Režie:
Michel GondryScénář:
Michel GondryKamera:
Michel GondryHudba:
Michel GondryObsahy(1)
V rámci série dokumentárních rozprav ilustruje Gondry teorie Noama Chomského, jehož intelektuální nesmlouvavosti skvěle sekunduje svou kreativitou a imaginací. Vzpomínky, vědecké i historické poznatky a nedostižné a obdivuhodné schopnosti dedukce velkého myslitele nabývají podoby naivních, ale zato komplexních animovaných výjevů z Gondryho dílny. Živý, chvílemi spletitý, do značné míry dojemný a v každém případě velmi lidský dialog s Noamem Chomským je vyobrazen prostřednictvím přirozeného proudu Gondryho subjektivních kreseb. Ve svém animovaném dokumentu představuje Gondry Chomského coby význačného myslitele i obyčejného muže. (AČFK)
(více)Videa (1)
Recenze (46)
Chomsky hodinu a pol filozofuje a Gondry to vyjadruje animáciou. Je to skôr taká reklama na ďalšie spoznávanie Chomského literárnej tvorby a ďalších myšlienok, Gondry prezentuje oba povrch a zhřňa, o čo sa jeho protagonista zaujíma. Samozrejme nie je priestor ísť do hĺbky, ale nemám v záujme to režisérovi vyčítať. Jeho animácie ma bavili, naložil si na ramená obrovské množstvo práce, pritom mohol iba zostrihať jeden typ záberov, a to pohľad a protipohľad. Niektoré úvahy som pochopil a bavilo ma o nich premýšlať, záverečná a zároveň ústredná otázka z názvu filmu mi ale v hlave urobili bordel... ()
Hravá animace překonala problém, který konverzační dokumenty v rámci vizuální stránky často sužují, o to víc pak zamrzí banálnost většiny toho, co zde zazní. A přitom by stačilo tak málo, třeba zaměřit se pouze na určitou stránku Chomského působnosti, například na jeho politický aktivismus, případně na jeho lingvistické teorie (zde by se dalo využít i občasné Gondryho nejistoty v používání angličtiny), či a zejména kdyby se aspoň zbavil přehnané uctivosti tváří v tvář silné osobnosti a pustil se v libovolných tématech hlouběji než zůstat u pouhého nikam nesměrujícího a ve výsledku tudíž nic neříkajícího tlachání. ()
Vadil mi styl animace, což je u animovaného filmu docela zásadní problém. Cítil jsem se jak po LSD a ani po hodině jsem si nebyl schopen zvyknout. Minul mě autorský záměr, a to nejen ohledně vizuální stránky, ale i způsobu, jakým byl celý rozhovor veden. Nedozvíme se nic nového a všechny koncepty jsou rozpracovány jen velice povrchně. Do toho se mísily osobní otázky a fragmenty Chomského životního příběhu, které místy působily až rušivě. Celé je to takový kočkopes. Neurazí, ale čekal jsem víc. ()
K myšlenkám jindy a nejlépe i jinde. Na to potřebuji větší kapacitu, další studium Chomského a někoho, kdo bude stát opodál a pokyvovat, abych věděl, že se netopím ve žvástech a stále ještě mluvím k věci. Raději jinam. Bál jsem se Gondryho animace. Z ukázek působila jako roztříštěná těkavá podivnost, která odvádí pozornost od obsahu. Jenže můj první dojem je král klamačů. Gondryho pastelky perfektně dokreslují Chomskyho povídání a občas i hodí do moří myšlenek záchranný kruh. Animace pomáhá, ovšem zároveň nezjednodušuje. Gondry zřejmě dosáhl svého cíle a vybídl k dalšímu pátrání po Noamovi. A já jsem rád, že jsme se po delší době zase našli. Je něco klamač? ()
Hodinka a půl myšlenkové exploze, která vás může: 1) prakticky okamžitě uspat/postupně uspávat; 2) poněkud bolestivě bavit, v případě, kdy se budete snažit dekódovat Chomskeho zdánlivě zapeklitě komplikované myšlenky (vynikající Gondryho otázky jakbysmet); 3) nadchnout a osvítit. Přijde na to, jak otevřenou máte hlavu. Já se pohyboval někde mezi dvojkou a trojkou, občas to bolelo, ale na konci mě tahle nádherná, animovaná filozofie vyplivla spokojeného a o cosi moudřejšího. Navíc jsem se párkrát zasmál a v jednom, dvou případech jsem se dojal bezmála k slzám. 90% ()
Galerie (14)
Photo © AČFK
Reklama