Švadlenka

Jestli je Baarová v nějakém filmu krásná, pak je to tento. Těžko pomíjet tento fakt, jelikož je na něm postaven úspěch filmu. Hugo Haas je tentokráte ve výborné fomě, napoprvé divák ani nestačí chytit všechny jeho skryté vtipy. V podstatě se jedná o obyčejnou komedii s primitivním dějem (jak chudá holka ke štěstí přišla), ale díky skvělému obsazení a výborné režii je film zároveň jednou z nejlepších komedií "pro lid". Frič to Slavínskému tentokrát opravdu natřel! 90% (02.01.2012)

Oddechová Červená knihovna. Herecké obsazení bylo opravdu skvostné. To se mi moc líbilo, ale bohužel mi přišlo, že bylo trestuhodně nevyužito, což se týkalo především jejich herckého potenciálu. Tady už je jasné, kam se bude ubírat Věra Ferbasová. Lída Baarová taky nebyla jenom za hezkou tvářičku. Růžena Šlemrová zahralá svůj klasický standard. Děj filmu je hodně jednuduchý a jeho konec je šťastný. Neurazí. (01.10.2019)

Průměrný film, který ovšem ze zapomenutí vytahují velká jména. Herecká sestava je celkem luxusní (i když třeba Hugo Haas mi tu moc zábavný nepřišel), zajímavé jsou některé nápady (využití barevných filtrů, případně propojení dvou scén, kdy v závěru první Theodor Pištěk Líze říká, aby se hanbou propadla, a následně ji vidíme, jak se propadá - jede dolů výtahem, to je opravdu moc povedené). Hudební znalci si jistě povšimnou některých motivů, známých z legendárního "Císařova pekaře". Skladatel Kalaš tak v tomto historickém velkofilmu tak trochu vykradl sám sebe, budiž mu to odpuštěno. (21.09.2019)

Švadlenka je rozverně naloženou veselohrou s feministickým sebevědomím a melodramatickým podhoubím bytí v bohatě prokreslené stavbě obrazů. Melodramatická podstata si zaslouží horší hodnocení, naštěstí dominuje satirizující škádlení laskavého klauna, vydává se za gaunera šarmantního francouzského řádu a buduje slávu té vlastní genialitě. Imaginární, herecké, i té skutečné. Intelektuální klaun bezezbytku prožívá své výsadní postavení, nechává se uctívat, vyžaduje obdiv ikonickým ukázkám tvůrčí inspirace a s elegantní bezprostředností se zmocňuje každého možného náznaku mistrovského díla módního návrhářství. Vedle klauna uspokojí také vizuální atrakce obrazů. Již samotné konstrukce pohledů se stávají uměleckým krejčovstvím, používá filigrány a světlé flitry z okvětních plátků tří základních filmových barev, vznáší se nade rozevírající se ostří krejčovských nůžek. Obraz Ferdinanda Pečenky nabízí bohatou hostinu, hýčká detaily a prokreslený hlubotisk, zvýrazňuje expresi not hravého úderu. Předloha Olgy Scheinpflugové se vyznává odlehčeným feministickým vzdorem, Martin Frič mu dal fyzickou podobu. Hlavní postavou veselohry a melodramatické kauzy je Líza Bártová (velmi zajímavá Lída Baarová), mladá dívka, učící se řemeslu švadleny. V převažujícím mužském světě není to budování vlastní profesní kariéry módní návrhářky nikým podporováno, ale dívčí vitalitu neodradí. Hvězdou filmu je François Lorraine, aneb František Lorenc (rozkošný Hugo Haas), evropský guru módního návrhářství z pařížského velkého světa. Je neutuchající časovanou pumou, jeho satirické nasazení sklízí aplaus za ekvilibristiku slovní magie i za sebevědomé uchvacování těch nehmotných statků nadaného mládí. Výraznou postavou filmu je Tonka (příjemná Věra Ferbasová), Lízina kamarádka již od dětských let, její spolubydlící a spolužákyně v učení švadleny. Rozkvět mládí zatouží po lásce a vzájemné přitažlivosti. Důležitou postavou je Jan Tomáš Krejčí (sympatický Vladimír Borský), majitel automobilové továrny. Náhoda, setkání, jež vyvolává žár lásky, jistý druh žárlivosti a touhy po těsnějším objetí. Z dalších rolí: k učícím se švadlenám přísná majitelka módního salonu Yvette (Růžena Šlemrová), Lorrainův francouzský sekretář se slabostí pro pihy Alfons (Bedřich Veverka), Lorrainova na zneužívání talentu ochotně spolupracující pražská milenka Mici (Adina Mandlová), Lízin starostlivý otec a hodinář Bárta (Theodor Pištěk), Lízina milující maminka (Ludmila Babková), otec Tonky, kamarád Bártovy rodiny a školník Houžvička (Václav Trégl), či noční hlídač (Eman Fiala). Švadlenka není v televizních pamětnických pásmech obehraným kusem. Melodramatická linie je komerční potřebou doby, dominujícím prvkem je neposedně roztomilý humor laskavého klauna a jarní vůní prozářené obrazy. Rozkošná to zábava a obrazové obžerství s poezií i možnými výtkami. (20.05.2020)

Mac Frič, tehdy již jeden z nejúspěšnějších filmových režisérů, se po několika společných setkáních s Hugo Haasem zvolna rozhodoval, co dál. V hledáčku producentských zájmů se v neobvyklé konkurenci mladých ocitla také Olga Scheinpflugová, jejíž původní námět ze světa módních salonů a elegance vzbuzoval patřičné naděje. O tom, že by se v jedné z hlavních rolí objevila Lída Baarová, nebylo nejmenších pochyb, také proto, že Baarová tehdy disponovala nebezpečným sex-appealem i nepominutelnou mezinárodní popularitou pod patronátem prestižní berlínské UFY. Nezahálel ani Haasův mimořádný talent – v roli proslulého krále pařížské módy, stiženého jakýmsi syndromem vyhoření a nalézajícího spásnou inspiraci v návrzích své nové chráněnky, přímo hýří sarkastickými bonmoty, ironizuje sebe i své okolí, zkrátka přitahuje pozornost. Frič, vědom si proměnlivosti diváckých sympatií, ani tentokrát neponechal nic náhodě a před kameru doslova vehnal zástup předních českých herců v čele s pihovatou Věrou Ferbasovou, Růženou Šlemrovou, Tréglem, Pištěkem, Marvanem a dalšími, kteří i na malém prostoru vytvářejí sympatický kolorit k hlavním představitelům. V případě Adiny Mandlové platí, že hraje tak trochu sama sebe – jen s tím rozdílem, že Haas se tehdy začínal nudit a hledal kýžené rozptýlení i v jiné dámské společnosti. Šarm, elegance a lehce ironický nadhled proměňuje Fričův film v příjemnou podívanou, konajíc přitom dnes již historicky cennou přehlídku dobové módy. (03.10.2008)