A.C.O.D: Děti rozvedených

Já se celkem divila tak málu komentářů. A koukla jsem na to. A těšila jsem se, že konečně se stanu jednou z těch, kteří budou "vidět". Teď už ale chápu tu osmičku. Jsem devátá, abych napsala, že tohle nemá moc cenu komentovat. Je to mírně podprůměrná podívaná s krásnou babou v popředí. Ono - proč se nepodívat? Ale zase - proč to vidět? (07.05.2014)

Tohle jako měla být legrace? Já jakože nevim, ale mně těch 84 minut přišlo subjektivně dlouhých asi tak, jako kdybych koukal na osmihodinový film Andyho Warhola, kde se na začátku svalil na kanape a dalších 7 hodin a 55 minut tam zařezával jak dřevorubec. Nic neříkající nuda bez chuti film dokoukat a bez jakékoliv nálady, která by mě přesvědčila o tom, že mi to za to po shlédnutí stálo. Ještě štěstí, že mě film natolik neupoutal, abych si všiml toho, že se mi kočka snaží vysrat do postele. (27.09.2014)

Mám pocit, že dnes už sa označením "komédia" chváli kadejaký film, ktorý na to aby bol komédiou rozhodne nemá. Námet filmu bol celkom zaujímavý, ale skôr na žáner drámy a nie niečoho, čo sa nasilu chcelo tváriť, že je to komédia. Tento film má ale naozaj veľmi málo pozitív. Príbeh bol zbytočne plný rôznych zvratov, až to bolo napokon prehnané. Jediné čo ma asi bavilo bolo sledovať vzájomný vzťah medzi Carterom a Lauren, ktorému však bolo venované strašne málo priestoru - a to aj napriek tomu, že to bola dosť dôležitá súčasť deju. No hlavná dejová línia o rozvedených rodičoch a ich 2 synoch bola dosť fádna. Čo sa týka humoru, toho tam bolo naozaj veľmi málo, aj keď na niektorých hláškach sa zasmiať dalo. Najviac z celého filmu ma zaujala Mary Elizabeth Winstead, ktorá hrala Lauren - dosť sympatická herečka. (03.02.2014)

Jedna z mnoha, mnoha ale opravdu mnoha průměrných komedií. Největší hodnotu pro mě z celého filmu měly asi záběry na konci, kdy se ptali ohledně tohoto tématu lidí ze štábu. Na tom člověk viděl, kolik lidí opravdu pochází z rozvrácených rodin a je to až neuvěřitelné. A ještě více neuvěřitelné a možná i smutné je to, že většina z nich potom naprosto odmítá svazek manželský, protože proč by se hrnuli do něčeho, co viděli, že nefunguje. Sama jsem A.C.O.D. (skoro teda, bylo to až po mých 18. narozeninách, ale pořád jsem byla v podstatě dítě:D) a popravdě mám podobný názor.... nevidím v okolí žádné manželství, které by fungovalo.. dneska se všichni rozvádí, jednou, dvakrát, třikrát.... takže proč se do toho hrnout hmm? :) (16.02.2014)

Konečně to někdo řekl nahlas. Sice v komedii, takže spousta hodnotících bere námět jen jako cestu k prvoplánové legraci, ale ono je to přesně obráceně. Vtipu je tu sice v duchu komediálního žánru dost, takže si na své přijde i divák, který se stavil pro odlehčenou romantiku, ale v klíčových momentech asi zůstane trochu zaražený. A dokážu si představit, že zaražených bude asi většina. Ono jde totiž v první řadě vážně o ty rozvody, rozchody, hořké vzpomínky a vůbec všechno, co se honí hlavou dětem, když se jejich rodiče rozejdou. Někoho to postrčí správným směrem a srovná mu to hodnoty do latě a někoho to naopak může rozbít všemi směry a ze vztahové politiky dotyčnému udělat španělskou vesnici. Dlouho jsem si myslel, že jsem v takovém přemýšlení naprostá menšina, ale ACOD mi, nejen v úžasné finální titulkové montáži ukázal, že nejsem. Že nás je hromada a za to já děkuju. To, že spoustu mých myšlenek a rozutíkaných nápadů nahlas předříkává Adam Scott, je pak důvodem, proč jsem i přes místy trochu rozevlátou ústřední zápletku zvažoval i nejvyšší hodnocení. A to, že mu macechu chvíli po zhlédnutí kompletního Parks and Recreation hraje právě Amy Poehler je pak už jen třešničkou na dortu. (11.12.2020)