Fantomas se zlobí

“Vzpomínám si. Jsem mrtvá. Já jsem Raymonda.“ Mrtvá? Mrtví si na nic nevzpomínají. Přicházela k sobě. Raymonda, která se utopila v Seině, se probírala k životu. Pomalu se jí vracelo vědomí. Přivykla už tak dokonale pocitu smrti, že odvykla pocitu života. A přece se jí rychle rozproudila krev v žilách a normálně rozbušil tep, který během jejího bezvědomí zeslábl a téměř ustal. „Kde to jsem? Co se to se mnou stalo?“ ... Škoda, že drtivá většina dnes zná Fantomase pouze z moderních filmových parodií, a v životě si nepřečte skvostně pokleslé a nádherně temné romány Pierre Souvestra a Marcela Allaina, jež na počátku 20.století tak zbožňovali surrealisté. Pokud ale chcete poznat skutečného génia zločinu, poradím vám: Ptejte se po Červené vose. Nasedněte do Fiakru noci. A možná pak ty filmy uvidíte v trochu jiném světle. ... “Márnice,“ zašeptala. „To je márnice. Mysleli si, že jsem utopená.“ Ale ne, nebyla to márnice, protože u stěny spatřila lidské kostry v řadě jednu vedle druhé, zavěšené od stropu na dlouhých provazech. Na dvou sousedních stolech ležely dvě bílé postavy, přikryté rubáši. A o kus dál... Pod chodidly ucítila Raymonda chladnou a mrazivou vlhkost lepkavých dlaždic. Potácivě se rozběhla k posledním stolům. Tam spatřila něco nepojmenovatelného, hnusného, co hrůznou děsivostí převyšovalo všechny výtvory nejbujnější fantazie. Ležela tam mrtvola ženy, natažená na zádech. Bývala to bezpochyby mladá žena, protože paže si dosud zachovaly jemný a pěkný tvar. Ale tělo bylo v naprostém rozkladu. Nafialovělé maso světélkovalo, jedno oko chybělo a místo něho zela v obličeji díra, z poloviny pravé tváře visely cáry. Břicho se proměnilo v hromadu hemžících se červů. Raymonda uskočila a shodila přitom na podlahu něco těžkého a splasklého. Byla to noha vytržená z kyčle, na níž po celé délce stehna bylo ještě netknuté maso. Avšak kosti na chodidle a na lýtku byly úplně holé, jakoby oškrábané. „Bože, já blázním,“ pomyslela si, a s hlavou v dlaních běžela na druhý konec místnosti. Když míjela stůl, na němž se probudila, nohy se jí zapletly do rubáše. Chtěla se ho zbavit, jenom se však ještě víc zamotala a skutálela se na zem. Přitom se rukama chytila za cosi, co se na ni převrátilo. Cítila, jak jí po nahých pažích stéká nějaká studená tekutina, kapku po kapce, pomalu. (24.08.2007)

Tenhle Fantomas mi přišel nejvíc dobrodružnej a akční. Zajímavý je, že svým stylem a zpracováním mi tak trochu připomíná Bondovku a taky si to tu Funés svými výstupy začíná nekompromisně krást pro sebe. Nicméně některými těmi nápady a vynálezy je to opravdu nadčasový dílko a je zajímavý, že některý z nich se objevili později ve filmech agenta 007 (střílející cigáro, létající auto, padouch sídlící v sopce) pouhá náhoda? 85% (10.01.2015)

Nieje to síce tak akčné ako jednotka, ale zato to je trochu viac zábavné, nieje to samozrejme komédia u ktorej by som padal od smiechu zo stoličky, ale dá sa na to pozerať a aj sa pri tom človek zasmeje, neviem čím to je, ale Louis de Funés sa mi tu páčil oveľa viac ako v jednotke. Druhý snímok o najväčšom zločincovi všetkých čias sa už ľahko nesie v paródii bondovských príbehov. Vynálezy, ktoré majú políciu pomôcť v dolapenie zločincov a monštruózne Fantomasovo sídlo. Príbeh už obsahuje ďaleko viac gagov hlavne pre postavu komisára, takže Louis de Funes sa mohol viac vyblázniť. Dejstvo vo vlaku je snáď najlepšie z celého filmu. Tvorcovia tento snímok vyobrazili úplne inak a tak sa od toho predošlého značne líši. A je to jedine dobre. Všetko sa posunulo aspoň zase o kus ďalej a v ničom sa neopakuje. Avšak táto snímka sa i tak ako skoro všetky pokračovania krčí v tieni jeho predchodcu. (15.09.2019)

Funes vytvořil opravdu vtipný herecký typ, ale měl většinou smůlu na filmy, v nichž hrál. Z velkého množství věcí, co natočil, je hodně blbostí, ale občas se najde nějaký režisér, který se nenechá Funesem převálcovat, ale který ho dokáže využít. Z té lepší části je i tato geniální trilogie. Konečně má Funes rovnocenné protihráče a jeho postava má svoji funkci (tj. smích není vyvoláván jen tím, že by pobíhal před kamerou a zlostně cosi pokřikoval). Tento díl se mi navíc z celé trilogie líbí nejvíce. Hlavně kvůli kouzelné scéně ve vlaku. (03.10.2003)

Prvnímu dílu se pokračování nevyrovná. Je ve všem horší, ale herecké výkony všech zúčastněných opět nemají chybu. Živelná komika Louise de Funése definitivně zatlačila do kouta původní hvězdu trilogie Jean Maraise. Humor však tentokrát dostal až moc velký prostor a to dost zatlačilo původní myšlenku, a sice, že Fantomas měl být seriozním a temnějším dílem, které na humor nebude tolik sázet. 60% (24.11.2010)