Fantomas

"Teď tě skřípnu !! Tak mluv !! Ten tvůj článek.. To byla lež, co ?!" - "Vždyť jsem už řekl !! Byla to lež !!" - "Ty říkáš, že je to lež a každý teď říká, že je to fakt.." - "No, to je fakt !!" - "Tak ale co je fakt ?? Že každý říká, že je to fakt ??" - "Ne, ale fakt je, že je to lež !!" - "Takže je to fakt, že je to lež ?? Emn.. No, tak dobře !! Řekněme, že nelžeš.. Tak pročpak tě tedy dal Fantomas dneska v noci unést, když to byla lež ??" - "No přece právě proto, že jsem lhal !!" - "On lže !! On lže !! On lže !! On lže !!" - "A Kdy vlastně tvrdíte, že jsem lhal ?? Když jsem říkal, že jsem lhal, nebo jsem lhal, když jsem říkal.." - "Už dost !! Teď už mlč !!" ;) (18.05.2015)

Kdepak jste ty lidi sebrali? V blázinci?! Fantomas - celá série je naprostý kult a moje neodmyslitelná láska, již od útlého dětství. Každý díl má skvělou zápletku a je plný pamětihodných, humorných i akčních scén. V prvním díle je ještě Louis de Funés trochu upozaděn, za neméně skvělým Jeanem Maraisem, ovšem od snímku Fantomas se zlobí, přebírá otěže pevně do svých rukou a nepovolí je až do závěrečných titulků posledního filmu série ze Skotska. Klasika, která nikdy, NIKDY nezestárne. (15.12.2013)

I po 40 letech neztrácí Fantomas na lesku, ano, s dnešními akčními supertrháky se nedá, alespoň co do výpravy, srovnávat, ale kdo by to taky dělal, Fantomas patří do své doby a podle toho se musí posuzovat, vynikající spojení akce a komičnosti skvěle funguje v podání Jeana Maraise a Louise De Funese, Fantomas je prostě klasika a tak se na něj prostě musí nahlížet (22.09.2004)

Rozjezd Funésovi kariéry přímo z ostra a spolu s jednou z největších francouzských legend Jeanem Maraisem. Maraise nemám moc rád i když Fantomase a jeho druhou roli zahrál obstojně mohl bych se možná shodnout s Funésem, jelikož se s ním taky moc rád neměl a nejspíš to bylo tím, že neměli společného prakticky nic jak uvedl v rozhovoru pro Re-Flex jeho jeden z největších přítelů Michel Galabru. Pro příběh to možná je jen dobře jelikož tu proti sobě stojí jako prakticky nepřátelé Komisař Juve versus Fantomas. Zase fakt je, že bez Funése by sledování bylo jako dostat drátem do oka, otravné a úpěnlivé. (28.12.2006)

I když dost často váhám, zda se mám dívat na filmy, na kterých jsem byl jako kluk v kině u babičky na vesnici, kde promítání Fantomase zcela paralyzovalo všechny lidi a nebylo nikdo, kdo by váhal stát hodiny ve frontě, jen aby se na něj dostaly lístky. To byla svým způsobem jedinečná atmosféra, vystál jsem si frontu a za odměnu na mě z plátna kina vyskočil všemocný Fantomas. Mé váhání spočívá v tom, že si tuto klukovskou vzpomínku nechci nechat rozbít současným pohledem na obsahové či technické zpracování filmu. U Fantomase se mi to naštěstí nestalo a byl jsem tomu rád, byť některé fáze filmu jsou poněkud naivní, mnohdy až úsměvné. Ale bylo to milé setkání po letech a já jsem měl příležitost, abych se ve vzpomínkách vrátil do onoho vesnického kina u babičky a s určitou nostalgií na sebe nechal působit zbrklého policejního komisaře, senzacechtivého novináře a prohnaného Fantomase. (20.07.2009)