Nesvatbov

Nebudu zapírat, ale mám slabost pro dokumentární styl Eriky Hníkové. Tedy hlavně pro výběr jejích témat a jak je zpracovává. Už její film Sejdeme se v Eurocampu mě dost zaujal výběrem netradičního tématu a zcela nezaujatého zpracování. Myslím, že podobnou metodou postupuje režisérka i ve svém Nesvatbově. Nechává lidi mluvit s tím, že jim cílenými otázkami jen tak trochu napomáhá otevřít se v osobním kontaktu. Ve zbytku už to nechává na volném plynutí gest a mimiky, nonverbální komunikace a okolností, jak to sám přináší život. Film stojí určitě za zhlédnutí už jen kvůli zachycení sociálního inženýrství v reálné praxi. Člověk totiž neví, zdali to brát jako recesi či vážně. Starosta obce to bere vážně, což je jednomu na jednu stranu sympatické, na druhou stranu, jak už říká sám podtitul filmu: srdci se nedá poručit, i když se pro to vytvoří ty nejideálnější podmínky zhora:-) Mě teď jen zajímá, jestli mělo promítnutí tohoto filmu všem zúčastněným třeba nějaký vliv na jejich další životy... (24.11.2010)

Z představy, že mě rozhlasem nahání starosta, abych se šel párovat, mi je celkem blbě. Ten starosta to vůbec bral až moc náborářsky. Seznam účastníků, předběžné odhady kdo s kým, přemlouvání těch, kteří nemají absolutní zájem. Pokud by se snažil organizovat společenské akce nezávazně na tom, jestli na nich někdo počne, tak by jeho počínání bylo docela sympatické, ale jeho verbovací potřeba ve mně vyvolávala podobné pocity ponížení jako u dotyčných nebožáků. (13.10.2011)

Film, který baví, nutí nás se smát, ale vlastně nic neříká... Charaktery jsou ploché karikatury, kterým se musíme smát. Filmu výrazně chybí prokreslení pozadí těch postav, pokud by byla alespoň jedna jediná postava ukázaná skutečně do hloubky, tak je možné, že bych si z filmu něco odnesl. Takhle jsou to jenom legrační eskapády osamělých vesničanů (05.11.2010)

Ak ste v 70. a 80. rokoch žili v Mníchove a úplnou náhodou tam raz za čas videli na ulici tehotnú ženu, ukazovalo sa na ňu prstom so slovami: "Tá musí byť z dediny". Keď spoločnosť dosiahne určitý stupeň intelektuálnej vyspelosti a blahobytu, stratí záujem sa reprodukovať. Len toto nikto nevysvetlil starostovi Zemplínskych Hámrov, bývalému gumákovi ako vyšitému (armádny syndróm navždy, buzerácia musí byť...). Hoci u týchto sedlákov sú pohnútky ostať single asi iné. No hrôza, peklo na zemi. (03.12.2016)

Souhlasím s těmi uživateli, kteří hodnonotí nadprůměrně, přestože s rozporuplnými pocity. Jedná se určitě o zajímavý dokument, i když na celovečerní film téma ani podle mě úplně nestačí. Na druhou stranu nebylo příliš mnoho momentů, které mi připadaly zbytečné. Spíše než to, že si autoři vybrali toto téma jako dokument, se divím místním lidem (ať už těm normálním či těm zajímavým východoslovenským postavičkám), že vůbec nechali kameru proniknout do jejich soukromí, ba až intimnosti. Pana starostu chápu, i když jeho metody mi připadají jako z doby, kdy vyrostl on (generál ve výslužbě, sloužící v socialistické armádě). Bohužel, jak hodnotí Matty, nekoná se žádné ponaučení, dokument je možná až příliš popisný. (27.10.2011)