Obsahy(1)
Existovaly nebo ne? Televizní zpracování stejnojmenné povídky J. Haška... Jistého pana Hejhulu (V. Menšík) přivedou ve svěrací kazajce do ústavu choromyslných. Psychiatři jej vyšetřují, pan Hejhula tvrdí, že má dva zvony, jeden velký a druhý umíráček. Lékaři, v čele s primářem (L. Kopřiva) mu ale nevěří. Myslí si, že je blázen a zavřou ho. Na pokoji hraje Hejhula s pacienty karty, ti mu radí, pokud se chce dostat z blázince, musí říci, že žádné zvony nemá. On je ale má… (Česká televize)
(více)Recenze (16)
Epizodní juráčkovo cvičení na téma střetu člověka s institucí. Jeho potíže bývají podobně jako v Postavě k podpírání poněkud zvláštní _snaha vrátit vypůjčenou kočku jako prodej zděděných zvonů). Na základě toho pak instituce vytvoří problém i s člověkem samotným....konec si říká o pokračování, které o čtyři léta později přichází ve Zvonech pana Mlacéna ()
Málo humoru, málo pamätihodných scén, málo potešenia z hereckých výkonov. Chcelo by to skrátiť, výsledný tvar je totižto zdĺhavý a plný zbytočných scén a naťahovania. Vrcholom je samozrejme bim-bam. Pointu s pousmiatím sa nad nápravno-výchovnými inštitúciami očakávate, takže veľmi svoj účel nečakaného vtipu neplní. ()
Protitotatiltka trochu jinak: o totalitě lékařské vědy. (Zdůrazňuji lékařské a vědy.) Dosti předvídatelné, vlastně na začátku je vám už jasný celý filmeček. Nicméně typologie kandidátů věd je podařená a na některých místech jsem šel do kolen. "Ústav choromyslných." Bim - bam. No a Juráčka mám kompletního, aspoň dle čsfd. ()
Přelouskal jsem celej Juráčkův deník, ale o tomhle kraťasu tam není nikde ani zmínka. Ostatně, Juráček byl k sobě vždy velmi kritický a dá se říct, že nesnášel téměř všechy své scénáře psané pro jiné režiséry, spokojen byl jen s Postavou a Případem. Předpokládám, že byl po okupaci rád, že vůbec může točit a nepřikládal tomuto dílku žádný význam. Herecké výkony jsou dobré a bavilo mě to. 70 procent. ()
O čtyři roky mladší Zvony pana Mlácena se mi sice líbily více, ale popravdě si nejsem jistý, jestli by se oba filmy měly srovnávat, protože kromě zápletky je každý skoro úplně jiný. Každopádně v tomto lehce mrazivém provedení pojal Luděk Kopřiva roli primáře na psychiatrii mnohem umírněněji a tedy lépe než v Podskalského regulérně ztřeštěné komedii, kde si zahrál také. ()
Reklama