Hněv Titánů

Tenhle film je tak hloupý jako je zbytečný. Porovnávat jej s jedničkou je dost pod mými rozlišovacími schponostmi a přišlo by mi to jako hodnotit, který ze dvou psích exkrementů je pěknější. Zkrátka oba filmy jsou tupý sled trikových a akčních scén, situovaný v tomto případě zrovna do kulis starého řecka a naroubovaný na jakési (je jedno jaké) mytologické postavy. Ale stejně tak to mohli být roboti měnící se v auta, perský princ, nebo duchové pirátů. Protože krom světa ve kterém se děj odehrává jsou to v principu stejné filmy, které se navíc tvůrci budou snažit zabalit do moderní trilogie, aby mohli vyvařit třikrát a pak na vánoční pulty šoupnout kolekci plnou exkluzivních bonusů, kde se všichni budou předhánět v oceňování profesionality ostatních a vyzdvihování pohody při natáčení. V tomto případě je tato snaha vysloveně směšná. Vtipné je, že Neeson a Feines proti sobě již jednou stanuli a to v Schindlerově seznamu. Ten oba katapultoval do světa velkého filmu a oběma nabídnul skvělé herecké příležitosti, ve kterých povětšinou uspěli. Ale jak léta běží, zahrát si v dobrém filmu už asi není tak důležité, mnohem lákavější je zahojit se na důchod a tak chtějí na stará kolena vyvařit co se dá. Třeba i hraním v takových slátatninách jako je tohle. Ale to to opravdu mají zapotřebí? (26.07.2012)

Eduard Petiška se sice stále musí v hrobě obracet, ale tentokrát už alespoň s menší frekvencí. Nedá se totiž popřít, že Hněv Titánů vlastně žádný divákův spravedlivý hněv nevzbuzuje a je tudíž rozhodně výrazně snesitelnější i lepší svého předchůdce. Ovšem snesitelnější a lepší bohužel ještě neznamená, že je zároveň i snesitelný a dobrý. (29.03.2012)

S komentářem začnu tam, kde jsem minule končila. Účes hlavního hrdiny tady vypadá jako na zobrazeních řeckých hrdinů, má obsesivní porucha pohledem na hlavu hlavního hrdiny neměla nové podněty. Ne tedy, že by začal vypadat tak, jak jsem si vždy řecké hrdiny představovala, ale dětma nezatopíš. Ne, že by si člověk nepřál tenhle pokus spáchat na Perseově synkovi Heliovi. Mám ráda děti, pravda, u holčiček jsem k nedostatkům shovívavější, tady navíc postava byla díky dabingu obdařena hláskem, který byl sám o sobě zločinem proti lidskosti, ale i pokud odhlédnu (odslechnu?) od tohoto nedostatku a zvážím to, že malé holčičky jsou líbeznější, vychází mi z toho ideální materiál pro posměšky a pokusy. Jak si staří Titáni vypůjčili ze severské mytologie Krakena, nahněvaní Titáni si ze stejného zdroje vypůjčili Soumrak Bohů. Než nastal Ragnarök, bylo třeba diváky uvést do děje. Jak lépe, než pohřbem. Hlavnímu hrdinovi zemřela milovaná družka, čímž si scenárista otevřel cestu k nové milostné linii, bez které žádný film nemůže být. Pokud by se Hollywood rozhodl zfilmovat Boba a Bobka, dějí se věci strašlivé. Perseus bojuje s sám se sebou, chimérou, znovu se sebou, přičemž v boji s chimérou je podstatně úspěšnější, pak sedne na kůň, dodejme že létající kůň, a letí za královnou Andromedou, která, coby princezna bojovnice, s mečem v ruce táhne odněkud někam. Krátce před tím táhl Zeus s Poseidonem za třetím z triumvirátu největších Bohů, aby zjistili, že jejich zatracený bratr překonal příkoří z dětství, s otcem, který je chtěl sežrat, se spřáhl a společně se svým synovcem, Diovým synem, se rozhodl zahájit další kolo rodinných bojů o moc. Takhle vzájemně si o život usilující famílie má vůbec problém. Nejhorší na tom je, že se v lásce a pospolitosti nesejdou ani o Vánocích, protože tenhle svátek přinesla až zvítězivší konkurence. Pána Prstenů připomene nejen glumovitý Hefaistos, ale i entsky působící Kyklopové. Protože jsme pořád v Řecku, držíme se známých artefaktů, ač ty samy o sobě patří jinam, a ocitáme se v bludišti. Tam na nás už na konci čeká božská odměna, otec, strýc a bratr hlavního hrdiny, který svede další z mnoha bojů a lekcí přemisťování, aby po chvíli opět bojoval, tentokráte s dědečkem. Tomu se poněkud vzpříčil v krku a to tak, že dědečka definitivně rozptýlil. Do toho voják z bojových šiků královny Andromedy volal, že mají držet linii. Nechci být přehnaně kritická, ale to si opravdu na dietu vybral šťastnou chvilku. Celkově to bylo tak akčni, až to bylo překombinované. Nemůžu ale odhlédnout od svého upřímného smíchu, když Perseus, o asi dvanáct let a jedno manželství později, směřoval k tomu, k čemu ho čtenáři Petišky toužili dokopat už po jeho prvním boji s Titány. (12.12.2015)

Až teď jsem si všimla, že tohle je dvojka. Jak vidno, jedničku jsem nepotřebovala. Hněv titánů jsem tam sice nenašla, ale žárlivost a zapšklosti přehršel. Což asi patří do rodiny bohů, njn, ty jejich vztahy jsou složité. Dáte jednomu synovi o lízátko víc a už se můžete bát, že vás ten méně obdarovaný bodne do zad. Ale zase tak moc špatné to nebylo. Pořád se tam něco bouřilo, stříkalo, zabodávalo své kopí… takže jako akčňák fajn. Žádné deep řecké báje a pověsti. (25.05.2013)

Od celkem dost zpackané jedničky je tady vidět hodně velký krok vpřed... hlavně co se vizuální stránky a cgi týče. Liebesman už v Battle LA dokázal, že akci točit umí, a tady vlastně předvádí to samé, akorát emzáky vystřídali titáni a spíše se tu seká... nicméně i na exploze dojde ! Děj si stále drží na stejné inteligenční rovině jako výše IQ Kalouska... takže v momentě, kdy postavy začnou mluvit máte pocit, že je v sále k nevydržení. Jo a velký argument pro je samozřejmě Bubo ! (30.03.2012)