Howarda a za pár momentů bych i lehce zatleskal. Dostal jsem znovu, co jsem čekal. Nebylo toho moc, ale leckdy je to větší bída. Tržby navíc nejsou žádný průšvih, takže indický tvůrce je co nevidět zpět. Procenta myslím zbytečně přísná, za mě nějakých 65%. (06.10.2014)