Journey into the Depth of the Student's Soul
Režie:
Martin FričKamera:
Ferdinand PečenkaHudba:
Roman BlahníkHrají:
Jindřich Plachta, Jaroslav Marvan, František Vnouček, Miloš Nedbal, Jaroslav Průcha, František Kreuzmann st., Ludvík Veverka, Vojta Novák, Jarmila Holmová (více)Obsahy(1)
Profesor přírodopisu Matulka, starý mládenec a věčný suplent, si z přehnané svědomitosti ani v pokročilém věku netroufá složit poslední státnici. Stále se mu totiž zdá, že ještě něco nezná, a tak by snad bez diplomu odešel i do penze. Naštěstí jsou tu jeho studenti, kteří sice dávají dobráckému učiteli pěkně zabrat, ale po nezodpovědné klukovině s bouchacími kuličkami, kdy se Matulkovi udělá špatně, se vzpamatují a s pomocí mladého profesora, někdejšího Matulkova žáka, připraví šlechetnou lest. Pod záminkou nákupu k doplnění školní entomologické sbírky ho vylákají ke zkoušce u laskavého profesora Vondráka. (TV Nova)
(více)Recenze (487)
Umět pobavit, to se tomuhle filmu daří. A to už několik generací. Profesor Matulka je uznávaný i školníkem. To se dneska na málokteré škole podaří. Školník je součástí školy, prožívá vše s vyučujícími i studenty. Profesora Matulku hraje J. Plachta. I když zemřel v 51 letech, tedy tak mlád, tak hrál často role starších dobráků, laskavých, a díky tomu byl oblíbený, a snad i je, u řady diváků. Málokdo ví, že též psal, a ne špatně. A moc zajímavě o něm hovořil i J.Werich, který analyzuje herce tak jak je viděl, na jednom ze svých záznamů o lidech, které v životě potkal. Film je to podle mého soudu - vážnější - než jen komedie. ()
Nadčasový film. Vybrúsený diamant českej predvojnovej komédie. Dokonalé dielo plné parádnych hlášok a nezabudnuteľných gagov. Klasika všetkých klasických veselohier. Nestárnuci humor. Svieži a vtipný snímok. Tieto a mnohé ďalšie superlatívy som si tu prečital v komentároch viacerých uživateľov. Nehnevajte sa, ale ja som tam nič také neobjavil. Práveže sa mi to zdalo poriadne prestarnuté. Archaický humor miestami pôsobí mierne trapne. Nepáči sa mi ani ten naškrobený, starosvetský, hereckých prejav. Celkovo nemám moc pozitívny vzťah ku čiernobielej, prvorepublikovej, československej, filmovej tvorbe. „Cesta do hlubin študákovi duše“ mala premiéru 31.10.1939 a verím tomu, že vtedy to bol trhák. Ale to, že dnes na csfd patrí medzi najlepšie hodnotené tituly ma trocha prekvapuje. ** ()
Nepřímé pokračování Školy, základu života se rovněž inspirovalo zápisky profesora Jaroslava Žáka, některé role v něm hrají stejní herci, opět nechybí pamětihodné momenty („Jaktože prcháte sám? Prchat se musí hromadně.“) a je to opět příjemný způsob jak zavzpomínat na školní léta. Pro všechny bývalé či současné študáky je to „must see“ záležitost. 80% Zajímavé komentáře: Eddard, dobytek ()
Hvězdné "studentské" dvojhvězdí české filmové komedie konce let třicátých patří nesporně k vrcholům předcházejícím dnes už také historickou vlnu šedesátých let. Jaroslav Žák, přední prvorepublikový autor vysoce atraktivního čtiva, sám studetské kvítko svých jinošských let a posléze středoškolský profesor, svému prostředí opravdu rozuměl. Až satirickokarikaturní nadhled, který podává, nás nesmí mýlit. Vztahuje se opravdu k času vrcholného vzmachu našeho školství, k době, která národu dala stovky a tisíce potenciálních osobností, jejichž další životní cestu deformovaly a tarasily bariéry dějin druhé poloviny dvacátého století. Autoritativní školství neznamenalo nutně absenci osobností: dnes se naopak zdá, jakoby ji podmiňovalo. Atraktivní téma umocňuje i dnes skvěle pointující scénář, invenční, dnes možná až nedoceňovaná noblesní Fričova režie (pomohl takto filmově na nohy i V+W) a samozřejmě hned přehršle skvělých filmových výkonů. Neznám nikoho,. kdo by nebyl připraven mládnout s tímto mladým filmem pro mladé o mladých. ()
Všichni známe onen podivuhodný druh živočicha obecně zvaný ,,študák"... Za nejlepší český film ze školského prostředí sice považuji Školu otců (z roku 1957), ale Cesta do hlubin studákovy duše je prostě skvělý kult, u kterého lze vzhledem na rok vzniku přehlédnout i občasná klopýtnutí způsobena pradávnou dobou vzniku (např. dnes již naivně vyznívající pochod učitelů s vysvědčením v ruce nebo groteskní gagy na studentském večírku). Po zhlédnutí příbuzného snímku Škola, základ života, který mi přijde minimálně o stupeň slabší, a opakované reprize přidávám i pátou hvězdu. Zjišťuju, že víc než dobový pohled na školství za první republiky (zobrazen spíše v nadhledech, než realisticky) mě dojímá příběh profesora Matulky, za jehož úspěch a čest se postavili jeho žáci. ,,Student má nejen duši, ale také srdce," říká v roli prof. Matulky Jindřich Plachta a nezbývá, než souhlasit, ač Rabíškovy výpravní cesty do hlubin duší prostřednictvím sbírání mimoškolských materiálů od studentů patří k tomu nejzábavnějšímu z celého filmu. Nádherný humor, nádherný Plachta, nezapomenutelný Miloš Nedbal se "Žlutým ďáblem"... ,,Co je to s vámi, Peterko?! Vy dnes ani nečtete? Zklamal jste mě, šejku." Báječné podobenství (středo)školských studií žáků v jakékoliv době! 90% ()
Galerie (14)
Zajímavosti (31)
- Zfilmováno na motivy knihy Jaroslava Žáka „Študáci a kantoři“. (M.B)
- Ladislav Pešek (Vojtěch Kulík) spomínal, že režisér Martin Frič si presadil, že sa bude filmovať v noci, kedy už herci neboli viazaní na divadlo a boli uvoľnení. Presadil si aj takú zvláštnosť, že počas natáčania sa nebudú používať klapky. Čo znamenalo, že sa ani nevedelo, kedy sa začína natáčať. Tím dostal režisér hercov do určitej atmosféry, kedy oni spomínali na svoje vlastné zážitky z vlastných školných čias. A prešlo to postupne do záveru obrazu podľa scenára, čím dochádzalo k veľa improvizáciám. (Raccoon.city)
- Jindřich Plachta, ktorý si zahral staršieho profesora Matulku, mal v dobe natáčania iba 40 rokov. (Gareth_Jones)
Reklama