リッチマン、プアウーマン
Scénář:
Naoko AdačiHudba:
Júki HajašiObsahy(1)
Toru Hyuga je zámožný muž. Své bohatství získal skrze štěstí a náhodu, vydělal si je totiž na poli informatiky. Seznamuje se se Čihiro Sawaki, ne příliš bohatou studentkou Tokijské univerzity, která je jedním z uchazečů o práci v jeho firmě. On ji ale pošle domů s tím, že pro jeho podnik není dostatečně vhodná. Jenomže jakmile se dozvídá její jméno, jeho postoj se mění a rozhodne se ji byť jen dočasně zaměstnat. Je tu něco, co je spojuje. (Zíza)
(více)Recenze (9)
V příběhu vidím inspiraci společnostmi jakými jsou třeba Id software nebo Apple, kde mezi zakládajícími členy probíhaly podobné rozbroje a neshody, které později vyústili v reorganizaci firmy. Shun Oguri v žádném případě nezklamal a velmi mě překvapil jak pojal svou postavu, protože bravurně dokázal najít rovnováhu mezi stereotypním IT geekem a přehnaně se projevujícím excentrikem. Satomi Ishihara jako Makoto nebyla z počátku tak výrazná a silná osobnost, ale pomalu se to zlepšovalo a v druhé polovině doramy už jsem z ní neměl pocit, že tam je jen proto, aby tam taky hrála nějaká žena. Obě hlavní postavy jsou tak mizerní komunikátoři, že i běžná konverzace je pro ně těžký problém a je to vyhnáno fakt do extrémů, což mi na konci už začalo dost vadit. Hudba i prostředí firmy, které vypadá jako zábavní centrum s IT modelkami, které budou radši dělat pro Hyugu než pro Victoria`s Secret je prostě parádní. ()
Ano ano ano! To nejlepší, co jsem v poslední době viděla. Byla jsem natolik navyklá na korejskou romantickou tvorbu, kdy se půl seriálu dívám na brečící hlavní hrdinku a druhou polovinu se koukám na flashbacky, že tento seriál se ukázal být velmi příjemnou změnou. Lehký, rychle se rozvíjející a hlavně bez otravného přehrávání a s úžasným Ogurim jehož postavu jsem si ihned zamilovala (scénu, kdy za ní přišel do školy jsem si přehrávala několikrát) Dalším příjemnou změnou byla hezká a nestupidní hlavní hrdinka, které jsem fandila. Celkově jsem těch 11 dílů zhltla na jeden zátah. Super! ()
Oddychová romantika z, v podstatě, pracovního prostředí. Postavy jsou zajímavé, jsou jiné, jsou speciální a každá má svůj směr a vy na konci můžete říct, že se někam posunuly. Je to japonská romantická komedie, takže pokud k tomu přijdete jako slepí k houslím odkojeni americkou produkcí, asi vás to moc nenadchne. Ale kdybych to měla srovnat, tak bych řekla, že většinou je americká produkce v tomhle „drsná“ a japonská zase „jemná“. Nikde se na nic netlačí, neuvádí vás to v rozpaky, prostě to plyne a vás může bavit sledovat, kam až to dopluje. Jistě má to své mouchy, ale jako něco, kde není nutno moc přemýšlet a ani to z vás nedělá idiota svou prostoduchostí a idiotstvím, je to výborná záležitost. Navíc pro fanoušky Ogurína je to skoro povinnost – přece jen je to jeho nejnovější seriálový počin. ;-) Lepší 3*. Přeloženo. ()
