Soukromé neřesti

Chápu, proč měl Howard Stern takovou sledovanost, ale jedním dechem sděluji, že já bych se jeho fanouškem nestal. Všechny průkopnické počiny se setkaly s nepochopením a nejinak je to i s hodně neortodoxním rozhlasovým reportérem nebo discjockeyem Howardem. Samozřejmě, že jsem mu fandil, aby porazil tu zkostnatělou a puritánskou kliku v tom newyorském rádiu, ale můj šálek čaje to není. Nevadí mi sprostá slova a vulgarity, je jen třeba s nima zacházet opatrně a dávkovat je, jinak ztratí na účinnosti. Stern to přeháněl! Líbil se mi třeba nápad, kdy přes étér a pomocí vibrujícího repráku dokázal ženu přivést k orgasmu. Jiné fóry byly už ale dost za hranicí vkusu. Film mě ale solidně pobavil a tak hodnotím lehce nadprůměrně. (18.03.2014)

"Hodil som granát na školskú budovu a zabil prinajmenšom dvesto detí..." Autobiografický film o najväčšom hoväde v obore rozhlasového moderátorstva svojej doby - Howardovi Sternovi. To jest Private Parts. Prešpikované hláškami, slovnými hračkami, primitívnym humorom a inými škandalóznosťami (napr. odstavec 2 a zákaz užívania siedmich obscénnych slov a ženský orgazmus v priamom prenose), ale tento film je najviac originálny a oceniteľný tým, že obrovské množstvo hercov/nehercov hralo samých seba a to sa len tak hocikde nevidí. Charakter hlavnej postavy je vymyslený celkom dobre a je tu veľmi pekne znázornený jeho osobnostný vývin. Nuž, čo už - nikdy som v podstate veľmi nevedel, kto Howard Stern v skutočnosti je, ale na základe toho, že prijal rolu v niečom ako je toto a dokonca si to nepochybne užíval, je mi všetko jasné. (26.11.2017)

Když jsem to viděl prvně, řval jsem u toho smíchy! Co to kecám?? Vždycky u toho řvu smíchy. Howard Stern je nespornou ikonou americké historie, když v 80. letech začal lidem z rádií dělat ze života peklo. Jeho neotřelý styl a šarm ho přivedli až na samotný vrchol, ze kterého občas spadl na prdel, ale vždycky vyskočil a vydrápal se na něj zpátky. Jedno z nejlepších biografických zpracování, které jsem měl kdy tu ČEST spatřit. Komu se to nelíbilo ať mi políbí prďoláka. (06.05.2008)

Jeden z oborových filmů - Jak se dělá rádio. Tentokrát o jednom z podivných polo-anti-hrdinů typu Ed Wood, Andy Kaufman, Larry Flynt. Jejich hodnocení pro mě - aniž bych volal po černobílých postavách - sráží fakt, že hrdinové námětů z několika příjemných zážitků sklouzávají do nesnesitelné všední trapnosti člověčího bahna, kterého si kolem užíváme dost v reálu. Mám zcela konzervativně rád morální osu příběhu nebo od tvůrců vyjádření distance. Zde ještě přijímám s licencí a cením si pohledu do zákulisí se skutečným Sternem s vědomím, že jde stále jen o okrajovou oblast mediálního průmyslu. Lehká zábavička s hezkou protihrou vedlejších postav. (25.02.2012)

Smršť hlášok a výborných vtipov, zabalených do životného príbehu moderátora, smejúceho sa konvenciám a spoločenským šablónam, ktorý sa bez výraznejšieho talentu alebo dobrého hlasu dokázal dostať na vrchol a možno ešte ďalej. Nuž, niekedy stačí chcieť, mať dôvtip a byť originálny a vyjde z toho obrovský úspech. A stačí na to nanose-... KUNDA!!! (26.07.2009)