Na nože!

Když vám Prima slibuje něco ve stylu Pekelné kuchyně, tak je pak zklamání o to větší. Pohlreich nehláškuje tolik jako v Ano, šéfe! (co si budeme povídat, na tom ten pořad stál) a když, tak mi to nepřijde moc vtipné. Samotná soutěž pak spočívá jen v tom, že banda typických čecháčků, kteří se pohádali už první den první díl, přináší před porotu svá jídla a ty je stručně hodnotí. Přínos pro diváka? To je dost častá otázka, kterou si kladu při sledování současných pořadů. Zábava asi těžko, nějaké kuchařské fígle taky neokoukáte, recepty taky asi ne. Co na to říci? Ambiciózní pokus, který nedopadl dobře a je zcela zbytečný. Sice méně zbytečný než Prostřeno nebo Dům snů, ale být lepší než tyhle propadáky není žádná výhra. Pusťte si raději Pekelnou kuchyni Gordona Remsyho! (20.11.2010)

Vážení........páni.......porodci.......to........že.......dostanete......100...... tisíc........za.........jeden......díl.......neznamená........že.........i .........Vy.........pane ...........Pohlreichu........máte............mluvit.......jako.........Terminátor.....a........dělat.......z..........kuchařského..........Big........Brothera.........víc........než..........to........je.......paní.........Fabešová.........udělala..........díru........do Prahy.........o........panu..................Superšéfovi...................nikdo......................nic.....................................NEVÍ. (02.12.2011)

Určitě povedená soutěž. Nechybí emotivnost, napětí a skvělé hlášky Polreicha. Jen pár věciček by to chtělo ještě doladit. Kupříkladu mě rozsekl díl, kde si sami soutěžící vyřadili soupeře... :-s a nebo díly, kde je opravdu sporné rozhodnout o kvalitě, kdy každý připraví výborné papů po svém, jen hold to někomu zachutnalo jinak. Soutěž nakonec včera vyhrál Robert před ambiciózním Jardou... (17.11.2010)

Poněkud tupé nože. Uvítal bych, kdyby se od sebe jednotlivé díly nelišily jenom množstvím nakrájené mrkve, vykostěných kuřat a neúspěšných pokusů soutěžících spáchat harakiri škrabkou na brambory. Ano, šéfe! bylo pokaždé zasazené do odlišného prostředí s odlišnými lidmi a různou vrstvou plísně za sporákem, Na nože mne svou monotónností už po pár týdnech uspává. První málo akční úkol, zisk imunity, druhý málo akční úkol, šlus a nazdar. Hlavní důvod proč sledovat zůstává – Mr. P. Třebaže málo nabroušený, někdy přímo krotký a svým výskytem ne dost frekventovaný, aby mohl být označen za moderátora pořadu. Hlavní důvod proč nesledovat přichází naštěstí vždy až na konci a má podobu dámy, která měla ve vlastním zájmu zůstat u domácího lakování nehtů. Její afektovanost, pro kterou je třebas Pekelná kuchyně velice zábavná, se ke zbytku pořadu hodí stejně jako hromádka kečupu ke steaku z lososa 60% (21.10.2010)

Dívat jsem se na tenhle pořad začal jenom kvůli Zdenkovi Polreichovi a jenom kvůli tomu, že jsem očekával českou předělávku Hell''s Kitchen od Gordona Ramseyho. Co říci nedočkal jsem se a navíc Zdeňek si už taky uubrousil zuby a není ani tak řízný jako v Ano Šéfe. K tomu dostal do poroty ještě svého kamaráda a nějakou ženskou do počtu, jmenovitě Roman Vaněk a Eva Filipová. Ať už jsou porotci tři tak hlavní slovo má vždycky Polreich a to co řeknou ostatní je vždycky tak něějak do počtu a mnohdy mi to přišlo tak do očí bijící až to bylo neskutečně trapné. Samotný nápad není úplně špatný, ale lowcost look celého pořadu je prostě otřesný. Na režisérské židličce a za kamerou se posadily taky neuvěřitelné ucha a nemůžu říci, že by mě přesvědčili o svém umu. Neskutečně naklíčované scény, detaily na zamračené tváře porotců a nicneříkající záběry soutěžících dávají najevo, že jde asi o poloamatrskou skupinu lidí. Stříh je potom už jenom třešničkou na dortu, kdy z toho špatně natočeného materiálu je sestříháno něco na co se sice dá koukat, ale že by to na oko zaujalo to rozhodně ne. Tak je fakt, že toto je pořad o vaření a ne o filmovém umění, ale v této rovině se pořad stejně zaměřuje hlavně na sociální sféru a hodnocení výsledných pokrmů, na jejich vaření však vůbec. Z procesu vaření je vám předloženo pár záběrů potravin, zmatečné pobíhání po kuchyni a nakonec až výsledná prezentace. Celá tahle show má 13 dílů a musím říct, že celkový výsledek na mě po polovině (tedy zhruba šesti dílech) působil tak, že z druhé půlky už jsem koukal jenom každý druhý díl. Ve výsledku dostávám sice show s potenciálem, zato však naprosto nemoderně a nezajímavě podanou a na konci jazýčku tak cítím jistou hořkost. Po Ano Šéfe můžu jednoznačně říct, že image Zdeňka Polreicha touhle soutěží rozhodně utrpěla a jeho počínání v Ano Šéfe vyznělo mnohem uvolněněji a přirozeněji. Doufejme, že další série již nevzniknou, nebo že nevzniknou takové jak je nám předkládána tahle. (02.12.2010)