Piti Piti Pa

Cholerický choreograf Evan Evans je v podstatě takový Viktor Tichonov. Ovečky zavřené na bázi, naordinovaný tvrdý trénink, pravidelná kontrola dodržování životosprávy, systematické špiclování a snaha co nejvíce omezit civilní život svých svěřenců. A když to nebudete dodržovat, uvidíte ten tanec..! Humor se sice občas ztrácí mezi muzikálovými čísly a plínkami, ale to částečně vykompenzují nápaditý střih a přírodní živel Funès umocněný Filipovským. Jdu si pustit Tata Bojs.. (18.11.2020)

Slabota z časů, kdy už byl LdF slavný a mohl si dovolit i to, co by mu dřív neprošlo. Absence pořádného scénáře staví herce do nezáviděníhodné pozice. Louis by každou činnost, profesi a postavu zahrál svým nenapodobitelným způsobem, přes atraktivní lokalitu natáčení (opět serpentiny blízko Monaka) je to málo. (10.03.2014)

Nápad není tak špatný, ale ve výsledku se to vůbec nepovedlo. Funes není žádný přelomový tanečník a v roli choreografa je dost směšný, i když se snaží sebevíc. Bohužel ale ne svým cholerickým výstupem, ale tím jak se do role zoufale nehodí. Další vadou filmu je spíše protekčně dosazený Funesův syn Olivier, který vůbec, ale vůbec neumí hrát. K tomu ještě hodně hloupá hudba, ještě hloupější taneční choreografie a máme tu smutně podprůměrnou záležitost, ve které mě tentokrát zklamal i samotný Louis. Jaká škoda... (06.12.2009)

Piti Piti Pa neomrzí ani při opětovném zhlédnutí a pokaždé mi vykouzlí nenucený úsměv na tváři, na němž má samozřejmě (jako vždy) obří podíl Louis de Funès (s nezaměnitelným hlasem Filipovského), jemuž sedla role starostlivého a poněkud potrhlého choreografa pečujícího o svá "kůzlátka" jako ulitá. Ať už jde o podmanivé vyprávění pohádky nebo zběsilé lepení magnetofonové pásky či "dietní" večeři (a vážení) - (nejen) tyto nezapomenutelné scénky mě vždy zaručeně pobaví. (03.09.2020)

Celý čas som čakal, kedy sa konečne rozbehne poriadna zábava v tejto legendárnej komédii, tak obľúbenej za čias minulého režimu. Až nastal koniec filmu. Možno to v 70. a 80. rokoch na ľudí skvele fungovalo, keď sa Funes zaksichtil, vyvolávalo to salvy smiechu, lenže bohužiaľ Piti piti pá značne zostarol. Na rozdiel trebárs od Fantomasa. Príbeh nepríbeh je napísaný na silu, len aby dával nejakú príležitosť Funesovi k pitvoreniu. Poriadne som sa zasmial iba raz, záverečné zámeny sú občas mierne vtipné, ale hlavne nelogické a pritiahnuté za vlasy. Z nostalgie dávať hviezdičky navyše nebudem. (26.11.2014)