Diktátor

Ali G a Borat mě těžce znechutili, Brüno mi sedl výrazně víc, teprve Diktátorem se mi ale konečně Cohen trefil do vkusu, když ve svém posledním filmu překračuje prakticky všechny myslitelné limity a dělá si, svým způsobem vlastně neuvěřitelně bezelstnou a upřímnou (přesto občas velmi drsnou) srandu snad úplně ze všeho. Scéna porodu je fenomenální... (04.01.2013)

Sacha Baron Cohen ve své čtvrté umělecké reinkarnaci, tentokráte s identitou diktátora Aladdina, poukazuje na zajímavý souběh uměleckého vývoje s Rowanem Atkinsonem alias Mr. Beanem - i on byl na svém uměleckém vrcholu v době krátkých skečů (stejně jako Sacha s Ali G a především s Boratem, kterého se mu ještě podařilo šťastně zarámovat do formátu celovečerního filmu, jenž je vlastně pouhou kompilací skečů bez zásadního děje, mající navíc dokumentární charakter) a formát hraného celovečerního filmu je pro něj celkem nevyhovující, jelikož jde proti podstatě skeče coby dramatického výstupu, celovečerní filmy s Mr. Beanem jsou vlastně jen potvrzením výše zmíněného. Pokud se oba umělci drželi svých k dokonalosti dovedených krátkých forem, byli nepřekonatelní, když se ale začali snažit naroubovat svůj svět skečů na kmen dramatického oblouku, jejich plody trochu povadly. Ani ten nejgeniálnější komik neví co si počít s celovečerní stopáží, pokud jsou jeho čísla postavena na základě humorné (Atkinson) či satirické (Cohen) pointy, leda pojmout film jako kompilace nejlepších skečů, jak to udělal Sacha v Boratovi, když začne ale svou postavu ředit třeba i ne příliš složitým příběhem, musí počítat s rozmělněním, kouzlo překvapivých vtipných point vyšumí, komik uvadne nebo začne recyklovat sama sebe. Diktátor není špatný film, má několik geniálních skečů, nějaké méně povedené, ale kolem sebe dost vaty, tedy onen příběh o dvojnících a záměnách a únosech etc. Naštěstí občas z dvířek od toalety vyjde Edward Norton nebo Aladdin pronese úžasnou řeč o demokracii v USA. Diktátor srovnatelný se svým slavnějším filmovým předchůdcem to ovšem není. Proti modelu Brunovi je to ale zjevně cesta z umělecké krize... Porsche 911 2012! (09.08.2012)

Trilógia úspešne dokonaná, po klagenfurtskom moderátorovi Brunovi z "FunkyZeit" a šiestom najznámejšom Kazachovi Boratovi z Astany nastupuje ctižiadostivý diktátor Aladdin z Wadiye. Za doprovodu tyrkysových Lamborghini, "nasty bitches" a nepremožiteľnej ochranky sa vydáva za veľkú mláku zachrániť ohrozenú diktatúru. A potom nečudo, že nielen v uliciach NYC sa ozýva: "Aladeen, Motherfucker." Je to nekorektné korektným, mainstreamovým dialektom kvázi masám neprístupným, ale nakoniec prevažnú množinu (aj menej sčítanejších) pozorovateľov uspokojujúci. Neviem či to bude tým prechodom od fiktívnej dokumentárnosti k priznanej hranosti alebo v tom prvoplánovejšom podávaní jednotlivých gagov, ale každopádne je to stále rovnako hláškovo nevyrovnaná a predsa účinná satira. Opäť maskovaná zhovadilosťou a s ohľadom na mieru únosnosti naťahovaná jak pupočná šnúra. Čomu sa táto pošahane inteligentná obžaloba neľudskosti vysmieva, to si aj uctieva... tým, že nepriamo poukazuje na onu utajovanú špinu-na jej šíriteľov a pripomína im, že to hlavne oni zabili utrpenie sarkazmom. Toto je taký vyfrndžaný Cohenov "payback" nadnárodným korporáciam, nebezpečným náboženstvám, rasám, pohlaviam, vratkej demokracii, ktorý má tu skvelú vlastnosť diváka rožšlahať v nepravidelných záchvatoch smiechu na márne kúsky a zaraz mu už po 3x atestovať, že Sacha nie je žiadny zľaknutý amatér, ale neortodoxný profesionál. "Ugly horse...":-) (30.05.2012)

Diktátor má jeden jediný klad a to že obsahuje pár opravdu hodně povedených a vtipných scén. Nicméně jsem očekával, že ten humor bude v mnoha případech lepší a že budou co nejvíce omezeny určitý situace, který jsou už prostě moc a nepůsobí vůbec vtipně. To se bohužel nestalo, takže jsem chvílema jen kroutil hlavou, místo toho abych se bavil. A druhou výtku mám k ději a to především k její romantický stránce. Bože, to se ty ujetý romantický klišé musí srát i do takovejch filmů? Ke konci jsem z toho už šílel a můžu říct, že ten jejich románek přizabil tenhle jinak celkem slušně zábavný film. Jinak Cohenovi fandím, některý jeho narážky nemaj chybu, a doufám, že zase s něčím brzy příjde a že to tentokrát bude ještě lepší. 60% (12.08.2012)

Tak tohle byl filmový zážitek na hodně dlouhou dobu. Na základě zkušeností s filmy Borat a Bruno jsem čekal od Sachi Barona Cohena prakticky cokoliv, ale že mě takhle pobaví a zaujme i na potřetí, to jsem opravdu nečekal. Dokonce mám i pocit, že z onoho trojlístku výrazných Cohenových filmů je Diktátor tím nejzajímavějším, nejvtipnějším a nejatraktivnějším filmem. Každopádně je to jízda hned od začátku, kdy se jeden z pacientů v Aladeenově zemi dozvídá, že je HIV Aladeen, ale to je teprve začátek, film nabízí mnoho skvostných scén, například scéna v helikoptéře byl jeden velký vtipný úlet, stejně tak se pro mě stává nezapomenutelnou i scénka, v níž Aladeen objeví kouzlo sebeuspokojení, useknutá hlava mrtvého černocha byla taky fajn a zabodovala u mě i scénka s porodem, a takhle bych mohl pokračovat dál. Zkrátka je zde jedna skvostná vtipná scénka za druhou a nevěděl jsem, čemu se smát víc. Cohen zkrátka zase jednou uhodil hřebíček na hlavičku a já jsem mu to sežral i s navijákem. Nemám filmu absolutně co vytknout, královsky jsem se v kině bavil a filmu za to uděluji pět hvězd. (27.05.2012)