Prohnilí

Tenhle film je jako Beaujolais – nelze jej jen pasivně nasávat, je třeba ho aktivně vychutnat. A pak si člověk uvědomí, do jakých hlubin trapnosti a nevkusu jsou někteří dnešní tvůrci „komedií“ schopni klesnout, aby vyrobili vtip, k jakým klišé jsou ochotni zajít, aby vyrobili myšlenku, a že úsloví „staré zlaté časy“ a nostalgie po nich má ve filmovém světě své opodstatnění. (24.05.2012)

Starý policista René, zběhlý v takříc přátelských dohodách s drobnými kriminálníky, jinak řečeno v korupci, a mladý čestný nováček z policejní akademie François, plný teorií a zásad. A tito dva naprosto odlišní lidé se stanou parťáky. Kultovní krimi komedie, pod originálním názvem v překladu ´Křiví policajti´, s dnes už matadory francouzského filmu Philippem Noiretem a Thierrym Lhermittem v hlavních rolích, se honosí určitou amorálností, především vyzdvyhující zásadu, že pouze naivní člověk stále věří, že lidská bytost může být dokonalá. Zločinnost je velká a René má o všem přehled. Jak v jednu chvíli pronese, se vším, co je zakázáno, by mohli zatknout všechny! Ale proč, když se to může držet v určitých mantinelech a obě strany na tom navíc vydělají. Teď jde o to, aby byl o tom přesvědčen i François. Scénář je dobře promyšlený a je neméně zdatně natočený. Rychlé tempo nemá jedinou chviličku nudného místa, což slibuje příběh, ve kterém se stále něco děje. Poslední třetina stopáže sice krapet sklouzává do thrilleru, avšak emocionální konec doslova a dopísmene předčí veškerá očekávání. Philippe Noiret jako obvykle srší energií a Thierry Lhermitte mu zdatně sekunduje. Snímek, oceněný francouzskou filmovou cenou Césarem za nejlepší režii pro Clauda Zidiho a za nejlepší film roku 1985, kupodivu nestárne a stále nejen pobaví, ale přinese i skvělý filmový zážitek. (30.08.2020)

Dělají všechno, jen ne svoji práci. Kdo? Prohnilí. Policejní odznak se dá přece využívat i ku vlastnímu prospěchu, nejen pro zajišťování bezpečnosti občanů, jak by si mohl začátečník v řadách policie myslet. Výborná krimi komedie se sympatickou ústřední dvojicí a několika vynikajícími situacemi. Claude Zidi připravil divákům skvělou podívanou pro oddech a zábavu. Pro mě příjemné překvapení a těším se na Prohnilé proti prohnilým. (26.02.2011)

Prohnilí umně a nenuceně balancují na hraně žánru. Trochu detektivka, řekněme ve stylu Francouzské spojky, trochu melancholický film z pařížského Montmartru, trochu komedie, ovšem poměrně hořká. To všechno natočeno s takovým šarmem a lehkostí, že nad její naprostou nepravděpodobností zauvažujete jen v několika málo okamžicích. Po pravdě řečeno jsem při sledování litoval, že nejde o plnokrevnou detektivku, protože ta qasimaloměstská atmosféra plná mlh, malých lidiček a kongeniálních hereckých výkonů je naprosto božská. Člověk žasne, kam až se dostal režisér bláznivých a splašených francouzských komedií... Celkový dojem: 80% Zajímavé komentáře: Tosim, Radyo (12.05.2012)

Snad nejlepší francouzská komedie 80.let vyniká inteligentním humorem, výborně napsanými dialogy, nezapomenutelnou dvojkou P.Noiret a T.Lhermitte a jen tak mimochodem (na rozdíl od O.Marchala, který nám toto poznání natlouká do hlavy kladivem) ukazuje, že policajt se od zločince obvykle liší pouze odznakem. Další dvě pokračování (byť pod stejnou režijní taktovkou C.Zidiho) se už tolik nevyvedla. (20.03.2007)