Nejsem si úplně jistá, jak tohle hodnotit. Na jednu stranu musím říct, že to skutečně vypadá na jeden z povedenějších seriálů poslední doby, na druhou stranu jsem však od tohoto dílka možná čekala příliš. Zklamaná nejsem, ale zkrátka a jednoduše jsem si říkala, že by se snad konečně mohl objevit nějaký novější japonský seriál, kterému bych dala pět hvězdiček. K tomu tady ale bohužel nedojde. Takže čtyři hvězdičky za příjemný seriál, který jsem sice nehltala s nějakou nedočkavostí, ale měl zajímavou dějovou linii, jemně se rozvíjející romantický vztah a samozřejmě především Oguriho a Ishiharu :) Tihle dva byli pěkná dvojka. Na Oguriho jsem se v téhle roli těšila, protože jsem ho už delší dobu v ničem neviděla, no a Ishiharu, tu jsem si zamilovala tak nějak v průběhu (dřív jsem tuhle herečku snad v ničem neviděla). Je to neuvěřitelně sympatická a vtipná holka. Narozdíl od Aibu Saki, která mi sice obecně nijak nevadí, ale v téhle roli mi přišla dost nesympatická (zřejmě to bude i volbou účesu pro tuhle roli... z nějakého důvodu to na mě dělalo "drsný" dojem, což byl nezvyk - například oproti její roli v Zettai Kareshi). Když navrch přihodíme pěknou úvodní písničku (Hikari he - Miwa) a celkově hodně dobrý soundtrack, vyjde mi toto nadprůměrné (avšak bohužel ne výborné) hodnocení. ~(4,0★)~ ()
Jak vnímá japonskou romantickou komedii divačka českých pohádek, anglických detektivek a indických komedií? - Pozitivně, ale ne jako romantickou komedii :-) Přišlo mně, že jde spíš o pracovní drama - "dějiny jedné firmy" - a o příběh nejisté, ale pracovité studentky a ulítlého programátora, který má vzácnou poruchu - nepamatuje si obličeje ani jména lidí. Podobný ajťák je už dost profláklé téma, ale tenhle seriál ho podal originálně. Romantický příběh tu byl jen naznačený a víc se rozvinul až v posledních dílech. Ale to mně nevadilo. Upřímně řečeno, takováhle decentnost mně docela vyhovovala. Vztah se rozvíjel přirozeně, žádný z hrdinů neměl potřebu si na něco hrát, začít si něco z momentálního impulsu nebo s někým chodit, aby s někým chodil. - Co se mně tu nelíbilo: že postavy byly definovány jen svou prací a naprosto chyběly jakékoli zájmy a koníčky, také závislost zaměstnanců na šéfovi (vím, že Japonci jsou oddaní svým firmám, ale že až takhle? vzdělaný muž by snad neměl problém si v Tokiu najít jinou práci?), příliš mnoho scén v tmavých kancelářích se zářivkami, příliš rychlé tempo (nestíhala jsem číst titulky a seriál chvílemi působil nervózně). - Co se mně tu líbilo: jak kolegové v práci drží spolu, spontánní vyjadřování radosti, různé aspekty japonské zdvořilosti, jasně zelené rýžové pole v horách, správně trhlý pěstitel rajčat :-) spousta vtipů (smála jsem se skoro pořád) a programátorské nápady hlavního hrdiny. Jestli mají Japonci i v reálu takovýhle přístup, tak se nedivím, že jsou jednou z elektronických velmocí. - Tenhle seriál a Oguriho Šuna mně doporučil jeden Japonec s tím, že se "určitě potom do Japonska zamilujete". Oguri Šun se mně nelíbí (i když Japonci většinou ano), do Japonska jsem se nezamilovala, ale neměla jsem k tomu daleko. Seriál mě strhl a zhlédla jsem ho celý za jednu noc - já, pracující žena, která si něco takového, podobně jako hlavní hrdinka, nemůže absolutně dovolit! Což asi může sloužit jako dobré doporučení :-) Moje hodnocení je dost na vodě - nemám s čím srovnávat, leda tak s indickou komedií Pyaar Impossible, která je také o ajťákovi a krádeži programu. Bylo zajímavé sledovat, jak toto téma zpracovaly dva úplně odlišné světy. Postřeh na závěr: všimla jsem si, že - na rozdíl od evropských a severoamerických seriálů, kde se hojně pije čaj a kafe - v tomhle seriálu se moc nepije ani nejí, a když už, tak z krásně prostřeného stolu. ()
Reklama