Kuragehime

Je to snad po spoustě let poprvé, co se anime od Takahira Ómoriho vkradly nepříjemné "ozdoby" povětšinou průměrných anime v takovém množství: uřvanost, levný humor a dokonce deformace. Je otázkou, zda je to hodno žánru, vždyť Kuragehime se tváří jako moderní romance (ano, popelkovská, jak píše mandelbrot - i ztraceného střevíčku se dočkáme), jež dbá na vnitřní život svých hrdinů a hodlá jej představit ve vší komplexnosti. Hovořím samozřejmě pouze o povaze 3, možná 4 význačnějších postav - ty ostatní jsou spíše jednou hypertrofovanou úchylkou (osazenstvo Amamizukanu, řidič, strýc), nebo šediví myšáci (kolega záporačky, otec pan veliký politik). Ti šediví příliš nevadí, ti první často otravují tím, jak se neustále, téměř vždy marně snaží člověka rozesmát. Nicméně, všechny ty vedleší postavy jsou přítomny jen okrajově a tak lze jejich načrtnutost omluvit. Ale co ty hlavní? Začnu s bratrem, zastydlým panicem. Inu, člověk své první sexuální zkušenosti může získat i v tomto, pro danou věc pozdním věku. Sám pár takových lidí znám a rozhodně jsou vším jiným, než ranně pubertálně se zajíkajícím hošíkem. Myšlenka, že člověk jen proto, že, s prominutím, nepíchá, zamrzne ve vztahu k ženám někde na prahu 13 let, je trapná. Kuragehime ji snad ani nepředkládá k uvěření, ono ji jenom dává k dispozici pro vyvolání pocitu mazlení se štěňátkem. V takových chvílích bych zvracel. A tahle karikatura lidství se svého problému začne zbavovat dík lásce, jež se zakládá a startuje na fyzické kráse Tsukimi a ničím jiným nemůže žít, protože nic jiného (až na drobnůstky) o ní není známo. Něžně dojímavé nebo tupě stereotypní a povrchní? A Tsukimi? Holčina zavřená s mrtvou máti do svého světa, bohatého leda tak na medúzy. Spekulovat o tom, co ji táhne k tomu chlapíkovi (prostě pocit, že on ji neublíží, páč je nevinný jak ona sama nebo nějaký jiný rádobyromantický lživý blábol) nehodlám, nepřišel bych na nic mě uspokojujícího, stejně jako nemohu pochopit, co ji vlastně spojuje s osazenstvem Amamizukanu (společné večeře a barák, nic jiného nevidím). Konečně nezaostává ani transvestita, jehož stihl Oidipovský komplex a celý jeho život určuje jeden pohled do maminčiny skříně. Záporačku patřičně zhodnotil mandelbrot a mě nezbývá než říci: "Slabé ***." Občas Kuragehime umí být citlivá, ale v základu do absurdních (a přesto nudných) výšin tlačí "anime uchopení" romantického žánru: osudové souznění, nevinnost protagonistů či traumata z minulosti. Viděny díly 1-10. Edit: Přinutili mě mrknout na díl poslední. Hodnocení zůstává. (24.01.2011)

Já chci nášup! :-) Barák plnej podivínek navštíví Kuranosuke, kterej má také svou úchylku. Nikdo v tomhle anime nebyl normální a to způsobilo možná i to, že jsem je všechny časem vnímala jako naprosto normální. Bavilo mě to s nimi a chtěla bych vědět, co bude dál. Tohle anime je jediné z podzimní sezóny 2010, kdy jsem pokaždé poslouchala jak opening tak i ending. Oba dva počiny naprosto geniální a padnoucí - jak vizuálně, tak i hudebně. To podivínství postav bylo tak pěkné a všední, že jsem se pokaždé těšila na další díl. Lepší 4*. Ne nadarmo říkám, že džosei je můj nejoblíbenější žánr ^^ (01.01.2011)

Nějak se nemůžu zbavit pocitu, že jsem právě viděl něco, co mi velmi silně připomínalo telenovelu... I když to mělo některé překvapivé prvky, na které by asi autoři telenovel nejspíš nepřišli a také mi to nepřišlo tak absolutně stupidní. Navíc se mi docela líbila ta romantika, nebo spíš její vylíčení a to jak nás poměrně zdařile autoři prováděli pocity a vnitřním světem hlavní hrdinky. Dál se mi také vloudila do hlavy utkvělá představa, že pořídit si domů akvárium s medúzou je vlastně naprosto skvělý nápad... Co mě ale zase například vysloveně štvalo bylo osazenstvo Amamizukanu, nějak jsem si k této skupince nemohl najít cestu a byly mi krajně nesympatické asi jako "Klub ošklivek" v Ošklivce Betty. Jinak o tom, jak podivně byly vykresleny některé charaktery (viz. zastydlý třicetiletý panic, kariéristka a v podstatě moderní emancipovaná žena = mrcha, nejlepší ženský charakter byl vlastně ten hlavní mužský...) se tady již zmínilo pár kolegů přede mnou a i na mě to působilo dosti rozpačitě a nemůžu říct, že by se mi to příliš líbilo... Co se mi líbilo byla hudba, ta se opravdu poměrně povedla... Když to shrnu tohle dílo je přesně jedno z těch, kde byly věci co se mi líbily a věci co se mi nelíbily a tedy je výsledek někde uprostřed - 5/10 (03.08.2015)

Pozrieme sa teda na anime, ktoré sa snaží vyťažiť z nápadu všetko. V dieloch sa nič mimoriadne nedeje. Vtipných situácie ma bavili, ale príbeh mohol napredovať rýchlejšie. Postavy nie sú veľmi zaujímavé až na hlavného hrdinu Kuranosuke Koibuchi a hlavnú hrdinku Tsukimi Kurashita. Ženy sú bez zmyslu pre krásu a jediný kto ma zmysel pre krásu je Kuranosuke. Už v tomto bode mi je jasné, že by sa takéto typy ľudí nedali ani dohromady, teda Kuranosuke s ostatnými. Nepáči sa mi ani myšlienka postaviť celé anime na jednom nápade a to ešte na ne-žene, ale nejako som sa cez to "prehryzol" a nebudem za to haniť celý tento počin. Postavy musia byť čo najviac zvláštne, aby boli zaujímavé a tvorili obrovský kontrast. Tento kontrast vychádza a situácie sú vtipné a bavili ma. Takže čo dostaneme? Nadpriemernú romantiku "šmrcnutú" s vtipom a celkom pekným openingom. Príjemnú oddychovko jednohubku na jeden večer s čajom prípadne si k tomu dajte aj čokoľvek iné. Pokračovanie by sa samozrejme hodilo a rád by som si ho pozrel. (Hodnotenie 3,5) (24.12.2014)

Ak sa nejedná o záplavu bišíkov (a hlavne lásku medzi nimi), rád si pozriem aj anime s takouto až telenovelovou zápletkou určené skôr pre ženy - no a toto je určite jedno z tých lepších... Po grafickej stránke síce nič, čo by som vyhľadával, ale dá sa ľahko zvyknúť... Partička žien, naozaj prípad od prípadu, je skutočne originálnym oživením... Hlavnými postavami sú zakríknutá milovníčka medúz a chlapec, ktorý sa rád oblieka do ženského oblečenia - a hoci transvestizmus vôbec nemusím, tu mi to prišlo akosi úplne prirodzené... Ku koncu sa moje prvotné nadšenie už pozvoľna vytrácalo, ale koniec ušiel... silné 3* (23.05.2012)